Zátěžovému testu bude podrobena schopnost Evropy reagovat na imigrační krizi. Dohodne se Evropa na společné ochraně vnější schengenské hranice? Pomohou v něčem dohody s Tureckem? Poleví uprchlická vlna, nebo bude pokračovat v neztenčené míře? Podaří se německý scénář, podle kterého budou žadatelé o azyl přiváženi z Turecka letecky a rovnou distribuováni na základě dohodnutých kontingentů? Podaří se vůbec udržet Schengen?
Ať už se vlna uprchlíků omezí, nebo ne, mentální a psychologický rozkol mezi „nesoucitným“ Východem a „nadšeneckým“ Západem bude pokračovat, zmírnil ho nyní jen advent a vánoční svátky. Východ Evropy bude nadále bránit povinnému přerozdělování, ale i masivnímu dobrovolnému přerozdělování. Budou-li pokračovat přechodná omezení Schengenu, stanou se realitou, se kterou se pomalu začneme smiřovat a zvykat si na ni. Bude to možná jen krůček k oficiálnímu konci schengenského systému.
Možná dojde k jistému přibližování západního a východního postoje. Německé nadšení z vítací kultury bude poněkud uvadat a vstřícnost Východu může v obavách z rozpadu Schengenu zase pro změnu narůstat. Kdo by si na to ale vsadil?
Lámání Evropy na Východ a Západ ale není to jediné, co Evropě hrozí. Vzhledem k tomu, že státy na jihu jsou a zůstanou předlužené, bude brzy na stole dichotomie mezi šetřivým Severem a rozhazovačným Jihem. Mnohé státy Východu, jako třeba Polsko a my, se budou zase hlásit k Severu, jako to Polsko dělalo před pěti lety. V příštím roce to ale možná ještě nebude.
Přitom mentální rozpad EU na různé bloky může časem přinést i rozpad skutečný. Radovat se z toho však bude leda Putinův režim, což by mělo sloužit jako hlavní varování.
Rok 2016 bude rokem, který vyjasní, co vlastně bude britský premiér David Cameron Britům navrhovat v referendu. Setrvat, či nesetrvat v EU? Potíž je v tom, že chaos s uprchlíky může popularitu EU v očích britských voličů prudce snižovat. A nervózní a zmatená EU zase nebude dostatečně vstřícná k britským požadavkům.
Rok 2016 bude testem také pro situaci v Sýrii. Nastane příměří asadovských a protiasadovských sil mimo území ovládané IS? Zrodí se koalice? Povedou nějaké místní síly jasnou pozemní ofenzivu proti IS? Odhodlá se Západ sám k pozemní ofenzivě? Když ne, jaká bude alternativa?
Jeden další velký útok v Evropě, který si jistě vůbec nepřejeme, leč nemůžeme vyloučit, může leccos od základu změnit. Jak ofenzivu proti IS, tak rozkol mezi východem a západem Evropy.
Další otázka je, jestli bude nová polská vláda pokračovat v orbánovském nápřahu. Dostane se Polsko do ostrého konfliktu s Moskvou, Berlínem i Bruselem najednou? Jaká bude dynamika? Přitvrdí Varšava, nebo začne spíše ubírat plyn?
Řecká dluhová krize ještě neskončila, jen ji překryly krize akutnější. Vynoří se znovu? Ukrajině hospodářská stabilizace bude ještě trvat, příští rok bude vážný. Udrží se teze o tom, že emancipovaný ukrajinský národ vzdalující se ruské orbitě je – krize nekrize – už jednou provždy nezvratnou realitou?
Pád cen ropy a krize ruského hospodářství budou pokračovat. Jaký vliv to bude mít na agresivitu putinovského režimu? Udrží EU politiku sankcí proti Rusku? A jak to dopadne s rusko-německým plynovodem Nord Stream, který ostře nechce Polsko ani Itálie?
Příští rok může být zlomový i pro Afghánistán, protože se třeba ukáže, že Taliban vyhrává.
Koncem roku budou mít USA nového prezidenta. Pokud zvítězí Hillary Clintonová, vyhraje kontinuita. Pokud zvítězí hromotluk Donald Trump, ostrá polarizace americké společnosti se jen prohloubí. Příznivci demokratů budou mobilizovat proti xenofobii, bigotnosti a fašismu. Předvolební Amerika není zrovna dobrý předpoklad pro americkou rozhodnost a angažovanost ve světě.
Čtenářům Monitoru přeji příjemné prožití vánočních svátků.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institut pro politiku a společnost.
