Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

TOMSKÝ: Blamovaná demokracie

Názory

  20:14
Tak je to tu, oficiálně a od jejího veličenstva. Britský premiér Gordon Brown si podle očekávání zvolil nejzazší termín voleb, který ústava povoluje - 6. května.

Britský premiér Gordon Brown přichází vypovídat o válce v Iráku foto: Reuters

V roce 2007, kdy nastoupil do funkce, mohl vyhrát, ale na poslední chvíli ztratil odvahu a volby nevyhlásil. Teď to bude fuška! Poslední průzkumy sice velké vítězství konzervativců zpochybňují, ale o malém nepochybují. Čtyři týdny v politice je ovšem téměř věčnost.

Hospodářská recese změnila volební krajinu a po třech prohrách s charismatickým Blairem, mají konzervativci konečně šanci i s necharismatickým Davidem Cameronem svého těžkopádného protivníka porazit. Brown, navíc jako exministr financí zodpovídá, podobně jako socialisté u nás, za hrůzný deficit státních financí (12%), který je větší než heroický Churchillův válečný dluh a s kterým žádné kosmetické ožižlování nikdy nepohne.

Dalo by se soudit, že hlavním tématem voleb bude hospodářská situace, čili jak z krize ven. Jenže ouha! O volbách rozhoduje poměrně malé procento zmatených voličů a v nepoměrném volebním režimu není místo pro stranu fiskální uvážlivosti jako u nás, protože by jí nějakých 12 % do parlamentu ani nedostalo. O ekonomice a ekonomii se mluví v tradici předvolebních slibů velmi těžko a o škrtech se mluvit ani nesmí. Jenže mluvit se musí a tak to taky podle toho vypadá.

Podobně jako paroubkovci u nás, i labouristé vyrazili do boje za kvadraturu kruhu. Chtějí "konsolidovat ekonomii” (loňský růst 0,03 % za poslední čtvrtletní) při zachování sociálních dávek a nafouklé byrokracie (22 % zaměstnanců). Obě strany chtějí zefektivnit čili zlevnit státní správu, ušetřit jen tam, kde se plýtvá, aby to nebolelo (žádné škrty) a teď se hádají o1 % chystaného zvýšení sociální daně, jako by šlo o život. A tak ve stínu deficitu astronomických proporcí bude nepochybně monumentální zápas dvou stran jen rétorickým duelem mlžných nadějí, očerňování a hlavně zástupných problémů. Je výmluvné, že si obě strany najaly poradce z Obamova volebního týmu. Co si ale máme myslet o Cameronově výkopu, že konzervativci bojují doslova za všechny "vyloučené a opomíjené” za "mladé, staré, chudé, pracující, důchodce, barevné, bílé, homosexuální…..?” Jsme snad už všichni sociálně vyloučení?

Českých sarkastických billboardů á la "zruším ranní kocovinu” se však pravděpodobně nedočkáme. Angličané vynikají hlavně v krutých karikaturách, které zveličují fyziognomické defekty, protože politik má, tak jako každý herec, prostě vypadat (Pecina a Paroubek by neměli šanci), ale tento typ zobrazení patří tradičně do novin a nikoli nqavelkoplošné veřejné plakáty a ještě v režii konkurence. Diskreditace politiky možná přiměla partajní stratégy, aby tentokrát do obrazu zasáhly kultivované ženy. A tak mají souboj dvou politických samců zkrásnit a polidštit jejich manželky (Nečas i Schwarzenberg by měli zpozornit). Ať žije bulvár! Cameron by měl volby vyhrát už jen proto, že má jeho žena Samantha (jako kdysi v podobné situaci paní Blairová) v mediálním obraze jednu neporazitelnou výhodu – je totiž těhotná.

Komentátoři teď budou hledat bílá místa v projevech, sledovat přeludy nevyloučených možností a spekulovat o tom, co se chystá. To však už neví ani hlavní aktéři. Nikoli státní deficit, ale deficit demokracie se jeví jako hlavní problém. Jako by se politici stali rukojmím zkorumpovaného voličstva, jež o jakémkoli ústupu návykového sociálního státu nechce ani slyšet. A tudíž ani neuslyší.