Zemřel ‚otec znovusjednocení Německa‘ Helmut Kohl. Bylo mu 87 let |
„Jak zůstane v paměti?,“ ptá se list Tagesspiegel. „Jako věčný kancléř, jako otec sjednocení a jako jeden z pouze dvou čestných občanů Evropy. Už jen toto dědictví je dostatečným závazkem pro jeho následovníky. Už jen proto platí starořímská věta, která byla nejvyšším oceněním pro politiky: Helmut Kohl se zasloužil o republiku.“
Berlínský deník hodnotí Kohla, který stál v čele spolkové vlády 16 let, jako velkého pragmatika a nepřítele extrémů. Za jeho největší zásluhu považuje to, že po pádu komunismu ve východní Evropě dokázal využít šťastné konstelace ke znovusjednocení Německa.
„Že za jeho vlády ze Spolkové republiky Německo a Německé demokratické republiky vzniklo Německo, v kterém dnes žijeme, je jeho největší zásluha,“ je přesvědčen také list Süddeutsche Zeitung. „Stal se - hnán kupředu touhou lidí ve střední Evropě po svobodě - kancléřem sjednocení. I když v tomto procesu možná nebyl primárně vizionářem, ale především manažerem, který si je jistý svými instinkty, tvořil Kohl dějiny, německé dějiny, dokonce kus dějin světových.“ ̈
Bavorský deník staví dlouholetého křesťanského demokrata do jedné řady s největšími politiky poválečného Německa - Konradem Adenauerem a Willym Brandtem. „Konrad Adenauer, muž z 19. století, je symbolem obnovy Německa a západní integrace; sociální demokrat, emigrant a odbojář Willy Brandt symbolem společenské liberality a zahraničněpolitického usmíření; Kohl, dítě poznamenané válkou, dovedl Německo do Evropy a tam ho zakotvil,“ míní list.
Süddeutsche Zeitung podobně jako ostatní média připomíná i finanční aféru v závěru Kohlovy politické kariéry, která vážně poškodila jeho CDU. Deník je ale přesvědčen, že vzpomínka na ni časem vybledne. „Co zůstane, je kancléř Helmut Kohl, který několikrát ve správný moment udělal to správné. Ne všechno bylo dobré, ale něco bylo tak dobré, že to získalo historický význam,“ konstatují tyto noviny.
Deník Frankfurter Allgemeine Zeitung připomíná také Kohlův vztah k Francii, který byl do jisté míry základem jeho evropské politiky. „Už nikdy neměly přijít okolnosti, které by Němce a Francouze postavily proti sobě jako nepřátele. Pro Kohla se řešení jmenovalo: integrace, a sice nezvratná integrace,“ píše list. Součástí této integrace byla i jednotná měna, která byla pro Kohla účinným prostředkem, jak vzít sousedům obavy, že by se znovusjednocené Německo mohlo pokusit znovu ovládnout Evropu.
  |
Ani podle Frankfurter Allgemeine Zeitung nezastíní Kohlova finanční aféra jeho zásluhy. Deník dokonce vyjadřuje přesvědčení, že Kohl měl po německém znovusjednocení získat Nobelovu cenu za mír. Připouští sice, že měl štěstí, protože žádnému z jeho předchůdců v úřadu nedaly dějiny takovou šanci. Ale i za šťastné politické konstelace je potřeba „někoho, kdo má vůli, odvahu, prozíravost a politický um, aby šanci uchopil a využil.“
