Svět je v Sýrii svědkem humanitární katastrofy historických rozměrů. Nebývalé zločiny jsou páchány ruským prezidentem Putinem a jeho chráněncem, syrským prezidentem Asadem. Ruská letadla bombardují civilní populaci v nejlidnatějším syrském městě a asistují syrské vládě v dobývání města.
Zahynuly stovky lidí, zraněny jich byly tisíce, zničeny byly nemocnice, chybí pitná voda.
Putin se chystá co nejagresivněji využít tří měsíců mezi dneškem a 20. lednem, kdy bude inaugurován příští americký prezident. Podle deníku The New York Times„Putin kalkuluje s tím, že odcházející prezident Obama nebude intervenovat v eskalujícím konfliktu a nový americký prezident nebude ještě v úřadě.“ Nový americký prezident už potom bude čelit nové realitě a bude nucen ji přijmout.
Až budou fakta jednou pohromadě, bude Putinovo bombardování Aleppa chápáno jako jeden z největších válečných zločinů moderní historie.
Apeluji na všechny, aby šířili toto slovo a hlasitě to odsoudili, píše Soros. Jenom tak může Putin zastavit tyto zločiny proti lidskosti.
Takže to tady činím.
...
Ashoka Mody, ekonom z Princetonské univerzity,na témže serveru uvažuje o Evropě po Merkelové.
Ať již dopadnou německé volby příští rok jakkoli, jisté je, že Angela Merkelová bude oslabena a nebude už de facto kancléřkou celé Evropy, kterou je dnes.
Nebylo jasné a nevyhnutelné, že se Německo stane lídrem EU. Zasloužil se o to Helmut Kohl. Poté, co dohlédl na německou unifikaci, chopil se i historického úkolu sjednocení Evropy.
Koncept společné evropské měny několikrát málem zhynul. Například Kohlův blízký spolupracovník, dnešní německý ministr financí Wolfgang Schäuble, tlačil v roce 1994 na to, aby v eurozóně bylo jen pět zemí. Itálie by mezi nimi nebyla. Kohl na Itálii trval.
Gerhard Schröder na to šel jinak. Hájil německé zájmy. Káral ECB za vysoké úroky, sám porušoval maastrichtská kritéria. Bránil se evropským pravidlům přebírání firem. A jediný jeho proevropský počin byl, že schválil vstup Řecka do eurozóny...
Merkelová po roce 2008 jednala zase jako evropská kancléřka, ale vždycky stavěla na první místo německé zájmy. Euro vnímá jako pekelný stroj, přinášející nepořádek a zátěž pro její zemi. Neměla ale na výběr, když se projednával krizový management, všichni se dívali na ni.
Merkelová vždycky dělala minimum. Akorát tak zabránit největší a nejbližší katastrofě. Nic ale neudělala pro to, aby učinila konec širší krizi eurozóny. Krize eurozóny se tedy pořád dál vyvíjí, momentálně se frontová linie vede v italském bankovnictví...
Merkelová se rozhodla pro principiální postoj ve věci uprchlíků. Ale učinila tak bez konzultace s evropskými partnery a se svými občany...
Příští německý kancléř – ať už to bude kdokoli – nebude mít německou podporu ani evropský souhlas k tomu, aby sloužil jako další evropský kancléř.
První obětí bude asi Řecko. Snížení dluhu nebyla Merkelová schopna zařídit, takže země asi bude nucena opustit eurozónu.
Ale nakonec to nemusí být tak strašné: stupidní fiskální pravidla bude snazší ignorovat, možná bude zodpovědný nacionalismus vhodný. Evropské vlády začnou zase sloužit svým občanům, a ne nějakým abstraktním evropským ideálům. Soudcem zodpovědnosti vlád bude volič a trh. Další německý evropský kancléř by jen roztrhal Evropu na kusy.
...
Debaty o brexitu, kterou pořádá IPPS v rámci Fora 2000, se zúčastní také věhlasný dánský politik, bývalý předseda dánských liberálů Uffe Ellemann-Jensen, který sloužil deset let jako dánský ministr zahraničí a byl mimo jiné velkým proponentem rozšíření NATO. Jensen si pamatuje leccos o tom, jak to bylo s dánským referendem o maastrichtské smlouvě, kdy Dánové – podobně jako nedávno Britové – řekli ne.
Přijďte v pondělí 17. října v 17 hodin do budovy CERGE (Politických vězňů 7) diskutovat o důsledcích brexitu, který představuje jednu z největších výzev a dramat, která Evropa nyní prožívá. Evropa po brexitu bude už jiná – ale jaká?
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institut pro politiku a společnost.
