Prezident Obama obvinil republikány, že „rozehrávají atmosféru strachu, jen aby mohli získat politické body“. Republikáni se podle Obamy bojí „sirotků a vdov“, kteří chtějí do USA přijít „v očekávání vstřícných amerických tradic pomoci a soucitu“.
Donald Trump – favorit na vítězství v republikánských prezidentských primárkách – sice nechce zatím přímo zavírat americké mešity, ale chce jejich odposlech, monitoring a kontrolu.
Senátor a republikánský kandidát na prezidenta Marco Rubio (R-Fla.) mluví v souvislosti s uprchlíky ze Sýrie o střetu civilizací. John Kasich, guvernér státu Ohio,žádá vytvoření federální agentury na pomoc židovsko-křesťanským hodnotám. Republikáni se předvádějí jako rezistenční hnutí proti integraci a kulturní diverzitě. Republikánští guvernéři prohlašují, že Syřany ve svých státech nechtějí, i když nemají žádnou možnost něco takového zakazovat. Obamovu pomoc vybraným Syřanům odmítají i někteří demokraté.
Politico srovnává Babiše s Trumpem. ,On na rozdíl ode mě několikrát zbankrotoval’ |
Pokud nás ve střední Evropě bude někdo z USA nadále kritizovat jako nevstřícné, nesoucitné, neochotné pomáhat, či nás dokonce označí za xenofoby či fašisty, můžeme to brát s jistou rezervou. Vždyť v případě USA dokonce platí, že ať už si prezident Obama dohodl s kancléřkou Merkelovou ve věci uprchlíků cokoli, každý adept na azyl ze Sýrie bude muset čekat asi dva roky, než bude moci do USA odcestovat. Již dnes platí, že každý – i mimořádný – adept na pomoc projde tou nejdůkladnější bezpečnostní procedurou. Na důkladný bezpečnostní screening má tedy Amerika času habaděj, a navíc jsou USA od Blízkého východu ve zcela bezpečné vzdálenosti.
Vezměme si také třeba Koreu a Japonsko. Jsou to velice kulturní a vyspělé národy, ale cizinců tam žije méně než jedno procento. Nikdo dnešní Japonce a Korejce neoznačuje ani za fašisty, ani za xenofoby, a dokonce by to nikoho ani ve snu nenapadlo. Přitom o přijetí Syřanů žádná z bohatších asijských zemí vůbec neuvažuje.
Bohatí platí příliš málo, prohlásila v televizi Clintonová. Trump se nudil |
Jenže Japonsko je daleko a tím, že leccos z toho, co slyšíme v Česku, lze slyšet i v USA, se vůbec uklidňovat nemůžeme. Inspirovat se hloupými a populistickými výroky některých amerických republikánů není ani trochu dobrý nápad. Jak známo: když dva dělají totéž, nemusí to být totéž.
Za prvé je Amerika obrovská velmoc, které vlastně nic zásadního nehrozí. Bude-li Česká republika a s ní celý postkomunistický svět výrazně divergovat od západní Evropy, hrozí toho naopak hodně, hraje se dokonce skoro o všechno. Skončí-li třeba Schengen, skončí brzy i celá EU, a kdo se z toho na východ od nás bude radovat,je asi docela jasné. Za druhé jsou republikáni v opozici; kdyby byli u moci, mluvili by o dost jinak.
Jedna věc je kultivovaná kritičnost a rezervovanost vůči naivní, zbrklé, příliš nadšenecké a neprodiskutované politice Německa. Věc druhá je nabubřelé, vulgární a arogantní poučování a urážení Německa a dalších zemí západní Evropy, jako bychom jenom my ve střední Evropě sežrali Šalomounovo hovno, jako bychom patent na zdravý selský rozum měli jenom my. Vůbec nejhorší ze všeho je vulgární karikování kancléřky Merkelové.
Německo prošetřuje kvůli kauze Volkswagen možné daňové úniky |
Uvnitř USA si také v rámci polarizace politického spektra řeknou politici leccos, jenže je to uvnitř jednoho státu a to je něco docela jiného, než když německou politiku zesměšňuje a uráží český, polský nebo maďarský politik.
Až Němci prodají Škodovku (protože Volkswagen něco asi bude muset prodat), protože našeho poučování budou mít plné zuby, zpláčeme nad výdělkem.
V Americe je navíc rok před volbami, s čímž souvisí zostřená rétorika, ale hlavně je Amerika tavicí kotel založený už dlouhou dobu na toleranci a mísení různých kultur, ras, národů a vyznání. A Amerika na rozdíl od Evropy integrovat menšiny docela dobře umí.
Není důvod Německu servilně pochlebovat, ale jde o věc tónu, kultury a jazyka, diplomacie, slušného chování a rozumné obrany národních zájmů. A když vlastně víme, že uprchlíci, kteří jsou v Německu, k nám stejně nechtějí, a pokud je někdo přesune – což půjde jen násilím –, nezůstanou tu ani den, tak proč vlastně klidně nesouhlasit s jejich přijetím?
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institut pro politiku a společnost.
