Rozsah navrhovaných daňových škrtů je stejný jako Reaganův v roce 1981 a Reagan – když pochopil, že to přehnal – musel nakonec sám daně dvakrát zvýšit, v roce 1981 a 1983, i když se mu vůbec nechtělo, píše ve svém textu.
Summersovi dále vadí, jak to formuluje v článku pro The Washington Post, že Trump převádí americký kapitalismus od systému založeného na pravidlech k systému založenému na „dealech“, které nějak domluví on sám. Vytváří přitom – jak je zvyklý z byznysu – nátlak na jednotlivé firmy, což předvedl jak s výrobcem klimatizace firmou Carrier v Indianě, kde „dohodl“ zachování 700 pracovních příležitostí, tak s firmou Boeing, kde „osobně domlouvá“ snížení ceny připravovaných prezidentských speciálů Air Force One.
V jiném textu na totéž téma, tentokrát pro Financial Times, Summers zdůrazňuje, že kapitalismus stojící na „dealech“, nikoli na pravidlech je systém Suhartovy Indonésie nebo Putinova Ruska.
Ekonom Kenneth Rogoff v textu pro Project Syndicate upozorňuje, že pokud Trump nakopne ekonomiku operující na hraně plné zaměstnanosti, pokud obchodní restrikce zvýší cenu importu a pokud porostou tlaky na nezávislou centrální banku, může se inflace brzy přehoupnout přes tři procenta a růst HDP přes čtyři.
Trumpova politika je probyznysová (kromě zahraničního obchodu), uvolní regulace ve zdravotnictví a životním prostředí. Pak přijde také velký fiskální stimul, konkrétně do infrastruktury. Trump snadno převálcuje opozici bránící vysokým schodkům. Koneckonců neříkají to mnozí ekonomové od roku 2008, že se má investovat do velkých projektů, které si vydělají samy na sebe? Velké daňové škrty možná prospějí bohatým, nicméně zvýší důvěru byznysu.
Mnozí levicoví ekonomové, kteří prosazovali podobně masivní investice za Obamy, se nyní paradoxně obávají, že s Trumpem přijde katastrofa (narážka na Larryho Summerse – pozn. autora). Je třeba si dát pozor na ty, kdo věští katastrofu. Paul Krugman například předpovídal, že Trumpovo vítězství způsobí propad akciového trhu, a stal se pravý opak. Kdo mu uvěřil, hodně prodělal.
Jak Trumpova politika zvýší produkci a inflaci, není přesně jasné. Čím je americká ekonomika blíže plné kapacitě, tím vyšší bude inflace. Na druhou stranu, pokud americká ekonomika disponuje velkým množstvím nevyužitých a nezaměstnaných zdrojů, může být efekt stimulů na růst podstatný. Fiskální investice mohou fungovat jako multiplikátor a mohou se spustit soukromé investice, které v šachovnici globálního oživení stále zaostávají.
Na závěr autor připomíná, že nemusíte být pan Hodný, abyste dokázali ekonomiku rozpumpovat. Koneckonců Němci v 30. letech využívali fiskálních stimulů k rozpohybování ekonomiky stejně jako Američané.
...
Podle německého ekonoma Daniela Grose a jeho textu taktéž pro Project Syndicate tu existuje precedent v tom, jak může trumponomika potenciálně prospívat Evropě. Poté, co se na počátku 70. let rozpadl brettonwoodský systém zafixovaných kurzů, vytvořila západní Evropa společný měnový systém (EMS), který se měl stát ostrovem stability v oceánu fluktuujících měn. Zpočátku to moc nefungovalo (inflace byly různé, ekonomické politiky též), ale situace se rychle zlepšila, když se americkým prezidentem stal Ronald Reagan.
Reaganomika vytvořila velké rozpočtové schodky v kombinaci s ultrasilným dolarem. To Evropě pomohlo – spolu s nízkými cenami ropy – překonat disparity a dosáhnout růstu. V té době to také bylo naposledy, kdy Itálie rostla rychleji než zbytek EMS. Trumponomika směřuje k vytvoření navlas stejných podmínek.
Trumpova rýsující se politika má mnoho potenciálních chyb a nákladů, ale Evropě pomůže posílit růst a zaměstnanost přesně v době, kdy ekonomická nespokojenost generuje politickou nestabilitu. Italové směřují k referendu o eurozóně a Francouzi se připravují na prezidentské volby. Dost možná to bude Trump, kdo zachrání eurozónu.
