Lidovky.cz: Za měsíc budete k příležitosti fóra Meltingpot při festivalu Colours of Ostrava hovořit o tématu „šestého masového vymírání druhů“. Toto téma je v současné době živé, před nedávnem v magazínu Nature vyšla rozsáhlá zpráva odborníků, že rychle postupuje. Co si pod tím skutečně představit?
Před tím, než na otázku odpovím podrobně, chtěl bych připomenout, že ve své práci se zabývám v posledních letech především černým obchodem s divokými zvířaty. To samozřejmě souvisí se ztrátou druhové rozmanitosti, jindy nazývané šestým vymíráním. To ale určitě není jediným důvodem. Může za to i nadměrný rybolov, globální oteplování, kácení lesů. To všechno přispívá k teorii šestého vymírání. Nejsem expertem na některé z těchto komponentů, ale na obchod s volně žijícími zvířaty ano. Šesté masové vymírání je nejlépe popsáno jako to, co se děje od průmyslové revoluce ve smyslu ztráty biodiverzity bez zásahu meteoritu nebo jiného vnějšího důvodu, jako tomu bylo v minulosti, ale čistě kvůli vlivu lidstva na planetu.
KDO JE KARL AMMANNProfesionální fotograf pocházející ze Švýcarska od 80. let upozorňuje na praktiky ilegálního obchodu s divokými zvířaty z Afriky. Specializuje se na pytláctví a obchod s velkými primáty. Díky vydání knih Eating Apes a Consuming Nature se zvyšuje povědomí o lovu a konzumaci lidoopů a obchodování s živými mláďaty. V současnosti žije v Keni. V červenci letošního roku se Karl Ammann zúčastní mezinárodního fóra Meltingpot pořádaného společně s multižánrovým festivalem Colours of Ostrava. Fórum je pojato jako moderní platforma pro diskusi a výměnu myšlenek v oblastech současné politiky, ekonomiky, vědy, umění, designu a filozofie. Karl Ammann bude v Ostravě hovořit o problematice šestého vymírání druhů a o svých zkušenostech z boje za ochranu zvířat. |
Lidovky.cz: Jak vážné je toto tvrzení? Jak rychle vymírání způsobené člověkem postupuje?
Obecně řečeno, už v posledních 40 až 50 letech planeta ztratila asi třetinu druhů. Takže to postupuje dost rychle. Druhou věcí je, že některé druhy nejsou ani známy a je možné, že vymřeli bez toho, aniž bychom o nich vůbec věděli. To se týká především hmyzu nebo plazů.
Lidovky.cz: Nejzranitelnějšími druhy jsou podle odborníků savci a především ti největší. Jak velký vliv na to mají pytláci a obchod na černém trhu?
Myslím, že existují dvě dílčí složky. Jednou je ztráta přirozeného prostředí. Například sloni jsou velká zvířata, která potřebují velké území. Neustále přicházejí do kontaktu s lidmi v regionech, kde dřív vůbec nežili. Za to může velká populační exploze v Africe a Asii. Tyto druhy proto mají mnoho střetů s lidmi, při nichž jsou jedinci zabíjeni.
Druhá věc souvisí především s primáty a jejich mláďaty. V zahraničí je vážná poptávka po živých jedincích, ale jiní jsou kvůli tomu zabíjeni. V případě slonů či nosorožců je vážný zájem o výrobky z částí jejich těl. Jsou pytlačeni ve velkých množstvích, protože je to extrémně výnosné.
Lidovky.cz: Je vážná poptávka po živých primátech?
Ano. Včetně východní Evropy, v několika bývalých sovětských státech žijí oligarchové se soukromými sbírkami. Víme o tom, že šimpanzi bonobo putují přes Arménii a jsou rozesíláni do Ruska a sousedních republik, včetně Ukrajiny. Velkým problémem je i Blízký východ. Je tam mnoho lidí, kteří si objednávají mláďata šimpanzů nebo orangutanů. Na internetu je možné dokonce najít ceníky takových obchodů. Na to, aby se uskutečnil jeden prodej malého šimpanze v průměru musí pytláci zabít 10 dospělých, kteří jej brání. Brokovnice pytláků navíc mnohdy zraní i vyhlédnuté mládě. U orangutanů je to trochu „lepší“, stačí zabít matku, není nutné zbavit se celé skupiny. To je ale potřeba u bonobů i goril. Čína takto importuje stovky ilegálně získaných šimpanzů z divočiny. Obcházejí veškeré regulace, což je hlavní problém.
Fotograf a ochránce zvířat Karl Ammann.
Lidovky.cz: Jak to dopadá na celé populace těch zmíněných primátů?
Podívejte, šimpanzi v západní Africe byli vyhlášeni vysoce ohroženými. Ve státech, jako je Pobřeží slonoviny, se v posledních 15 letech ztratilo 90 procent celé populace šimpanzů. V mnoha lokalitách se nedá odhadnout, kolik šimpanzů tam bylo či kolik je ztraceno, ale je to skutečně vážné.
‚Staletí jsme si ničili divočinu a Afričanům se teď divíme, že nechtějí prales‘ |
Lidovky.cz: Co dělají se zajatými zvířaty v Rusku nebo na Blízkém východě?
Jsou symbolem. Děti a mladiství navštíví kamarády, kteří mají mládě orangutana, a doma pak řeknou, že takové chtějí také. Když je tatínek oligarcha, který si to může dovolit, tak jej prostě objedná.
Lidovky.cz: V jakých podmínkách tam žijí?
Když dorazí, jsou to vlastně krásná miminka a tak se s nimi i zachází. Dávají se jim plenky, všichni si s nimi hrají a všem se s nimi chlubí. Když ale vyrostou a je jim tři až pět let, začnou kousat, ukazovat dominanci, přestanou poslouchat. Otec rodiny pak zavolá do zoo, kde mu ale řeknou: „My je ale nepotřebujeme.“ Mají jich dost. Tak nebohá zvířata prostě zmizí. Může tím být pověřen třeba noční strážce, aby se tvora nějak zbavil. A tak to končí. Na sociální síti Instagram je mnoho takových.
Lidovky.cz: Jakým způsobem tento černý trh funguje? Jak velká zvířata přesunují přes půl svět? Nějaké regulace musí existovat.
Vlády v Africe jsou velmi chudé a nejsou schopny to kontrolovat. Úřady v cílových zemích vyžadují povolení k dovozu, proto kupci v Kongu nebo v Guineji uplácí úředníky a obstarávají si tak falešné doklady, které zvířata označí jako narozené v zajetí. Pak to vypadá jako legální a v zemích typu Spojené arabské emiráty to stačí. Čína takovým způsobem nedávno importovala 150 šimpanzů a deset goril. Na Blízkém východě navíc někdy probíhá naprosto otevřené pašování soukromými letadly používanými členy vládnoucích rodin. Někdy nechávají ta letadla používat i přímo samotné dealery. Kvalita vlád v Africe je velmi špatná, ale na druhou stranu v Rusku, na Ukrajině, v Arménii nebo Číně by člověk očekával lepší kontrolu úřadů a skutečné vymáhání dodržování pravidel. Podle mých zkušeností jsou ale úplně stejně špatné jako ty africké.
Lidovky.cz: Jak je možné s tímhle problémem bojovat? Co může dělat mezinárodní společenství?
Ve smyslu politické vůle v těchto případech vývozu primátů, na které se zaměřuji, je problém, že všechny jsou na seznamu druhů, které je možné komerčně šířit. Ale podle mě by se to nemělo dít vůbec. Jakékoliv obchodování má samozřejmě výjimky, kdy je možné takto nakládat se zvířaty narozenými v zajetí mezi zoologickými zahradami. Sekretariát CITES (Úmluva o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a rostlin) měl své místo v Ženevě, kde se kontrolovala povolení, jestli jsou pravá a správná. To však bylo zrušeno. Byly návrhy Evropské unie nahradit to a kontrolovat povolení před odesláním zvířat, ale sekretariát to zamítl. Chce mít jednoduchý život bez problémů.
  |
Lidovky.cz: Co považujete za své osobní úspěchy ve snahách o zvýšení ochrany zvířat?
Inicioval jsem investigativní snahy stanice BBC, s nimiž jsem jim pomohl. Vyšetřování trvalo celý rok, nasadili lidi v utajení a opravdu se jim to povedlo. Rozhlasový dokument vyšel v lednu letošního roku pod názvem Chimp Smuggling (Pašování šimpanzů – Pozn. red.). Vedlo to k zatčení dvou klíčových pašeráků v Pobřeží slonoviny. Ale co se týče těch, kteří od nich primáty kupovali, nikoho se to ani nedotklo. Je totiž mnohem těžší dostat se na kobylku lidem v Číně nebo na Blízkém východě. V terénu v Africe sem tam k dílčím úspěchům dochází. Ale dokud zůstává poptávka a nikdo není ochoten jít proti velkým rybám, je velmi složité něco změnit.
Lidovky.cz: Jak to vypadá s vývojem v situaci velkých primátů? Zhoršuje se to, nebo zlepšuje?
V posledních pěti nebo šesti letech se ví, že je jejich situace vážná. Mohl by být zakázán komerční obchod. Ale každý týden jsou noví a noví jedinci posíláni do těch cílových zemí a v tom se situace nijak nezlepšuje.
Bojím se o střední Evropu. Koketování s Ruskem je rozsudkem smrti, říká historik Lukeš |
Lidovky.cz: V Africe v mnohých státech postupně pokračuje demokratizace. Mění se pak pohled jejich politického vedení na ochranu zvířat?
Důležité je uvědomit si, že státy v Evropě i USA všechny prošly stejným procesem. Nejdůležitější byl pro ně dlouho rozvoj, aby každý měl jedno nebo dvě auta, aby všichni měli vše, co si mohou dopřát. Až když jsme toho dosáhli, uvědomili jsme si, že bychom se mohli zabývat i prostředím, ve kterém žijeme. Až poté jsme uvolnili prostředky na to, abychom po sobě uklidili nepořádek, který jsme napáchali díky průmyslové revoluci. Afrika je v podstatě ve stejné situaci. Lidé se chtějí mít dobře, proto kácejí své pralesy, chtějí těžit nerostné suroviny. Pokud obchod s divokou zvěří znamená, že si pak mohou dovolit koupi rychlého auta, nebo mít elektřinu každý den, udělají to. Nebudou poslouchat, že jim říkáme, aby to nedělali, protože vědí, že my jsme stejné věci v minulosti dělali také.
Lidovky.cz: Co může udělat běžný člověk, třeba běžný Čech, aby pomohl ochraně ohrožených druhů?
Tyhle otázky dostávám často. Lidé se ptají i mě, co jsem za dvacet let dokázal. A já jim popravdě odpovídám, že velmi málo. Pomáhám k vytváření povědomí o těch problémech prostřednictvím rozhovorů s médii, publikováním příběhů. V konečném důsledku ale zvládám v terénu pomoct velmi málo.
Obyčejný Evropan má velmi omezené možnosti něco udělat. Samozřejmě pokud se člověk cítí nějak provinile, je jednoduché napsat šek nějaké neziskové organizaci. Je jich mnoho a všechny slibují řešení problémů. Podle mých zkušeností ale nic nevyřeší.
Lidovky.cz: Existují i takové neziskové organizace, které mají pod svými křídly třeba několik afrických národních parků. Je to alespoň částečné řešení?
S tím souhlasím. Jsou i takové organizace, které se snaží velmi intenzivně. Jsou takové, které si pronajímají od vlád kusy země a efektivně je spravují, aby pomohly konzervovat divočinu a život v ní. Ty je potřeba podporovat. Nemůžete se spoléhat na africké vlády a daňové poplatníky, aby souhlasili s převzetím odpovědnosti, především pokud tam nefunguje turismus. Pokud ano, vlády mají důvod, protože mají příjem peněz. Ale ve střední nebo západní Africe turismus téměř není. Lidé ale nechtějí slyšet jinou věc, na kterou já upozorňuji. Když jsem se přestěhoval do Keni, žilo tu 12 milionů lidí. Teď jich je přes 40. Na konci století to má být podle odhadů OSN 160 milionů. Už teď je nemožné tu masu nějak řídit. Dokud se nezačne řešit snižování populační exploze, neexistuje naděje pro slony, pro lvy, dokonce ani pro stromy. Do konce století tady v Keni nezbude nic. Do toho se však žádné neziskové organizace nehrnou. Pár jich je a takové stojí za to dárcovsky podporovat.
