Mikalaj Statkevič povzbuzující vzkaz od Havla nikdy nedostal. Odpykával si právě další ze svých trestů v běloruské věznici a tam chodí pošta jen zřídka. Navíc je zakázáno vězně ponoukat k dalšímu boji za svobodu a demokracii. „Přesto pro mne už jen ten fakt, že mi Havel napsal, znamenal strašně moc,“ říká v rozhovoru pro LN bývalý politický vězeň, kandidát na prezidenta Běloruska, voják a jeden z vůdců běloruských demokratických sil Mikalaj Statkevič. „Když člověk na prahu před věčností dokáže ještě pomáhat ostatním a myslet na ně, zaslouží si respekt. Václavu Havlovi za to děkuji.“
ODPŮRCE REŽIMU■ Mikalaj Statkevič se narodil 12. srpna 1956 v Bělorusku v rodině učitelů. Je kandidátem technických věd. Po rozpadu SSSR se začal politicky angažovat. ■ Stal se vůdcem Běloruské sociálně-demokratické strany, vedl proevropskou koalici Svobodné Bělorusko. Byl mnohokrát potrestán za organizaci občanských protestů. ■ V roce 2010 kandidoval na prezidenta, ale během nepokojů byl zatčen a odsouzen k šesti letům odnětí svobody. V srpnu 2015 dostal milost. |
LN: O běloruské opozici se mluví dnes jako o neexistující politické síle, jako o zlomené marginální a bezvýznamné skupině lidí, kteří se navíc mezi sebou hádají. Je to správný obrázek?
Bohužel, většina vůdců legálních stran se už zabývá jen imitací boje s režimem. Já zkouším teď sjednotit jen ty, kteří jsou ještě ochotni bojovat. Tedy nikoliv celou opozici, ale pouze demokratické síly. Tak vznikl Běloruský národní kongres.
LN: Je možné situaci v běloruské opozici srovnat se situací ruské opozice?
Ne, to jsou zcela rozdílné situace. My máme velký protestní potenciál – nikdy nebyl nižší než 30 procent obyvatelstva. Navíc protestní nálady stoupají. Lukašenka nenávidí hlavně na venkově, protože životní úroveň tam je mnohem nižší než v Minsku. Problém je, že pokud těchto protestních nálad nevyužije sjednocená demokratická opozice, využije jich někdo jiný. Mám na mysli zastánce tzv. ruského světa. Všichni víme, že Bělorusko stojí na prahu dramatických změn. Lukašenkův režim zcela vyčerpal své možnosti. Dvě opoziční poslankyně, které se po posledních parlamentních volbách objevily v novém běloruském parlamentu, představují pouze pokus hrát jakousi hru na demokracii. A část opozice na to bohužel přistoupila.
LN: Čím můžete podložit tvrzení, že Lukašenkův režim je u konce sil?
Atmosféra v Bělorusku je liberálnější než v Rusku, říká odborník na východní Evropu Šimov |
Ekonomickými ukazateli. Lukašenko vytvořil z běloruské ekonomiky ruskou filiálku a tu kontroluje, aby s pomocí ekonomických pák mohl řídit politický život. Lukašenko dnes přímo kontroluje 80 procent běloruské ekonomiky. Jenomže takový archaický ekonomický model je ztrátový. My máme stále státní kolchozy závislé na dotacích, ztratili jsme naše nejtradičnější strojírenské trhy v Rusku. Takže nakonec největší příjmy přináší ropný zpracovatelský průmysl. Máme dvě velké rafinérie, do kterých Rusko dodává 25 milionů tun ropy ročně za domácí ruské ceny. K tomu je třeba připočíst i nějakou vlastní těžbu – asi 1 milion 700 tisíc tun ročně. Celkem spotřebováváme kolem pěti milionů tun ropy ročně. Zbývá nám tedy 20 milionů tun suroviny. Tu zpracujeme a prodáváme jako benzin nebo naftu do Evropy za světové ceny. Rozdíl mezi nákupní, ruskou domácí cenou a světovou je značný – pro nás je z toho zisk 7 až 8 mi liard. I když teď je to vzhledem k cenám na světových trzích o něco méně.
Bělorusko představuje vlastně velký kolchoz, který nevydělává a dotuje ho Rusko. V některých letech tvořily dotace z Ruska až 25 procent HDP – nic podobného ve světě nemá obdoby. Teď má ale náš velký soused sám ekonomické problémy, protože ceny surovin klesly, a nemůže nás už tolik sponzorovat. Z toho plyne vidina konce dotované diktatury Lukašenka.
LN: Myslíte si, že se u vás může opakovat ukrajinský scénář?
Všichni Bělorusové, včetně mě, se bojí války ve své zemi. Bohužel Lukašenko vytvořil velmi nebezpečnou situaci. Hlavně do armády a dalších represivních složek vybíral lidi prorusky orientované. Většinou to byly děti sovětských důstojníků, kteří za SSSR sloužili a žili v Bělorusku a po rozpadu u nás zůstali. Celý život pracovali pro KGB či sovětskou armádu a své děti vedli podobným způsobem. Teď tito potomci sovětských důstojníků mají v Bělorusku dominantní postavení. Tím pádem je nejpopulárnější člověk v naší armádě a KGB Putin. Lukašenkem pohrdají.
LN: Takže by vám vaše armáda asi příliš nepomohla, kdyby došlo v Bělorusku k tomu, co se stalo v letech 2013-14 na Ukrajině. Tím spíš, že Rusové u vás budují nové vojenské základny...
Myslíme na to, že máme vedle sebe nebezpečného medvěda. A pokud pozveme lidi do ulic, nebudeme jim říkat, aby volali „Bělorusko do Evropy!“, jako to bylo na Majdanu. My půjdeme s požadavkem: „Chceme čestné volby, chceme svobodně zvolený demokratický parlament.“ Vím, že hlavní je zabránit válce. I za tu cenu, že pokud se svobodné volby uskuteční, první parlament bude mít proruskou orientaci. Vědí to iv Moskvě a to je naše záchrana. Přesto to bude krok správným směrem. Potřebujeme místo ke svobodné diskusi a tím bude svobodně zvolený parlament. Nechystáme se proto vydávat tvrdá prohlášení typu: s Ruskem končíme, již nikdy více... Kdepak. My na to půjdeme jinak.
LN: Má na další válku s neposlušným sousedem Rusko vůbec ještě sílu?
Putin teď bojuje hlavně s vlastní ekonomikou. I proto ale nutně potřebuje vojenský úspěch v podobě Krymu 2. Rozhodně ovšem nepotřebuje vleklý nejasný konflikt jako Donbas 2. Další sankce by už Rusové nemuseli vydržet. Běloruská společnost musí naznačit Putinovi, že u nás by ho nečekal Krym 2, ale právě Donbas 2. Jsem přesvědčen, že pokud by k nám poslal tanky, dokážeme aktivizovat společnost. U nás by to byl jasně Donbas 2.
