Dnes ráno jsem v multifunkčním kávovaru, který jsem nedávno pyšně pořídil pro redakci, objevil jakýsi ohavný hmyz. Na to, že mi z odtoků v koupelně nebo pode dveřmi občas lezou švábi, už jsem si zvykl, ale v kafi je nechci.
Naštěstí jsem kávovar jen pronajal. Nechtěl jsem v Pekingu utratit 20 000 korun, a pak zjistit, že jsem koupil levnou čínskou kopii. Na koupi italského originálu si počkám, až se vypravím do Evropy nebo alespoň Hong Kongu.
Zavolal jsem tedy společnost, které kávovar patří, ať si ho laskavě
přijdou vyzvednout. Tam mi řekli, že mám smůlu, protože jsem podepsal smlouvu na šest měsíců a že nic do května vyzvedávat nebudou. "To není pravda," bráním se. "Kávovar jste mi přinesli na základě několika emailů, nic jsem zatím nepodepsal." Po chvilce dohadování se osoba na druhém konci konečně vzdala a že prý někoho pošle.
Jak už v Číně bývá zvykem, nepřišel jeden opravář ale hned čtyři a
přivedli si i vedoucího. Pět odborníků obstoupilo kávovar: "Jsou tu i
nějaké larvy," někdo poznamenal. "Prosím vás, jen si ten krám vemte a běžte," snažím se inspekci ukončit. I to se komplikuje. Musím prý zaplatit pokutu za to, že jsem zamořil kávovar brouky. To už mi došla trpělivost: "Ven!"
Kávovar je pryč ale s ním i půlka dopoledne. Musel jsem odložit
schůzku s produkčním čínské státní televize, ale nejhorší je to, že
jsem zase skončil, bůh ví na jak dlouho, u instantního kafe.
