Lidovky.cz

Povolání matek: vražedkyně drogových dealerů. Filipíny pokračují ve válce

Svět

  8:00
MANILA - O Filipínách se v poslední době mluví nejvíce ve spojení s tzv. drogovou válkou, kterou vyhlásil v červnu jmenovaný prezident Rodrigo Duterte. Tvrdé perzekuce přinesly nejen skoro dva tisíce zabitých, ale i profesionální zabijáky, kteří jsou placeni vládou, aby zemi zbavovali dealerů drog. S touto specifickou prací je však těžké jen tak skončit.

Příbuzní zabitých v drogové válce na FIlipínách. foto: Reuters

Filipíny jsou uprostřed drogové války. Pronásledování dealerů, zahájené kontroverzním prezidentem Rodrigem Dutertem, má za poslední týdny na svědomí skoro 2000 mrtvých. Server BBC se rozhodl odkrýt temnou stranu země zastoupenou dealery a zabijáky dealerů.

Za jeden měsíc stovky zavražděných. Vyžeňte drogy z ulic, velí filipínský ‚kat‘

Málokdo by za člověkem, který zabil šest lidí, očekával drobnou a nervózní mladou ženu s dítětem v náručí. „K mé první práci došlo před dvěma lety kousek odtud. Měla jsem opravdu strach, protože to bylo poprvé,“ říká Maria, což není její pravé jméno. V současné době vykonává vraždy ve vládním boji proti drogám.

Filipínský prezident Rodrigo Duterte.

Je součástí týmu, který je složen ze tří žen. Jejich největší cena spočívá v tom, že se ke svým obětem dokáží dostat bez toho, aniž by vzbudily pozornost. Od té doby, co byl prezident Duterte zvolen a nabádá občany a policii, aby zabíjeli drogové dealery, kteří se brání zatčení, Maria zabila pět dalších lidí střelou do hlavy.

Při otázce, kdo jí dává rozkazy k vraždám, odpovídá: „Náš šéf, policista. Můj manžel měl za úkol zabíjet lidi, kteří neplatili své dluhy. A jednou potřebovali ženu. Šla jsem k tomu, koho jsem měla zabít a prostě jsem ho zastřelila.“

Maria a její manžel pochází z extrémně chudé části Manily. Dokud nesouhlasili, že se stanou nájemnými vrahy, neměli žádný pravidelný příjem. Nyní si přijdou až na 20 tisíc filipínských pesos (asi 10 500 korun) za zabití. Výdělek si mezi sebou dělí tři až čtyři lidé. I tak jde mezi Filipínci s nízkým příjmem o jmění.

Zkorumpovaný novinář si zaslouží zabít, prohlásil nový filipínský prezident

Maria lituje svého rozhodnutí, trápí ji, co si budou její děti myslet. „Nechci, aby za mnou jednou přišly a vyčetly mi, že mohly žít jen díky tomu, že jsem zabíjela pro peníze.“ Už teď se jí děti ptají, jak je možné, že jejich rodiče vydělávají tolik peněz.

Má za úkol ještě jedno zabití a chce, aby bylo její poslední. Její šéf však vyhrožuje smrtí každému, kdo by tým zabijáků opustil.

Shabu zajišťuje únik před realitou

Smlouvy na vraždění nejsou na Filipínách ničím novým. Ovšem prezident Duterte slíbil před svým zvolením, že během prvních šesti měsíců ve funkci zemře 100 tisíc kriminálníků. A drogovým dealerům poslal jasnou zprávu: „Neničte moji zemi, jinak vás zabiju.“

Metamfetamin, pervitin neboli shabu, jak ho znají na Filipínách, je levný, lehce vyrobitelný a vysoce návykový. Uživatelům zajišťuje únik od špíny a dřiny života ve slumech.

Spojení s drogami mají filipínští soudci i vysocí úředníci. Prezident tvrdí, že pět policejních generálů jsou zároveň klíčovými postavami v drogovém byznysu. Zabijácké týmy se však zaměřují na ty nejníže postavené.

Podle policejních záznamů bylo od prezidentova nástupu 30. června zabito více než 1900 lidí spojených s drogami. 756 z nich zabili policisté, když se bránili zadržení. Zbytek vražd oficiálně vyšetřuje policie.

Jde však o populární válku. V některých částech země mají prezidentovy tvrdé kroky výraznou podporu obyvatelstva. Viní drogy za růst kriminality, ačkoli někteří projevují strach z toho, že se kampaň vymkla kontrole a obětmi se tak mohou stát i nevinní lidé.

Jedním z těch, které loví skupiny zabijáků je Roger – opět falešné jméno. Závislým na shabu se stal když byl mladý. Práce dealera pro něj byla lepší než práce dělníka. Pracoval s mnoha zkorumpovanými policisty, někdy se s ním dokonce dělili o kořist, kterou zabavili při nějakém protidrogovém zátahu. Nyní je na útěku, každých pár dní mění místo pobytu, aby ho nemohli vystopovat a zabít.

„Každý den, každou hodinu se nemůžu zbavit toho strachu. Neustálé skrývání je neskutečně vyčerpávající. Nikdy nevíte, zda vás člověk před vámi nenahlásí nebo rovnou nezabije. Budím se při každém sebemenším zvuku. Nevím, komu můžu věřit a jakým směrem se vydat, abych se schoval.“

Své děti poslal k manželčině rodině na venkov, aby zabránil, že budou vystaveni drogové epidemii. Odhaduje, že v jeho sousedství je mezi 30 a 35 % drogově závislými. „Vím, že jsem hřešil. Ale ne každý závislý je schopen takových činů – nekradu a nezabíjím. Myslel jsem, že prezident půjde po velkých rybách, ne malých krátkodobých dealerech jako jsem já. Přeji si, abych mohla vrátit čas, ale pro mě už je moc pozdě. Nemůžu se vzdát policii, nejspíš by mě rovnou zabili,“ uzavírá Roger.

Protesty jsou vedeny proti prezidentovu tvrdému boji s drogovými dealery.
Policie blokuje protestující.

Kvůli pokračující drogové válce a stoupajícímu počtu obětí vychází do ulic stále více protestujících. Požadují ukončení tvrdých perzekucí ze strany státu.

zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.