Kancléřka Angela Merkelová i její ministr vnitra Thomas de Maizière upozorňují, že řešení bude náročnější než řecká krize a že se na něm budou muset nějak podílet všechny členské státy EU.
K tomu několik poznámek a otázek. Za prvé je zvláštní, že kancléřka pochopila až nyní, že je migrační krize důležitější než ta řecká.
Řecká krize je již delší dobu (asi dva roky) izolovaný případ, z něhož se infekce dále šířit nebude. Řecká krize je osudná pro řecké občany a podniky, ale pro nás ostatní jsou v poslední době na řecké krizi fascinující asi tři věci.
Za prvé fatální neschopnost evropských a národních lídrů EU malou a izolovanou krizi řešit, o čemž svědčí skutečnost, že s tím nechce mít nic společného už ani MMF. Pak je to obava z toho, že pokud se eurozóna začne zmenšovat, možná evropská integrace zařadí zpátečku na všech frontách, resp. z integrace se možná stane pomalá dezintegrace celého „projektu“. Třetí podstatná věc na řecké krizi je, že s výjimkou ECB nerozhodují o podstatných věcech evropské instituce, ale především Německo. (Představuje si to kancléřka s celounijním řešením uprchlické krize podobně?)
Migrace je důležitější než řecká krize, ale ani řecká krize vůbec není vyřešena a znovu naplno vypukne nejpozději v říjnu.
Nyní k těm otázkám, co člověka napadají. Hlavní nárůst počtu uprchlíků v Německu pochází prý ze Sýrie a z Balkánu. Ano, v Sýrii je válka, ale je snad nějaká válka či humanitární katastrofa někde na Balkáně? Pokud se bavíme o uprchlících z Bosny, Albánie, Makedonie, mají být vraceni rovnou a bez složitých procedur.
Když mluvíme o společném řešení, na kterém se mají „podílet všechny státy EU“, nepatří sem jistě pouze jakási redistribuce žadatelů o azyl, ale také ochrana vnějšího schengenského prostoru. EU se musí především zabývat tím, proč v poslední době slaví v tomto ohledu Španělsko úspěchy a proč to vůbec nejde Itálii a Řecku. Jaký je zásadní rozdíl? Bez toho, že tomu budeme přesně rozumět, nelze mluvit o společném řešení.
Co se České republiky týče, prakticky nikdo z uprchlické vlny k nám nechce, všichni chtějí do Německa, Anglie nebo Švédska. Logicky si je tedy třeba vyjasnit, co má být podle Německa třeba pro Českou republiku prioritou. Máme uprchlíky přesvědčovat o tom, že se jim u nás bude líbit také, jako se jim líbí v Německu, nebo je máme zadržovat proti jejich vůli? To první potrvá. Zatím je to tak, že jakmile uprchlíci opustí tábor, zmizí v Německu. Česko je jim dobré jen k průjezdu vlakem či autobusem.
Německo letos očekává rekordní imigrantskou vlnu. Dorazí až 800 tisíc lidí |
Co se týče údajné české vystrašenosti a xenofobie, zopakujme, že v Česku žije asi 120 tisíc Vietnamců a 300 tisíc Ukrajinců a společnost s nimi vůbec nemá problém a klidně by jich akceptovala mnohem víc.
Opravdu se bojíme pouze černochů a Arabů? Důležité je nespoléhat se jen na sociální sítě, ať počítačové, či hospodské. Také jsme se na základě sociálních sítí a debat pod články na internetu báli, že tu budou masové protesty proti americké vojenské koloně, a projevil se opak. Všichni potřebujeme velice detailní a profesionální průzkumy veřejného mínění a teprve potom mohou vláda, neziskovky i vzdělávací systém začít na lidi působit, což také potrvá.
První předpoklad ale je mít politiky, kteří se nebudou bát lidi vést a nepovezou se pouze na vlně iracionality a strachu, případně ji nebudou sami živit.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institut pro politiku a společnost spojený s hnutím ANO 2011.
