Ten píše, že v Indii – největší světové demokracii – volí negramotní voliči strany, které jsou identifikovány symboly jako dlaň nebo lotosový květ a pod ten obrázek obtisknou svůj palec.
Američtí demokraté by asi měli duhu, která by symbolizovala diverzitu názorů, a republikáni by měli orla jako symbol patriotismu nebo Reaganovu hlavu. Jaký obrázek by se asi hodil pod Donalda Trumpa? Nejlépe asi vztyčený prostředníček, který by symbolizoval, co si jeho voliči myslí o politice. Na jeho vzestupu není nic záhadného: ti, kdo ho podporují, vysílají promyšlený vzkaz pohrdání kariérním politikům.
Zdůrazňuje se často, že Trumpovi voliči jsou nevzdělaní, ale tak jednoduché to není. Někteří jsou, ale Trumpa podporují i vzdělaní republikáni. Říká se, že jsou to rasisté, což někteří jistě jsou, ale vůbec ne všichni. Trump také láká velice mnoho nezávislých voličů i voličů demokratů.
Co mají společného, je pohrdání pokrytectvím. Třeba když jim kariérní politici říkají, že nebudou sloužit svým sponzorům. Trump říká, že žádné peníze od nikoho nechce.
Pokud Trump vyhraje primárky, má slušné šance, třeba pokud si vybere za kandidátku na viceprezidentku ženu, která není běloška. Nabízí se třeba republikánská guvernérka Jižní Karolíny Nikki Haleyová, která je dcerou imigrantů z Indie. Kdyby vstoupil do hry Michael Bloomberg, také posílí Trumpovy šance.
Co když se nemyslitelné stane skutečností? Jaká katastrofa to bude? Trumpovo vítězství vyšle signál o tom, jak je silná americká demokracie. Zvolením Trumpa by Amerika vystrčila prostředníček na celý svět a devalvovala by hodně z toho, co ji činí atraktivní. Zastavila by se vládní kola? Zmocnili by se lobbisté daňových zákonů a regulace? Možná ano, ale to se přece dávno stalo, tak proč to nepřiznat?
...
Analýza agentury Bloomberg trochu chladí ty oslavné titulky o tom, co všechno si teď Írán po zrušení sankcí koupí a kdo všechno tam bude investovat a vyrábět.
V Íránu je inflace 45 procent, ceny tam létají jako na houpačce, tamější banky si zvykly být odpojeny od mezinárodního platebního systému. Ekonomika Íránu neměla chřipku, ale spíše zápasí s rakovinou. A sankce skončily ve chvíli, kdy jsou světové ceny ropy na dně.
...
Wolfgang Münchau se ve Financial Times zamýšlí nad Itálií. Píše o tom, že obyčejně se zdůrazňuje, že největší evropské krize se potkávají v Řecku, které nejvíce zápasí s ekonomickou katastrofou i uprchlickou krizí. Řecký případ vyčnívá, ale Řecko není zdaleka jediné, kdo zápasí s mnoha krizemi najednou. Dokonce to není ani nejdůležitější země, která má vážný problém.
Na Itálii dolehla uprchlická vlna ze severní Afriky, ale země má také vážné nevyřešené problémy: žádný růst produktivity za patnáct let, velký dluh a žádný fiskální prostor pro manévrování a bankovní sektor s 200 miliardami eur špatných půjček a s dalšími 150 miliardami eur půjček problematických.
Italské problémy nemohou být vyřešeny finančními triky. Italská netrpělivost s EU a Německem narůstá. Premiér Matteo Renzi kritizuje EU v oblasti energetiky, Ruska, ve věci fiskálních pravidel i německé dominance. Italská nespokojenost bude narůstat s intenzivní debatou o britském setrvání v EU. Co když se uprchlíci znovu a s velkou silou vydají italskou cestou?
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institut pro politiku a společnost.
