Minulý týden přijel indický premiér Nárendra Módí do Japonska. Jak již LN napsaly, v Tokiu jej japonský protějšek Šinzó Abe posadil do šinkansenu, svištícího třístovkou do města Kóbe. A po cestě dlouhé 530 kilometrů spolu zamířili do továrny Kawasaki, kde se vyrábějí různé verze slavných rychlovlaků. Kromě velkokapacitních dvoupatrových souprav E4 i série 700T, určené pro tchajwanské dráhy.
A o to vlastně jde. Právě na Tchaj-wanu už oranžovobílé vlaky deset let jezdí, na západě ostrova uhánějí mezi městy Tchaj-pej a Tchaj-nan. Zbudování trasy stálo 453 miliard korun a kromě zakázek pro průmyslníky z Nipponu přinesl kontrakt i politické sblížení.
Módí s Abem se dohodli na zahájení již dříve plánované výstavby první indické vysokorychlostní trati (VRT) z šestnáctimilionové Bombaje do šestimilionového Ahmádábádu ve státě Gudžarát. Jde o pilotní projekt o délce 534 kilometrů. Za 372 miliard!
„Po setkání v Tokiu se oba premiéři domluvili na započetí stavby v roce 2018, přičemž se počítá se zahájením provozu v roce 2023,“ uvedla agentura Kjódó.
Mimo jiné má dojít k rozvoji kulturních a obchodních vztahů mezi Módího rodným Gudžarátem a provinciemi v okolí Kóbe. Projekt je navíc financován systémem mezinárodních půjček, jež obě země takříkajíc „svážou“ na celé půlstoletí. Indie podle výsledku zváží vznik dalších pěti linek.
Indonésie si vybrala Čínu
Zájem o vlakový byznys v Indii neměli jen Japonci. Nejen tam, ale v řadě dalších asijských zemí se v posledních letech utkávají šinkanseny s čínskými plány.
Třenice s Japonskem, pozice v Jihočínském moři. Česko přitakává čínským zájmům |
Bylo tomu tak i v Indonésii, na ostrově Jáva. Metropolitní Jakartu má s Bandungem spojit expresní 150kilometrový úsek, přičemž logickým pokračováním měla být i další trať až do lidnaté Surabaji na východním konci ostrova. Tak to alespoň Japonci vymysleli, ale k jejich velkému rozčarování byl tendr po čínském lobbingu zrušen. Premiérovou zakázku za 129 miliard korun pak dostala Čína, jejíž firma CRRC je ve výstavbě čím dál zdatnější. Říše středu už má za pouhou dekádu rozvoje rychlých železnic nejdelší VRT síť na světě; Japonci zase nabízejí více než půlstoletí zkušeností.
Další střet těžkých vah se dá čekat v Singapuru. Z bohatého města-státu by do roku 2026 měla jezdit rychlodráha až do malajsijské metropole Kuala Lumpuru. Projekt počítá s cestovní rychlostí kolem 270 km/h a investicí zhruba 247 miliard korun, na čemž se v únoru 2013 dohodli premiéři obou zemí. O zakázku stojí Japonci, Číňané, ale i Francouzi.
Na řadě Vietnam i Thajsko?
Některé studie doložily, že pohyb lidí prostřednictvím rychlovlaků a navazující technologický rozvoj oživuje ekonomiku a je cestou k větší turistické atraktivitě. I proto si na svoje „šinkanseny“ myslí ve Vietnamu či Thajsku. Vietnamci se zatím spíše jen teoreticky zaobírají myšlenkou na nákladné spojení severní Hanoje s jižním Ho Či Minovým Městem (1500 kilometrů). Thajci připravili studie pěti tratí, na jejichž zbudování by padlo přes 630 miliard korun. Jednali už s ale oběma velmocemi.
„Železniční války mezi Čínou a Japonskem jsou bojem o vliv v regionu, jenž je daleko důležitější než pouhé prodeje,“ řekl agentuře Bloomberg Jeff Kingston, šéf katedry asijských studií v japonské filiálce Temple University. A dodal: „Premiér Módí by mohl hrát na jednorázové zisky a zkoušet, co pro Indii vyjedná, ale z geostrategického hlediska se jeho vláda přiklání k USA a k Japonsku.
