Na oba kandidáty, Norberta Hofera kandidujícího za populistické svobodné (FPÖ) nebo Alexandera Van der Bellena, jehož nominovali Zelení, lze v rakouské metropoli narazit na každém kroku. Při přestupu na metro ve stanici Schottenring kousek od historického jádra Vídně, stejně jako v tradiční dělnické čtvrti Simmering na jihu téměř dvoumilionové rakouské metropole.
Čím víc se ale člověk vzdaluje centru města s jeho bohatě zdobenými secesními paláci, tím ubývá plakátů vyzývajících k podpoře někdejšího univerzitního profesora ekonomie Van der Bellena.
Naopak poutačů jeho konkurenta Hofera přibývá. Protiklad mezi voliči v centru a na periferii by tak zřejmě nebylo možné vyjádřit lépe.
Již v květnu se to promítlo do volebního výsledku: kandidát Zelených bodoval v částech města s vyšší životní úrovní a relativně nízkým podílem cizinců. Hofer naopak sklízel úspěch ve velkých komunálních sídlištích na jihu a na východě města.
Podobně, jak se stalo pravidlem pro volební kampaně v jiných zemích, stojí i prezidentská kampaň v Rakousku na stovkách dobrovolníků.
  |
Mezi ně patří i 22letý student fyziky Christian Ziegele. Pravidelně okolo oběda zastavuje kolemjdoucí na stanici metra Spittelau v severní části Vídně, kde se scházejí linky metra U4 a U6.
Není to místo ledajaké. O pár metrů vedle se totiž vyjímá areál vídeňské teplárny a spalovny, jejíž pestrobarevnou fasádu ztvárnil známý umělec Friedensreich Hundertwasser. Na místo proto přichází i ti, kteří zde nebydlí.
Tentokrát zde stojí Christian již od desáté hodiny dopoledne. Všem kolemjdoucím nabízí leták s podobiznou Alexandera Van der Bellena, k tomu balení s gumovými bonbony. „Jsou vhodné i pro vegany,“ nezapomene dodat a někteří si řeknou o další balení.
Řada z nich jsou zjevně studenti, přímo přes ulici je totiž budova vídeňské univerzity.
Christian se zapojil do kampaně již před květnovým regulérním termínem prezidentských voleb. Odmítá ale označení „aktivista“ a v rozhovoru několikrát zdůrazní, že není členem žádné politické strany.
„Já to mám jinak než můj kolega,“ ukáže směrem k dalšímu mladíkovi, který tu s ním právě rozdává předvolební materiály. Jednadvacetiletý Adrian, který teď spolu s Christianem rozdává letáky, je totiž členem nové liberální strany Neos.
Na „profesorovi“, jak v rozhovoru označuje Van der Bellena, prý oceňuje, že spojuje ekonomický přístup s ekologií.
Dle Christiana je do kampaně bývalého šéfa strany Zelených jenom ve Vídni zapojeno okolo dvou tisícovek dobrovolníků, přičemž zhruba 450 z nich je každý den v ulicích.
Jejich koordinace probíhá přes sociální sítě. „Máme obrovskou motivaci ukázat, že Van der Bellen má šanci vyhrát i podruhé,“ dodává Christian a už vytahuje další leták a balíček bonbonů.
Civilizační hranice za Dunajem
Oblast okolo stanice metra Spittelau, která leží v 19. vídeňském obvodu, je pro bývalého šéfa Zelených „bezpečným územím“. V minulosti zde několikrát kandidoval do parlamentu, a zřejmě i proto mu zde dalo na jaře hlas téměř 68 procent voličů.
Stačí ale přejet Dunaj, zavítat do 22. obvodu Donaustadt a výchozí situace je zcela odlišná. Je to jedna z těch částí města, které po mnoho desítek let kontrolovali sociální demokraté (SPÖ).
Svědčí o tom rozsáhlá sídliště s obecními byty, jež byly odjakživa chloubou sociálnědemokratické komunální politiky.
Ale podobně jako fasády některých těchto bytových komplexů se začala před nějakou dobou drolit i automatická podpora pro stranu, která je ve městě nepřetržitě u moci více než 70 let. Ještě loni v listopadu, při vídeňských volbách, zde obhájila SPÖ nejsilnější pozici jen tak tak.
Ale již v dubnu, kdy se konalo první kolo prezidentských voleb, zde získal kandidát Svobodných Norbert Hofer 35 procent hlasů, čímž proběhl pomyslnou cílovou páskou jako první. Koncem května zde zvítězil Van der Bellen jenom díky tomu, že se na jeho stranu přiklonili silní sociální demokraté.
Ve zdejším lokálu Eso Café je již okolo půl druhé odpoledne plno. Všichni hosté se oslovují důvěrně křestními jmény a při svých rozhovorech řeší běžné životní problémy.
Nadcházející prezidentské volby příliš nikdo neřeší. „Hlavně, abychom tu neměli diktaturu jako u Erdogana,“ prohlásil asi 30letý Peter a zapálil si další cigaretu.
Naopak muž, stojící kousek opodál a který podle loga na svých montérkách zřejmě pracuje v nedalekém distribučním centru rakouské pošty, má jasno.
„Podpořím zase Hofera, protože vím, že tak mohu nejlépe potrestat vládu, která nic nedělá,“ řekl a dodal, že to jde v Rakousku poslední dobou od desíti k pěti.
Dlouhé hledání nového prezidenta
■ 24. dubna vyhráli první kolo voleb kandidáti opozičních stran Norbert Hofer (35 %) a Alexander Van der Bellen (21 %).
■ 22. května vedl ve druhém kole nejprve Hofer, po sečtení hlasů odevzdaných korespondenčně ho předstihl Van der Bellen o 31 tisíc hlasů.
■ 8. června požádala FPÖ ústavní soud o přezkoumání výsledků.
■ 1. července soudci některým z podnětů vyhověli a nařídili opakování druhého kola voleb.
■ 8. července vláda rozhodla o opakování voleb 2. října.
■ 12. září byly volby odloženy kvůli problémům se špatně lepícími obálkami.
■ 23. září stanovil parlament náhradní termín na 4. prosince.
