Celou třetinu oznámené sumy – tedy 3,5 miliardy eur – představuje dohoda o strategické spolupráci mezi firmou Železiarne Podbrezová, a. s., a firmou CEFC Energy Company a Hengfeng Bank. Za prvé je holding Železiarne Podbrezová, a. s., jak již poznáme podle názvu, slovenská firma se slovenskými vlastníky, v jejichž čele stojí Vladimír Soták. Součástí skupiny je sice česká firma ŽĎAS (stejně jako třeba firma na výrobu trub ve Španělsku), ale odkup části holdingu od slovenských majitelů se týká slovenských účetních bilancí a s Českou republikou to nemá vcelku nic společného.
Jde o solidní exportně orientovanou firmu vyrábějící především trubky pro různé produktovody. Současné nízké ceny surovin na ni samozřejmě dopadají negativně.
Uvedená částka 1,1 miliardy eur na strategickou spolupráci naprosto neodpovídá velikosti firmy a její absorpční kapacitě investic a podle lidí seznámených s transakcí by patřila spíše do kolonky výhledu spolupráce 2016–2020, kdyby se tedy částka navíc snížila z utopických do rozumných dimenzí.
Je to tak asi i s dalšími položkami. U největší transakce s J&T Bankou najdeme také finančně oceněnou vizi strategické spolupráce přesunuté už do tohoto roku. Do dějin vejde smlouva o kanálu Dunaj–Odra–Labe, u které je poznamenáno „analytická fáze“; u toho je naštěstí finanční částka nula pro rok 2018 a nula i u výhledu na další roky a u nuly doufejme také zůstane. Pokud se tedy nestaneme součástí nějaké orientální despocie a ten kanál nebudeme jako vězni sami kopat krumpáčem, jako byl za Stalina hlouben Bělomořský kanál.
Dále dohoda o koupi a rekonstrukci fotbalového stadionu Eden. To už je tam třeba rekonstrukce? Vždyť je to sotva deset let starý stadion, nejnovější fotbalový v Praze. Člověk by řekl, že je to docela nové. Na druhou stranu možná Praze dokonce prospěje, že se konečně bude vědět, komu ten stadion opravdu patří. Donedávna se totiž pořád nějací nečitelní čeští podvodníci a bývalí politici osočovali z toho, kdo ho komu ukradl a kdo komu za něj ručí. Jestli stadion v Edenu patří českým gangsterům, nebo čínským komunistickým kapitalistům, je mi upřímně jedno.
Smlouva o letecké lince do Šanghaje je podepsána, leč kolonka s přislíbenou částkou nám zase zůstává jako na zlost prázdná.
ČEZ podepsal jakousi dohodu o spolupráci v oblasti jaderné energie. Finanční kolonka zůstává také prázdná. Pokud by se měla spolupráce týkat britské jaderné elektrárny Hinkley, kde je Čína finančním investorem – jak se v Praze proslýchá –, ani to nevypadá nadějně. Elektrárna má zpoždění a francouzský koncern EdF z výstavby asi vycouvá.
...
Jinak si můžeme oddechnout, za americkým letadlem čínského prezidenta zůstal chvíli na nebi proužek bílého dýmu a stejná bude napříště pozornost věnovaná této velké investiční vlně. O čem to celé bylo? Primárně o tom, že Petr Kellner a Jiří Šmejc potřebovali posílit a pojistit svoje licence a své postavení v Číně a Číně zase přišlo geopoliticky vhod, že ji po čase v EU zase někdo podržel a demonstrativně, servilně a poníženě se jí oddal.
Někdo za to od někoho dostane peníze na kampaň a billboardy a to je konec celé té nesrozumitelné rovnice. Ostatní užiteční idioti k tomu dělají stafáž.
...
Dobré bude, když opadne ta hysterie z čínského komunismu, o kterém si leckdo myslí, že nás asi za chvíli opanuje. Pro Čínu jsme tak daleko, že nás v životě ovládat nebude, i kdyby ovládala půl zeměkoule.
Nebezpečí pro Českou republiku představuje a bude představovat Rusko, které chce v této části Evropy získat zpátky vliv a na to se, prosím, soustřeďme, protože TO – ne Čína – je důležité. A až půjde cena ropy zase nahoru, půjde nahoru i ruská asertivita. Na druhou stranu, souvislost tu je. Čert vlastně vem, že nerozumíme rozdílu mezi akvizicí a investicí. Pokud byla totiž porušena ústava neumožněním povolené a předem ohlášené demonstrace, je právě toto úrodná půda pro ruský vliv. Tam ve střední Evropě, kde je ústava jenom kus hadru, tam jest a bude Rusovo.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institut pro politiku a společnost.
