Trumpovy vazby-nevazby na Rusko a vztah-nevztah s Putinem se staly předvolebním tématem |
Za prvé v různých formách pravil, že si američtí spojenci budou muset za svou obranu „připlatit“. Co to v praxi znamená? Co tím chtěl „básník“ říci? Patrně nic jiného než vyzvat k tomu, aby například země NATO plnily své závazky výdajů na obranu v poměru k HDP (jde o pověstná dvě procenta a plní či přeplňuje je pouze Estonsko, Polsko a Řecko). Bude to znamenat významnou relokaci výdajů státního rozpočtu, nicméně na výzvě k plnění smluvních závazků není přece v principu vůbec nic špatného. Kdyby se ale mělo platit výrazně víc, vzniklo by asi velké pnutí.
Pak jsou tu Trumpovy řeči o tom, že je mu Putin sympatický jako rozhodný lídr (nikdy se nesetkali), že by si s ním rozuměl, že by se nějak dohodli a tak dále.
Máme si to snad překládat tak, že by nás jako obchodník a proradný „dealmaker“ prodal Rusům? Možná si to lze představit spíše tak, že si dva obhroublí machističtí chlapíci řeknou – hele, tady je to moje, tady je to tvoje, tudy vede čára a přes to nejede vlak.
Taková důrazná a personalizovaná machistická diplomacie (spíše než diplomacie hodnotová, smluvní a institucionální) může být sice efektivní a rázná, ale může být i vysoce volatilní a nestabilní (machové se mohou pohádat a začít se nenávidět stejně rychle, jako se předtím poklepávali po ramenou, nebo si dokonce padli do náručí, jak poukazuje například Gideon Rachman z Financial Times).
Pak je tu také riziko, že když si Trump s Putinem vykolíkují terén, je otázka, kde se potom ocitneme my. Leckdo se uklidňuje tím, že Trump má děti s českou krví. Druzí si zase myslí, že má se svou bývalou manželkou tak špatné vztahy, že to nám Čechům ještě za trest spočítá.
I kdyby byl Trump přece jen zvolen, výše zmíněným rizikům čelit, myslím, nebudeme.
Pokud budeme muset více zbrojit, není na tom vlastně nic špatného. Sliby se mají plnit.NATO je bezpečnostní a obranný pakt, ale nezastírejme si, že to je také americká sféra geopolitického vlivu. Proč by se měli Američané (i třeba v čele s Trumpem) vzdávat ve prospěch Ruska sféry vlivu? Co by jim mohlo Rusko nabídnout? Nic takového nevidím. Peníze? Nesmysl. Kus Sibiře? Ještě větší nesmysl.
Amerika není autokracie. Má svoje zákony, kongres, úřady, justici, diplomacii, ekonomické a hodnotové zájmy, mezinárodní smlouvy, občanskou společnost a podobně. Jeden prezident to podle mého soudu na hlavu postavit či rozvrátit nedokáže.
Politici se dělí na ty, kteří chtějí po volbách plnit své sliby, a na ty, kterým jsou vlastní sliby ukradené. To první je paradoxně nebezpečnější (Maďarsko, Polsko). Kam by případně patřil Trump? Podle mne do té druhé kategorie. Podstatná pro něj bude pozornost, show a světla ramp, ne plnění volebních slibů.
Pak jde také o to, kdo bude v případné Trumpově administrativě. Nakonec mu stejně dosadí nějaké osvědčené kádry takzvaný establishment Republikánské strany a zneřízené střely se stane střela více řízená. A nezapomínejme, že Trumpův viceprezident Pence je velmi seriózní člověk, který dokonce nahlas začal znovu uvažovat o umístění amerického radaru na naše území.
Asi bychom si ale sami měli uvědomit, že Trump nebude mít motivaci přemlouvat někoho, kdo sám nechce být americký spojenec nebo si tím není jist.
Jak je to s Trumpovým protekcionismem? Ten se podle mne bude soustřeďovat na levný import z Asie a Mexika. Evropa americká pracovní místa neohrožuje. Úspěch TTIP je nejistý, ale vzájemná otevřenost zůstane minimálně na současné úrovni.
Co bude ale v nejbližší době nejpodstatnějším testem, je Sýrie. Rusko zde bude vbrzku razantně posilovat své pozice a bude se snažit nového amerického prezidenta postavit před hotovou věc. Buď se Putin pokusí dohodnout s novým „kamarádem“ Trumpem v rámci nové, výše nastíněné diplomacie machistického dua, nebo se bude snažit tlačit Hillary Clintonovou do kouta z pozice nepřehlédnutelné síly.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institutu pro politiku a společnost.
