Co nám to tady v Česku zatraceně připomíná? Přece projev Miloše Zemana v Evropském parlamentu, v němž před časem vyzval k témuž.
Ano – Zeman se chová jako hulvát a často takřka jako placený proruský a pročínský špion, který se podílí na výprodeji hodnot české zahraniční politiky. Řada jeho výroků od výsměchu duševně nemocným přes protimuslimský rasismus po urážky postižených už dávno přesvědčila elitu této země, že prezidentem být nemá. Zlomili jsme nad ním hůl.
Nicméně je mu třeba přece jen přiznat pár rozumných instinktů, které – kdyby si to nezkazil – ho činí v některých důležitých ohledech lepším prezidentem, než byl ten minulý. Má například rozumný profederalistický instinkt, ví, že má Evropa dělat společně věci životně důležité, a nikoli ty méně důležité (činí mnohdy opak), a stejně tak měl a má správnou intuici v tom, když tvrdí, že Evropa se musí z krize proinvestovat (a začal to říkat dřív, než to mezi evropskými ekonomy – to jest právě nedávno – přišlo do módy).
Shodou okolností taktéž nový předseda EK J.-C. Juncker je přesvědčením eurofederalista, což není jenom intelektuální vášeň, ale logicky i docela správný instinkt představitele jednoho z nejmenších evropských států, protože jedním z principů federalismu je, že chrání, či dokonce protežuje malé i nejmenší entity. Koneckonců fakt, že je Lucemburčan předsedou EK, svědčí o tom, že federalistický nápřah Evropa má, jakkoli jedinou z definice ryze federální evropskou institucí je zatím ECB.
Juncker má i jiné rysy podobné Zemanovým: má rád alkohol a kouří, i když jeho vkus a výběr značek je jistě jinde.
Zpět ale ke společné armádě. Je jistě načase to důkladně probírat a hloubkově o tom diskutovat. Člověk ale neví. Jako idealista a federalista jsem pro, navíc je jasné, že bohatá a rozmazlená Evropa nemůže donekonečna nechávat svou obranu na Spojených státech, a to jak technologicky, tak investičně a finančně a rovněž počtem mužů ve zbrani.
Na druhou stranu – jako realista se bojím toho, že jakmile si v USA všimnou, že Evropa bere svoje zbrojení konečně vážně, mohou se dostat k moci izolacionisté nebo lidé, kteří budou zdůrazňovat, že kvůli hospodářským zájmům mají USA více vojensko-strategických povinností v Asii.
V rámci osobního vnitřního sváru federalisty s realistou bych přece jen doporučil, aby Evropa nejprve splnila a dohnala svoje zbrojní závazky v rámci NATO a poté ať se klidně pustí do budování své vlastní armády.
