Skoro už jsme si zvykli na to, že hlava státu říká příliš často velmi zvláštní věci, a tak člověka překvapí, když jednou také řekne něco docela normálního, rozumného, či dokonce chvalitebného.
Za prvé „racionální debaty“ v této zemi není nikdy dost, a „zásadní racionální debaty“ o zásadních věcech je už vůbec jako šafránu.
Zdá se také dobré, že si prezident tentokrát odpustil útoky na guvernéra Miroslava Singera, které podlamují stabilitu měny i důvěryhodnost instituce, za niž je prezident dle ústavy spoluzodpovědný.
I když mohou mít prezident a guvernér různé názory a různé ideové a ideologické pohledy, nemělo by to mít osobní rovinu a neměly by se tyto názory vyměňovat na veřejných fórech.
Europřátelská vláda už nemusí být
Nutno předeslat, že guvernér se držel zpátky, a vyčítat to lze jenom prezidentovi. Nebyly to tedy přestřelky, ale prezidentovy výstřely. Dobré je, že stávajícího i budoucího guvernéra Zeman do debaty přizval.
Budou-li se na racionální debatě o euru podílet nejmocnější muži ve státě Zeman, Sobotka, Babiš, Singer a Rusnok, je to opět jen dobře a škoda, že tak dosud důkladně nečinili.
Jinak: bylo by dobré, kdyby tato vláda – dokud ještě koaličně drží – nějaké nezvratné kroky k přijetí eura učinila. To, že se například Slovákům v eurozóně daří a že lidé na Slovensku euru věří a jsou s ním spokojeni, je zjevné.
Politický aspekt věci je, že nějaká příští česká vláda už zase vůbec nemusí být tak „europřátelská“ jako vláda stávající. Zatím sice žádný silný euroskeptický subjekt na obzoru není, ale co není, může být, zvraty ve voličské přízni mohou býti dosti náhlé.
Čekat, jak to dopadne s Řeckem a jak se s tím eurozóna vypořádá, je celkem vzato nesmysl. O tom, jak to dopadne s Řeckem, bude jasno už za pár měsíců, a to avizovaná diskuse teprve pořádně začne.
Členové klubu zodpovědných
Politická přízeň je v tuto chvíli nadějná také jaksi „zvnějšku“. Německý ministr financí Wolfgang Schäuble nedávno deklaroval, že rád přivítá Polsko a Českou republiku v eurozóně.
Evidentně nás a Poláky Německo považuje za členy klubu zodpovědných, za někoho, kdo euro posílí, nikoli oslabí. Technicky právně je to sice tak, že my jsme po splnění kritérií povinni euro přijmout a k témuž je povinována tzv. euroskupina, v praxi se ovšem politická vůle do byrokratických rozhodnutí – jako je posuzování udržitelnosti plnění kritérií – promítá. Také v Německu se může politická situace změnit a s ní i názor na euro a naše členství v eurozóně. V Německu může zase posílit euroskeptická Alternativa pro Německo nebo mohou obavy z jejího posilování mít vliv na vstřícnost mainstreamových stran.
Otázkou samozřejmě je, kdy přesně ČNB opustí režim řízeného oslabení koruny, jakou bude mít výstupní strategii. Jak na jeho opuštění, pravděpodobně v polovině příštího roku, koruna zareaguje, jak se případně rozkmitá, jak případně posílí a jaký vliv to bude mít na naše oznámení o vstupu do tzv. hada v tunelu, tedy systému ERM II.
O tom všem se dá mluvit, odborně a politicky, nebude to vůbec nic jednoduchého. Rozhoduje ale centrální banka, která je nezávislá. Příští rok už však bankovní rada dozná značných změn. To všechno je ve hře.
Kratší verze tohoto článku přečtena včera v Českém rozhlase Plus.
Autor je předsedou správní rady IPPS (Institut pro politiku a společnost spojený s hnutím ANO 2011).
