ESB, který existuje jen v teorii, si můžeme představit jako balíček části státních dluhů eurozóny, který se prezentuje jako bezpečné aktivum, které není spojené s osudem jednotlivé země. Není to nebezpečné? Představa, že jsou všechny evropské státní dluhy stejně bezpečné, když ve skutečnosti nebyly, byla přece jedna z věcí, které zapříčinily krizi eurozóny, resp. krizi suverénních dluhů.
ESB poprvé navrhl profesor z americké univerzity v Princetonu Markus Brunnermaier v roce 2011 a od té doby o něm neúnavně přednáší. Novinkou je, že si toho „důležití lidé“ začínají všímat. Člen rady ECB Benoît Cœuré například tento koncept zmínil na své nedávné přednášce na Harvardově univerzitě.
Jak by to mělo fungovat: pověřená nebo veřejná instituce, jako třeba záchranný val eurozóny ESM, by smíchala riskantní a méně riskantní dluhopisy jednotlivých zemí a poslala by produkt do světa.
Jednotlivé státy by dále vydávaly svoje dluhopisy, žádné garance a žádné sdílení rizik přes hranice by s tím nebylo spjato. Tím by se podařilo překonat politickoupřekážku, na kterou nutně narážely předchozí pokusy o společný evropský dluhopis. Investoři by se vkupovali do eurozóny jako takové a teoreticky by se v okamžicích volatility omezil hysterický úprk do bezpečných přístavů.
Tak nevím. Není tohle přesně to, co stálo za finanční krizí roku 2008? Sekuritizace (proces, kdy se z úvěru stává cenný papír) a míchání kvalitních a nekvalitních pohledávek a vytváření masokostní moučky? To se mi zdá rozumnější přemlouvat Německo, aby přece jen časem za něco ručilo.
...
Harold James píše o třech temných pastech či spirálách brexitu. Ideálně by se účastníci sporu měli chovat chladně a racionálně a sloužit svým dlouhodobým zájmům. Potíž je v tom, že to tak většinou není. Rozvody manželských párů také příliš často vyvolávají hořkost a nesmyslné bitvy, na kterých vydělávají jen právníci. Stejně tak to skoro jistě dopadne s brexitem. Nevraživost poroste, povládne sentiment a nakonec každý ztratí víc, než získá.
První temná spirála: Když nějaký blok ztratí jednoho člena, dá se to ještě vysvětlit jako důkaz toho, že ten jeden byl zvláštní případ. Kdyby začali odcházet další, je to reputační katastrofa – bude se to vykládat jako nedbalost, neschopnost a základní vada konstrukce. EU má silnou motivaci učinit brexit bolestivým. Britové pak začnou oplácet stejnou mincí atd.
Druhá temná spirála: Británie asi těžko může najednou začít vyrábět auta nebo pěstovat víno, které bude konkurovat francouzskému či italskému. Británie vyniká na poli služeb a především finančních služeb. Může je podpořit lehčí regulací, nižšími daněmi a podobně a přívětivou tváří pro vzdělané i nevzdělané lidi a talenty, kteří se uvnitř a kolem finančního průmyslu pohybují. Jenže Británie se chystá udělat opak a omezit migraci.
Třetí spirála: Británie bude muset krotit migraci, jak slíbila. Jenže Británie je otevřená dynamická ekonomika, která migraci ke svému rozvoji potřebuje. Pokud ji radikálně omezí, nesmyslně nabourá svou vlastní ekonomiku. A Britové z toho budou vinit Evropany. Kontinentální Evropa se zase může ocitnout v pokušení odmítnout finanční kapitalismus jako takový a spoléhat se na velké, státem organizované investiční projekty.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institut pro politiku a společnost
