Osudná střela, která ukončila život teprve šestadvacetiletého posluchače romanistiky a germanistiky, vyšla z pistole policisty Karla-Heinze Kurrase. Kulka vypálená z bezprostřední blízkosti zasáhla Ohnesorga zezadu do hlavy a způsobila mu zranění, kterým podlehl během převozu do nemocnice.
Rusové udeřili na kolony IS. Odneslo to 80 teroristů, 36 aut, 8 cisteren a 17 pick-upů |
Policista Kurras, jenž tvrdil, že střílel v nutné sebeobraně, byl kvůli Ohnesorgově smrti obviněn ze zabití z nedbalosti. Ve dvou soudních procesech však byl pro nedostatek důkazů osvobozen. Teprve v roce 2009 vyšlo najevo, že Kurras byl v kontaktu s východoněmeckou tajnou službou. V souvislosti s tímto odhalením se objevila teorie, že policista mohl jednat na pokyn Stasi, která chtěla destabilizovat západoněmecký režim. Zda tomu skutečně tak bylo je dodnes předmětem dohadů.
Ohnesorgova smrt každopádně posílila revoluční atmosféru, která koncem 60. let panovala mezi západoněmeckou mládeží. Pro řadu studentů byla smrt jejich kolegy důkazem, že je třeba vystupňovat boj proti stávajícímu politickému establishmentu a společenskému řádu. V reakci na tragickou událost vzniklo několika skupin, které se rozhodly bojovat proti nenáviděnému „fašistickému“ režimu násilnými prostředky.
Vůdce jedné z těchto skupin Andreas Baader podnikl v dubnu 1968 spolu se svou přítelkyní Gudrun Ensslinovou žhářský útok proti obchodnímu domu ve Frankfurtu nad Mohanem. Pachatelé byli krátce po činu dopadeni a posláni do vězení. V něm Baadera navštěvovala novinářka Ulrike Meinhofová, která propadla kouzlu jeho osobnosti do té míry, že souhlasila s účastí na Baaderově násilném osvobození. K němu došlo 14. května 1970 a toto datum je považováno za den vzniku Frakce Rudé armády, která byla v této prvotní fázi označována také jako „gang Baader-Meinhofová“.
Zakladatelé RAF podstoupili vojenský výcvik v Jordánsku, načež ve jménu radikální levicové ideologie začali v Německu přepadávat banky a provádět teroristické akce. Jejich řádění, inspirované činností jihoamerických městských guerill, však netrvalo dlouho. V roce 1972 byli Baader, Ensslinová, Meinhofová a Jan-Carl Raspe zatčeni a o pět let později odsouzeni na doživotí. Ulrike Meinhofová se však verdiktu nedočkala. V květnu 1976 byla totiž nalezena ve své cele mrtvá. Oficiálně spáchala sebevraždu, nicméně verze o její dobrovolné smrti má dodnes řadu odpůrců.
Druhá generace
Brigitte Mohnhauptová
V souvislosti s procesem proti zakladatelům RAF o sobě dala vědět druhá generace členů, reprezentovaná zejména Christianem Klarem a Brigitte Mohnhauptovou. Tato skupina proslula svými tvrdými metodami a v roce 1977 stála za sérií útoků, jejichž oběťmi se stali mimo jiné spolkový generální prokurátor Siegfried Buback, bankéř Jürgen Ponto nebo šéf svazu zaměstnavatelů Hanns Martin Schleyer.
Únosy známých osobností měly přispět k propuštění vězněných členů RAF. Stejný cíl měl i únos německého letadla, který v půlce října 1977 provedla skupina spřízněných palestinských teroristů. Stroj společnosti Lufthansa byl nakonec v somálském Mogadišu osvobozen německou protiteroristickou jednotkou. Den poté byli zakladatelé RAF ve svých celách nalezeni mrtví. I oni měli, podobně jako předtím Meinhofová, spáchat sebevraždu.
Ani po tomto neúspěchu nesložila RAF zbraně a nadále pokračovala v útocích proti policejním cílům a objektům americké armády v Německu. V roce 1982 nicméně byly vůdčí osobnosti druhé generace RAF zatčeny a část členů uprchla do NDR.
Světem se šíří klip proti terorismu. Podle kritiků jen zneužívá známé oběti |
V polovině osmdesátých let nastoupila na scénu třetí a poslední generace teroristů RAF. Její velmi profesionálně jednající komanda si brala na mušku především americké vojenské cíle a představitele německého průmyslu a finančnictví. Rovněž navázala kontakty s dalšími teroristickými skupinami té doby, jako byly italské Rudé brigády, francouzská Přímá akce nebo belgická organizace Bojující komunistické buňky.
Ve své činnosti pokračovala RAF i po pádu Berlínské zdi. V dubnu 1991 spáchala atentát na Detleva Rohweddera, který stál v čele úřadu pro privatizaci východoněmeckých podniků. Na jaře 1993 pro změnu provedla pumový útok na věznici v hesenském Weiterstadtu, který způsobil značné hmotné škody.
Odpálení čerstvě dostavěné káznice bylo poslední velkou akcí RAF. Po dramatickém zásahu se policii v červnu 1993 podařilo zlikvidovat její vedení a činnost organizace tak byla prakticky paralyzována.
V dubnu 1998 organizace oznámila ukončení své činnosti. Ze spoluúčasti na vraždě generálního prokurátora Bubacka a jeho dvou společníků v roce 1977 se před německou justicí poté ještě zpovídala členka RAF Verena Beckerová, která byla v roce 2012 odsouzena ke čtyřletému vězení.
