Je třeba předem doplnit, že skutečnost, že prezident uvolňuje stavidla svému arogantnímu a aktivistickému projevu, nesouvisí pouze s tím, že se jedná o konkrétního Miloše Zemana, ale jde též o přímý důsledek zavedení lidové volby hlavy státu, která navíc silně – pokud jí to zdraví dovolí – doufá v možnost zúčastnit se příštího prezidentského klání. Pokud se z řízeného oslabení koruny stalo lidové téma, které vzhledem k prodražení zahraniční dovolené rezonuje i v hostincích, pak nepřekvapí, že toto téma zvedá lidově volený prezident.
Zde máme názorný příklad toho, proč zavedení lidové volby hlavy státu mělo být od začátku doplněno oslabením prezidentských pravomocí, protože očekávaný vstup permanentní předvolební kampaně a politického programu typu „zařídím silnou korunu, když na to mám pravomoci“ se dal jaksi předem očekávat.
Změny za pochodu
Když se dnes mluví o tom, že výlučná pravomoc prezidenta republiky má být korigována potvrzením kandidátů v Senátu, považuje se za jasné, že změna se má týkat až příštího prezidenta, protože jinak by mohli voliči poukazovat na to, že volili do jiné instituce. Zde je třeba dodat, že mezi ústavními právníky neexistuje v tomto ohledu shoda a že podle některých právníků omezovat pravomoci ústavním zákonem v průběhu výkonu funkce normálně lze.
Pak je tu debata o tom, zda má korekci výlučné prezidentské pravomoci mít na starosti Senát. Podle Martina Plíška z TOP 09 (LN 7. 3.) „nemá Senát s měnovou politikou nic společného“. Nevíme přesně, jak to pan poslanec Plíšek myslel, ale dodejme, že co není, může být. Tak se senátoři začnou prostě v této oblasti dovzdělávat. To, že má být horní komora parlamentu v českém ústavním systému posílena, o tom navíc nepochybuje skoro vůbec žádný ústavní právník.
Kolega Petr Kamberský navíc v témže vydání LN poukazuje na to, že když u nás Senát koriguje prezidentův výběr ústavních soudců, vede to v praxi k tomu, že je de facto vybírá sám. Přece nechceme, aby Senát vybíral kandidáty do vedení ČNB podle toho, zda jsou příliš levicoví apod.
Žádné pravo-levé téma
Tak nevím. Volby do Senátu jsou každé dva roky a každé dva roky máme také o dost jiný Senát. Rovněž členové bankovní rady nejsou jmenováni najednou. Inklinace k euru není pravo-levé téma, názory se dost různí i uvnitř ideologických táborů.
Senát nemá „nic společného“ se státním rozpočtem, ten je věcí pouze dolní komory a výlučnost této pravomoci vychází z anglosaské tradice „no taxation without representation“, ale měnová politika? Proč by do ní nemohl Senát mluvit?
Ale hlavně – ve světě existuje v tomto směru úspěšná a osvědčená praxe – veřejná slyšení představitelů americké centrální banky v zákonodárných sborech (nikoli pouze ve výborech) a stejně tak kandidátů na funkci. Proč přistoupit na to, že čeští legislativci jsou jaksi nehotoví a že by to nezvládli? Proč předpokládat, že by se v tomto ohledu nedokázali profesionalizovat a chovat se zodpovědně a důstojně?
Potřebujeme důvěru
Připomíná mi to argumentaci českých hospodských, kteří nedávají na stůl slánky a pepřenky, protože by je snad Češi rozkradli. Jednou je snad třeba dát lidem, tedy i legislativcům, důvěru. Jinak tady ten stát nikdy nevybudujeme.
ČNB i vláda by měly v rámci diplomatického úsilí udělat maximum pro to (nemají to lehké, ale nesmí se přestat snažit), aby prezident svoje výpady ukončil. Názor na řízenou devalvaci mu v rámci demokracie nikdo nebere, má na něj svaté právo, ale ve věci centrální banky má prezident mluvit jako centrální bankéř, tedy být zdrženlivý, kultivovaný a vážit slova na lékárnických vahách.
