Když jsme přistáli, bylo krátce po setmění a zvláštní atmosféra pramenila už z toho, že celé dlouhé křídlo velkého letiště s výsuvnými choboty zelo prázdnotou, kromě jediného našeho letadla. Do výstupního chobotu jsme sice vlezli, ale hned po schůdkách zase dolů na plochu a autobusy nás odvezly kamsi na druhý konec letiště. Většina letištních obchodů byla kolem osmé večer už zavřena nebo právě zavírala, dříve než normálně.
Na letiště nejezdí veřejná doprava, všichni čekají v podzemních garážích v nejméně hodinové frontě na taxíky (v Bruselu jich je tradičně málo), které přijíždějí postupně a po jednom, protože jsou někde před letištěm na checkpointech velmi pečlivě kontrolovány.
Taxikář mluvil docela plynně anglicky, což podle mé zkušenosti není v Belgii úplně běžné.
Z Bruselu se opět létá. Letiště zahájilo omezený provoz minutou ticha |
Podělil se s námi o pár postřehů. Podle něj měla policie více používat psy vycvičené na hledání výbušnin. Kdyby měla na letišti a před letištěm dostatek psů, nemusela by teď budovat další rentgeny před letištní budovou a nemuselo se to vlastně celé vůbec stát. Výbušnina byl jednoduchý TNT, žádný semtex.
Co se týče bruselského metra, mnohé stanice zůstávají dosud zavřené. Ve vozech jezdí většinou po zuby ozbrojení vojáci s nabitými samopaly a zahalenými tvářemi.
Jedna známá mi řekla, že dříve by v životě nevlezla do vozu metra s po zuby ozbrojeným vojákem nebo vojáky, nyní jejich blízkost ve voze naopak vyhledává. Metrem stejně jezdí zatím asi pouhá desetina lidí oproti stavu před výbuchy. Nikdo neví, kdy a jak rychle se to změní.
Náš taxikář metrem jezdí, garáže pro taxíky má totiž v Molenbeeku a sám bydlí v Schaerbeeku. V době výbuchů spal po noční směně.
Nizozemské NE Ukrajině? ‚EU není ráj na zemi, Ukrajina se musí vyléčit sama‘ |
Místo metra se v Bruselu chodí pěšky, jezdí na kole, ale hlavně se více jezdí auty. Příští útok bude na dopravní zácpu, řekl nám náš taxikář. Útočníci třeba pokropí dopravní zácpu na nějaké křižovatce ze samopalů a určitě nebude kam utéct ani ujet. Například.
V bruselských ulicích postává mnohem více vojáků se samopaly než dřív (v blízkosti evropských institucí byli ale vždycky), přibyla těžká obrněná auta Iveco, transportéry.
Jinak ale Brusel působí úplně normálním dojmem, je jen o něco klidnější, tišší, zaraženější a opatrnější. Ale úřady fungují a hospody jsou docela plné. Před stanicí metra Maalbeek hoří květiny a svíčky, ale vypadá to, jako by tam byly mnohem déle než dva týdny.
...
Oblíbeným tématem v Evropské unii dnešních dnů jsou populismus, nacionalismus a neliberální tendence ve střední Evropě. V tomto ohledu je pozoruhodný výsledek nizozemského referenda o asociační dohodě s Ukrajinou, kterou všechny země Evropské unie už schválily. Dopadlo to ostudnou prohrou zastánců smlouvy v těžko uvěřitelném poměru dva ku jedné.
Nabízí se tedy otázka, jak je to tedy s populismem ve střední a východní Evropě a populismem jinde v Evropě. Nizozemsko je obecně považováno za jednu z nejvyspělejších, nejpříkladnějších a nejkulturnějších zemí v EU. A taková země vyhlásí a prohraje ostudně referendum, kde jde de facto o pomoc válkou napadané a ruskou agresí postižené zemi na periferii EU, která potřebuje podporu, solidaritu a nějakou pozitivní vizi. Smlouvu s Ukrajinou schválily už všechny země EU, včetně orbánovského Maďarska, nenavážel se do ní, pokud vím, ani Miloš Zeman.
Ukazuje se, že i občané v tak vyspělé zemi, jako je Nizozemsko, jsou ochotni využít jakéhokoli jakoby nepříliš závazného hlasování k vyjádření protestu a svénechuti k Evropské unii. Že je to tentokrát na úkor někoho slabšího, kdo si to vůbec nezaslouží, je zavrženíhodné a cynické..
Jaký je tedy rozdíl mezi západním a středoevropským populismem? Možná v tom, že tradiční politické strany na Západě mají stále dostatečnou sílu, aby se semkly kolem středu a v parlamentních volbách v rámci různých velkých koalic ponechaly extremisty na okraji. Země jsou také dále na západ a Rusko je za svou sféru vlivu asi ani nepovažuje. A za třetí je středoevropský populismus více spojen s nacionalismem a odporem proti multikulturalismu. Ale stejně...
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institut pro politiku a společnost.
