Mír známý jako Velkopáteční dohoda nebyl jednoduchý: silnější Britové, od nichž se očekávaly větší ústupky, se především museli rozhodnout přivřít oči nad tím, jak si struktury IRA z některých čtvrtí Belfastu udělaly rajon, v němž vládne jejich právo silnějšího. Nebylo všechno to přemáhání zbytečné?
Lámat hůl nad Velkopáteční dohodou je teď příliš brzy. Konflikt si od 70. let vyžádal tři a půl tisíce lidských životů – a tři mrtví za posledních deset roků se pořád zdají jako přijatelná cena. Během klidu v Severním Irsku irským teroristům vyrostla zdatná konkurence v džihádistech, kteří v létě 2005 naráz zavraždili 52 cestujících v londýnské městské dopravě. Británie je na krev zvyklá a teroristé z Ulsteru by se museli hodně snažit, aby Londýnu, ale i politikům v provincii vnutili zásadu oko za oko.
Problém by nastal, pokud třeba vyšetřovatelé zjistí, že vrazi patří k teroristům propuštěným právě na základě Velkopáteční dohody. Pak by se podpora veřejnosti mírové strategii mohla vypařit. Člověk si pro takový případ skoro přeje, aby policie ztratila stopu.
To ještě není konec
Do Severního Irska se po letech vrátilo politické násilí. Odpadlíci z Irské republikánské armády (IRA), kteří nevydýchali mír z roku 1998, nejdřív v sobotu zastřelili dva britské vojáky a v noci na včerejšek jednoho policistu.
Vyšetřování vraždy irského policisty. foto: AP, ČTK
