Pokud se analytici shodují na tom, že cena ropy zůstane na nějakých 55 dolarech za barel, nic to neznamená. Když byla cena 120 dolarů za barel, nepředpokládal její náhlý pokles pod 50 dolarů za barel vůbec žádný analytik.
MACHÁČEK: Německé úřady a terorismus |
Rok 2017 se může stát rokem návratu inflace do globální ekonomiky. Pokud Trump sníží daně a spustí rozsáhlé investiční programy, může nastartovat americkou inflaci třeba až na čtyři procenta ročně, protože americká nezaměstnanost je už pod přirozenou mírou a tamější ekonomika se pohybuje na hraně svých kapacit. Americká centrální banka, tedy Fed, oznámila, že bude v roce 2017 pokračovat v politice postupného zvyšování úroků.
Když tady taková situace (tedy vysoké fiskální schodky, vyšší inflace, vyšší úroky a silný dolar) byla v USA naposledy – tedy na přelomu 70. a 80. let –, západoevropské ekonomice s oslabenými měnami to velmi pomohlo k růstu. Taktéž je ale možné, že do Evropy se inflace vůbec nepřenese, je možné, že eurozóna zůstane ostrovem stagnace, oslabených bank a zápasu s deflací.
Zajímavé bude sledovat vývoj v Číně: tamější ekonomika bude dále zpomalovat a nějakým způsobem řešit či „odpouštět“ úvěrovou bublinu. Snad to bude pouze trend, a nikoli náraz. Již nyní ale Čína omezuje vývoz kapitálu, protože se jí budou velmi tenčit devizové rezervy.
Plynule můžeme navázat českou ekonomikou. Přestože Číňané omezují vývoz kapitálu, plánované akvizice firmy Škoda Transportation se to už asi nedotkne. Českou ekonomiku velké zvraty a poryvy nečekají. ČNB přestane mířit na kurzový cíl, to ale nutně nemusí znamenat konec intervencí, záleží na tom, jaká bude inflace. K prudkému posílení koruny po vzoru Švýcarska by ale dojít nemělo. Lze očekávat tlak na zvyšování mezd. Co dál? Sektor služeb bude „stravovat“ EET a vládě se bude v předvolebním období, kdy hlavní boj bude probíhat mezi dvěma koaličními stranami, velmi obtížně sestavovat rozpočet.
Ale zpět do světa. Vývoj globální ekonomiky bude příští rok souviset s politikou více než kdy jindy. Donald Trump se patrně opravdu hodlá konfrontovat s Čínou, a to vojensky, politicky i obchodně. Ve věci ostrovů v Jihočínském moři se bude „chřestit zbraněmi“ (víc z toho, doufejme, nebude), politicky budou Američané zpochybňovat jednu Čínu hlavně v otázce Tchaj-wanu a obchodně to může skončit zvýšenými tarify na obou stranách. Není však zrovna jasné, proč Trump obviňuje Čínu z oslabování vlastní měny, když čínská vláda činí v poslední době doložitelný opak – tedy oslabování brání. Již teď je jisté, že skončila éra liberalizace obchodu skrze blokové dohody, možná bude rok 2017 dokonce rokem návratu protekcionismu.
V Evropě se bude hrát o eurozónu. Dokážou Italové sami rekapitalizovat a ozdravit své banky? Mohou čekat, že jim ECB nějak nestandardně pomůže? Nebo nějaký společný evropský fond? Možná začne na italské mocensko-politické scéně dominovat názor, že Itálie bude muset z eurozóny odejít.
To, co vypadá jako Putinovo loutkové divadlo či vítězné tažení (vyhrávají Putinovi favorité), buď bude pokračovat vítězstvím Marine Le Penové v prezidentských volbách ve Francii a rudo-červeno-zelené koalice v Německu, nebo se tento „trend“ ukáže být iluzí. Kdyby se však po případném vítězství Le Penové měla začít rozpadat EU i eurozóna, bude to zpráva tak zásadního významu, že vliv nějakého pohybu úroků, kurzů, cen ropy a podobně bude vedle toho svým reálným dopadem na všechno zcela nicotný. Tak doufejme, že to tak nedopadne. Hezký nový rok!
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institut pro politiku a společnost.
