Tak prezentují včerejší krok Tlustého, který se spolu se svými věrnými zasadil o to, že se včera hlasování o církevních restitucích opět odsunulo, jeho odpůrci. A to především z řad občanských demokratů.
Tlustého oponenti zřejmě mají v řadě svých obvinění pravdu, byť lze o všem jen spekulovat.
Jistě, exministr financí se ke své straně i vládě chová jako zhrzená milenka už od chvíle, kdy se musel z ministerstva financí potupně pakovat. Vyrovnání státu s církvemi je bezpochyby tématem, které pro Tlustého nikdy nebylo dominantním.
Polemizovat lze snad jen o exministrově spojení se socialisty. Vdané situaci se totiž jen zájmy sociálních demokratů kryjí s těmi Tlustého, a tak postupují společně. K tomu ovšem nepotřebují uzavírat zvláštní dohodu, což nevylučuje, že k ní skutečně nedošlo.
Co ovšem moc smysl nedává, je Tlustého údajná snaha shodit tuto vládu a dosáhnout velké koalice. Exministr, který nebyl na veřejnosti nikdy oblíbený, je totiž ve své straně odepsaný. I kdyby pádu Topolánka a jeho kabinetu dosáhl, do následující vlády by za ODS usedl jen stěží. Ostatně kolikrát už vyhrožoval, že bude v klíčových případech hlasovat proti kabinetu, a nakonec vždy cukl?
Tlustý se musí především snažit, aby měl naději na získání volitelného místa na kandidátce pro příští volby, a zřejmě vyrazil na zteč. Pokud se vrtá v daních, irituje to už i jeho blízké ve Středočeském kraji. Nákladné církevní restituce jsou ale něco jiného. Mezi nevěřícími členy ODS a valnou částí veřejnosti si jejich prosazováním nikdo popularitu nenažene. Naopak, razantní odpůrce může získat body. A třeba pak podporu restitucím může Tlustý vyměnit i za ústupky v daních.
Na církevních restitucích se navíc už nedohodlo tolik vlád a žádná kvůli tomu nepadla...
