Zkušenost ukazuje, že je v předvolební debatě těžké dosáhnout nějaké výraznější změny veřejného mínění - obzvláště se dvěma kandidáty, kteří si tak pevně drží své pozice, jako je Donald Trump a Hillary Clintonová. Váhy na jednu nebo druhou stranu však může vychýlit nečekaná chyba nebo neomalenost v jejich projevu, případně gestech nebo vzezření. Za posledních 56 let, co se prezidentské debaty živě vysílají v amerických televizích, k takovým faux pas došlo nespočetněkrát.
‚Clintonová je nepřijatelná‘. Ted Cruz podpoří ve volbách Trumpa, dřívějšího soka |
Pro oba kandidáty bude debata obzvláště velkou výzvou, uvádí server Politico. Donald Trump se svou megalomanskou osobností rád zastrašuje, přesvědčuje a slovně šikanuje své oponenty prohlášeními, která jsou považována daleko za únosnou mezí, což by mohlo vést k nečekané chybě Clintonové. Hillary Clintonová pak občas slevuje ze své emocionální chladnosti a se svým neoblomným temperamentem a bodavým humorem by se mohla dostat Trumpovi pod kůži a podnítit ho před kamerami ke ztrátě sebekontroly. Nastane jedna z těchto situací, připojí se k řadě nezapomenutelných momentů z předchozích kandidátských klání. Server Politico přinesl žebříček nejvýraznějších faux pas z posledních dekád (seřazeno chronologicky).
1. 1960: Nixon se potí během debaty s JFK
Richard Nixon (vpravo) se otírá kapesníkem.
Překvapivě už první živě vysílaná debata ukázala, že se ve všech budoucích debatách zaměří publikum na detaily, které by jindy blahovolně přehlédlo. Proti sobě tehdy stáli viceprezident Richard Nixon a charismatický, mladý senátor John F. Kennedy. Nixon v debatě prokázal, že je silným politickým vůdcem. Vypadal však příšerně. Před samotnou debatou odmítl jakýkoliv makeup na tvář. Toto rozhodnutí umocnil také fakt, že v předešlých dvou týdnech musel Nixon přerušit kampaň kvůli infekci v koleni. Výsledkem bylo, že vypadal, jakoby se necítil ve své kůži. Během debaty bylo vidět, že se Nixon potí, utíral si čelo kapesníkem. Jeho bledost mu také nepomohla. To vše nahrávalo Kennedymu, který ztělesňoval mladistvou sílu.
2. 1976: Ford s Carterem v kritické chvíli zamrznou
Dramatičtější chvíle nastala v roce 1976, když selhal zvukový systém ve filadelfském divadle, což způsobilo 27 minutovou prodlevu v debatě, během níž prezident Gerald Ford a tehdejší guvernér Jimmy Carter stáli zkoprněle na jevišti. Ani jeden z kandidátů se nechtěl pohnout, neboť se báli, že by se tím mohli znelíbit divákům. „Předpokládám, že bychom si oba tenkrát rádi sedli a odpočinuli, než technici opraví systém, ale podle mě jsme se oba báli pohnout z místa, aby to nevypadalo, že nejsme fyzicky nebo psychicky schopni ustát problémy, jako byl tento,“ přiznal Ford po letech. Oba kandidáti tím byli oslabeni, neboť než jako vůdci vypadali spíše jako dva jeleni lapení v reflektorech.
3. 1980: Carterova zachmuřená kritika působí příliš vážně
Ronald Reagan zlehčuje Carterovy argumenty jedinou hláškou.
Stručnost se může stát v politice ctností. Během jediné debaty s Ronaldem Reaganem na podzim roku 1980 se Jimmymu Carterovi této rady nedostalo. Reagan se snažil prezentovat mírněji a přístupněji, na což se Carter pokoušel reagovat silnými výpady v podobě dlouhých a detailních monologů na Reaganův účet. Zatímco Carter při svém útoku vypadal zachmuřeně, Reagan se usmíval jako lehce zklamaný otec a reagoval jedinou frází: „Už zase začínáš,“ řekl se smíchem. Tato hláška podryla Carterovy argumenty a Reagan působil jako větší muž.
4. 1984: Reagana zvrátil jedinou hláškou vlastní hendikep
Tehdy 73letý Reagan vzbudil obavy, neboť vypadal, že má problémy pamatovat si své odpovědi a odpovídat na otázky. Šlapal si na jazyk a jeho tvrzení nebyla jasná. Jeho oponent byl naopak ostrý a rázný. Reagan však zvrátil pro něj špatně se vyvíjející debatu v momentu, kdy se ho moderátor zeptal, zda mu jeho věk nebude bránit ve výkonu funkce. „Nebudu v této kampani dělat z věku problém. Nezneužiju za politickými účely téma mládí a nezkušenosti svého oponenta,“ bonmotoval Reagan. Publikum vybuchlo smíchy, včetně Mondalea, což zcela oslabilo vážnost položené otázky.
5. 1988: Dukakis chladně reaguje na hluboce osobní otázku
Dukakis během své odpovědi ohledně trestu smrti.
Clintonová se střetne s TrumpemPrvní debata nynější kampaně bude podle CPD rozdělena do šesti bloků po zhruba 15 minutách. Vždy dva bloky budou věnovány jednomu ze tří hlavních témat, která vybral moderátor Holt: Směřování Ameriky, Zápas o prosperitu a Za bezpečnost Ameriky. Každý blok zahájí Holt otázkou a Clintonová i Trump budou mít dvě minuty na odpověď. Pak bude následovat debata. |
Pravděpodobně nejvíce šokující a nejkontroverznější zahajovací otázka padla v prezidentské debatě roku 1988. Dukakis tehdy působil jako technokrat, tedy stoupenec administrativních řešení, a také jako muž, jehož skutečná povaha zůstala pro voliče záhadou. Bernard Shaw ze CNN proto přišel s otázkou, která měla prolomit ledy a kandidáta trochu rozvášnit. Zeptal se proto: „Guvernére, kdyby byla Kitty Dukakisová (Dukakisova žena) znásilněna a zavražděna, byl byste pro to, aby vrah dostal trest smrti bez možnosti odvolání?“
Reportéři byli v šoku, jak nevzrušeně Dukakis na otázku zareagoval. „Ne Bernarde, a myslím, že víte, že jsem proti trestu smrti celý svůj život. Nevidím jediný důkaz o tom, že by to byl odstrašující příklad a myslím, že existují lepší a účinnější způsoby, jakými bojovat se zločinem.“ Jako by Dukakis mluvil o někom cizím a odpověděl ve stejném tónu, v jakém profesor vysvětluje třídě základní fakta.
6. 1992: Zatímco divák klade otázku, Bush se dívá na hodinky
George H. W. Bush sleduje hodinky, zatímco se jeden z diváků chystá položit otázku.
Těsně předtím, než jeden z diváků položil svou otázku ohledně národního dluhu a jeho dopadu na životy občanů, Bush se díval na hodinky a počítal, kolik času zbývá do konce. „Už jenom 10 minut téhle blbosti,“ popisoval později Bush, na co v dané chvíli skutečně myslel. Dívat se na hodinky v jakékoli debatě není zrovna lichotivé, natož v prezidentské debatě, kde kladli otázky běžní Američané. Bush tak skutečně působil tak, jako by ho debata s publikem nezajímala. Už beztak byl tehdy vnímán jako kandidát s nezájmem o domácí agendu a svým gestem voliče v jejich mínění jen utvrdil.
7. 2000: Gore v konfrontaci s Bushem zívá a obrací oči v sloup
Gore přistupuje k Bushovi.
Viceprezident Gore byl v prezidentské kampani sebevědomým a preferovaným kandidátem. Přílišné sebevědomí se mu však nevyplatilo, neboť v debatě jej mikrofony zachytily několikrát hlasitě zívat během odpovědí jeho protikandidáta George Bushe mladšího. To nahrálo do karet republikánům a jejich argumentu, že je Gore arogantní a povýšený. Při třetí debatě došlo k divnému momentu. Gore přistoupil k Bushovi, který zrovna mluvil, a vypadalo to, jako kdyby chtěl Bushe fyzicky zastrašit. Bush však využil momentu, podíval se na Gorea, přikývnul, mrknul a pokračoval ve svém monologu. Tím svého soka zesměšnil před publikem, které jej odměnilo hlasitým smíchem.
8. 2004: Bush nedokáže ovládnout své popuzení
O čtyři roky později už kritika k Bushovi tak shovívavá nebyla. Kamera ho zachytila, jak zatíná čelisti a napjatě se opírá o pultík v momentu, kdy jeho oponent Kerry mluví na jeho adresu. Kerryho klidný projev byl v přímém kontrastu s Bushovou nervozitou.
