Text z Financial Times najdete zde. Týká se to i CDU, kde nyní zaznívají hlasy prosazující snadnější vyhošťování migrantů a neúspěšných žadatelů a azyl. Centristická politika Merkelové naráží na kritiku pravověrných křesťanských demokratů.
François Fillon – kandidát francouzských Republikánů na prezidenta – se v otázce islámu, národní bezpečnosti a zahraniční politiky v ničem neliší od Marine Le Penové, šéfky krajně pravicové Národní fronty. Liší se pouze v názorech na EU či sociální stát.
K podobnému vývoji dochází v Nizozemsku, kde je centristická strana VVD pod tlakem krajně pravicové protiimigrační strany PVV Geerta Wilderse. Pod vedením předsedy vlády a lídra VVD Marka Rutteho schválil nizozemský parlament zákaz nošení burky.
Otázkou je, jakou cenu je ochotna pravice zaplatit, aby se pokusila neutralizovat nástup krajní pravice. Cena bude narůstat.
Pozn.: Z pohledu střední Evropy to na přebírání krajně pravicové agendy moc nevypadá, odsud se to jeví jako logický posun směrem k normálu.
...
V témže listě se Wolfgang Münchau zamýšlí nad tím, jaká může v novém roce přijít dobrá zpráva. Třeba by to mohlo být vítězství Emmanuela Macrona ve francouzských prezidentských volbách. Některé průzkumy už ukazují, že Macron, mladý a dynamický bývalý ministr hospodářství, který kandiduje jako nezávislý, už vede v průzkumech před Françoisem Fillonem. Macron přitom není ani Putinův přítel jako Fillon, ani příznivec silného národního státu jako Fillon. Macron je reformní a proevropský. Chce evropskou fiskální a politickou unii.
V témže textu se Münchau zastavuje u ekonomických důsledků volby Le Penové. Ano – přivodilo by to rozpad eura a zabilo evropský sen. Ale čistě ekonomicky to pro Francii katastrofu znamenat nemusí. Společná měna bez fiskálních transferů je ekvivalentem zlatého standardu. A ti, kdo opustili v 30. letech zlatý standard nejdříve, nastolili také nejrychlejší hospodářské oživení.
Pozn.: To jsme to tedy dopracovali. O vítězství Le Penové se uvažuje jako o reálné možnosti a vypočítávají se ekonomické dopady takového scénáře.
...
George Soros nám také optimismus nedodá. Nejprve vysvětluje, kdo je, jak přišel ke svým názorům a následně jak jsme se dostali, kam jsme se dostali.
Po roce 2008 se projevila zásadní nefunkčnost eurozóny. Německo se na základě své nákladné unifikace rozhodlo, že není dostatečně bohaté na to, aby mohlo na svá bedra brát nějakou další zodpovědnost: každý si měl za své finanční instituce a rozpočty ručit sám.
Vzmach protievropských hnutí je jen reakcí na funkčnost evropských institucí. Silák dezintegrace jim po brexitu a Trumpově zvolení fouká vítr do plachet.
Podle Sorose demokracie v USA přežije, i když Trump sestavuje kabinet z extremistů a generálů v důchodu.
Soros se obává o osud EU. Putin bude podobně jako před Trumpovým zvolením využívat sociální sítě a dezorientovat elektorát v Nizozemsku, Německu, Itálii a Francii. Když ve Francii vyhraje Fillon nebo Le Penová, bude Putinova dominance v Evropě završena a zpečetěna. Se slabým ekonomickým růstem a nekontrolovanou migrační krizí je EU na pokraji rozpadu a může projít stejným vývojem jako SSSR na počátku 90. let. Všichni, kdo si to nepřejí, musí dělat vše pro to, aby se to nestalo.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institut pro politiku a společnost.
