Důležité je, aby Česká republika v rámci evropské uprchlické a bezpečnostní krize jasně artikulovala své postoje a zájmy. Co budeme dělat pro záchranu Schengenu? Máme spočítáno, kolik by naši ekonomiku stál rozpad Schengenu? Je naděje na nějakou společnou politiku V4? Jakou navrhuje česká vláda konstrukci ochrany vnější hranice EU a hranice Schengenu? Budeme přijímat nějaké uprchlíky a kolik?
Na druhou stranu – co vlastně ještě čekat od Zemana? Na konec Schengenu se jistě těší – stejně jako na psy a ploty na českých hranicích či na prohloubení nového příkopu v Evropě mezi východem a západem.
...
Bývalý velvyslanec v Izraeli Tomáš Pojar mluví v Právu o tom, že „mladí muži, kteří přicházejí do Evropy, mají s puškou v ruce bránit své rodiny, města a vesnice“. Svým způsobem s tím lze souhlasit, ale potíž je v tom, že situace v Sýrii je tak složitá, nepřehledná a proměnlivá, že se v tom nevyzná ani odborník na region, který to každý den sleduje a vyhodnocuje a má navíc jakýsi geopolitický nadhled.
Vezměme si třeba české odbojáře za druhé světové války nebo české piloty ve službách RAF v téže době. Nebojovali jenom za svou „zemi, města, vesnice a rodiny“, ale také za svobodu, za masarykovskou demokracii, za Benešovu exilovou vládu.
Za co mají ti lidé bojovat v Sýrii? Za demokracii? Za svobodu? Kdo ji v Sýrii nabízí dnes a kdo ji bude nabízet zítra? Mají bojovat za menší zlo proti většímu zlu? Jak to mají přesně poznat? Hranice v regionu jsou navíc uměle vytvořené koloniálními velmocemi, vždy to byly režimy spíše autoritářské nebo přímo diktátorské, mnohé podporované ze strany SSSR.
Tak třeba v první světové válce jsme v tom sami ještě moc jasno neměli. Část mladých mužů bojovala za vlast v řadách rakousko-uherské armády a část bojovala za vlast v legiích.
Třeba u Kurdů je to o něco jasnější. Chtějí vlastní stát, znají jeho obrysy, mají jasně definovaný národ, a proto bojují.
Logické by bylo, kdyby EU kromě integrace uprchlíků založila „výcvikové tábory pro mladé muže“ pro „osvobození Sýrie“, třeba podobně jako Británie cvičila naše piloty. Jenže – na čí stranu se pak ti mladí muži v Sýrii dají? Víme to? Nejdůležitější jsou stejně hodnoty, za které bojují, a vědomí příslušnosti k rodné vesnici k tomu nestačí. Západ sám zatím stejně neví, koho vlastně chce v Sýrii osvobodit od koho a kdo tam má nakonec vládnout. Víme, že prioritou je dnes zničit Islámský stát, mnoho uprchlých Syřanů ale vidí největší zlo v Asadovi apod.
Zkrátka – není to jednoduché, ale to ví Tomáš Pojar jistě také.
...
Krátká analýza agentury Bloomberg se dívá na dvě velké německé krize a jejich dopad na německý ekonomický růst. Podle říjnové analýzy MMF přinese absorpce 800 000 uprchlíků pozitivní dopad na růst ve výši 0,2 procenta HDP příští rok.
Veřejný sektor totiž poptává více zboží a služeb, aby se vyrovnal s přílivem zboží a uprchlíků, a uprchlíci sami podporují růst poptávky, protože také utrácejí peníze, které dostanou a které si přivezli.
Dopad krize koncernu Volkswagen bude naopak prý zanedbatelný: ekonomický růst v Německu se sníží o pouhé 0,03 procenta. Pokud bude třeba opravovat a seřizovat motory, má to také dopad na HDP a poptávka po autech VW se může přesunout k jiným německým výrobcům.
K tomu několik poznámek: HDP samozřejmě není všechno. Krátkodobé HDP nemusí indikovat pozitivní dopad příchodu uprchlíků v dlouhodobé perspektivě. Seriózní ekonomové se bezpečně shodují na tom, že o případných pozitivních ekonomických dopadech migrace nevědí zatím vůbec nic. Zatím dokážou zkoumat jenom jednotlivé aspekty migrace, ale teprve s tím začali. Každý asi tuší, že dlouhodobý úspěch záleží na tom, jak úspěšně se budou nové komunity integrovat a jaký bude mít jejich příchod dopad na celkovou důvěru ve společnosti, protože jenom ta je úhelným kamenem případného ekonomického úspěchu.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institut pro politiku a společnost
