Podle autora je to extrémně nepravděpodobné. Ruská ekonomika je v krizi, letos poklesne o 3,8 procenta. Devizové rezervy se ztenčují. Investice ze zahraničí do Ruska ustaly. Peněz bude mít Rusko ještě dlouho dost, ale financovat potřeby Řecka není žádná maličkost.
Za druhé jsou vztahy v EU upraveny smlouvami a evropským právem. Kdyby bylo věřitelem Rusko, bylo by zjevné, kdo drží esa v rukávě. Partnerům v EU může řecký ministr financí promítat svoje PP prezentace a všichni se alespoň trpělivě tváří, že dávají pozor. V Kremlu by si tak mohl zkusit něco podobného.
Kdyby Řecko vetovalo sankce, těžko si představit, že by dostalo evropské dotace, které potřebuje. Co kdyby se vztahy EU s Ruskem přece jen znormalizovaly? K čemu strategické spojenectví Řecka s Ruskem potom bude?
Takže bude lépe, když Tsipras v rozhovoru s Putinem zůstane u počasí. Stále je tu ale možné, že EU podceňuje hrozbu grexitu a Řecko zase přeceňuje svůj plán B.
Naše poznámka: Neblaze vypadá scénář, o kterém se Münchau nezmiňuje. Co když ceny ropy začnou zase prudce růst a Rusko zase rychle bohatnout?
...
Agentura Bloomberg si všímá toho, že začíná velká americká invaze do evropského dluhu. Tak dlouho se americké firmy bály toho, že předsedkyně Fed Janet Yellenová skončí s přísunem levných peněz, až přišel Mario Draghi a zlevnil úvěry natolik, že zahraniční korporace si půjčují v eurech jako nikdy v historii. Vydávat dluhopisy všemožné kvality se nyní vyplatí v eurech. 65 procent v březnu prodaných eurodluhopisů v investičním pásmu vydávají mimoevropské firmy a korporace.
...
Energetická informační agentura EIA vypočetla, že cena ropy Brent by měla v příštím roce dosáhnout průměru 70 dolarů za barel.
Pokud ale všechno půjde podle plánu a na trh se po zrušení sankcí vrátí íránská ropa, měla by cena klesnout o pět až patnáct dolarů oproti plánu.
To je dobrá zpráva pro ekonomiky zemí, které ropu dovážejí, dobrá zpráva třeba pro ty, kdo chtějí oslabit Rusko, a nejlepší zpráva pro ty, kdo si myslí, že oslabené Rusko bude třeba méně nebezpečné.
Špatná zpráva je, že všichni víme, jak to s těmi prognózami je. Vloni se třeba do průměrné ceny netrefil vůbec nikdo. A i nejlepší Citibank byla vedle o 25 dolarů za barel.
...
Stephen King se na svém blogu pro Financial Times dotýká mého oblíbeného tématu: zda může, či nemůže být americký federalismus zdrojem inspirace pro Evropu.
Jde na to ale tentokrát od lesa, resp. obráceně, než na to jdu obvykle já. Představuje si, jak by vypadala Amerika s evropským uspořádáním.
Představme si, že je zrušen Washington, DC, a představme si, že je zrušena federální daň. Představme si, že skončí všechny federální sociální transfery i federální fondy na infrastrukturu. Ekonomická data se budou až na výjimky publikovat o každém jednotlivém státě unie zvlášť, včetně přebytků a schodků obchodu i platební bilance.
Massachusetts bude Německem s přebytky, Mississippi chronicky nemocným Řeckem, které bude žadonit o půjčky a transfery. Lidé ze severu ale raději své přebytky investují jinam. Mississippi zůstane s politikou permanentních škrtů a pokusů o strukturální reformy.
Lidé z Massachusetts určitě nejsou zlí, jenom viděno optikou převládajících informací propadají přepjaté viktoriánské morálce.
Tento scénář se v USA nikdy nedohraje, ale tektonický zlom typu Massachusetts–Mississippi zůstane jádrem evropského problému.
Autor je předsedou správní rady IPPS (Institut pro politiku a společnost spojený s hnutím ANO 2011).
