Kdo odpovídal
Za TransGlobal Underground se rozhovoru zúčastnili oba kmenoví hudebníci - tedy Timothy "Tim" Whelan (klávesy, kytara, flétna) a Hamilton "Hami" Lee (perkuse, programování). Albánskou kapelu Fanfara Tirana reprezentoval Xhemal Muraj aka Colonel James (trumpeta) a Fatbardh Capi aka Mister White (altový saxofon, klarinet). |
Vzpomenete si, kdy jste se poprvé doslechli o Fanfaře Tirana?
TransGlobal Underground: Je to tak dva roky zpátky. Jejich manažer Olsi byl totiž i náš manažer pro Itálii.
A vy jste se o Transglobal Underground dozvěděli jak?
Fanfara Tirana: Známe je už od 90. let. Jsou jednou z nejlepších fusion kapel.
Můžete vysvětlit, proč máte tolik rádi balkánskou hudbu? Nejde jen o Fanfaru, ale v minulosti jste spolupracovali třeba i s Triem Bulgarka.
TGU: Od chvíle, co jsme se v 90. letech poprvé dostali do Maďarska, jsme se zapojili do spolupráce s mnoha hudebníky z východní Evropy. Máme rádi melancholickou stránku albánské hudby stejně jako její dechovou část. Každá země v regionu má svůj vlastní zvuk a styl používání nástrojů, což je pro ni specifické. Tak například - cimbál z Maďarska, klarinet z Albánie a kaval z Bulharska (píšťala, pozn. red.). Je skvělé začlenit jejich jednotlivé elementy do naší hudby.
Ale všechny tyhle nástroje ještě musíte propojit s elektronikou...
TGU: Tímhle způsobem - najít správnou cestu smíchání tradice s elektronikou - pracují TGU už mnoho let. Pokaždé je to výzva, to ano. Někdy to jde lehce a jindy je to obtížnější.
FT: Není to vůbec složité. Užíváme si to. Tohle pochopíte, až nás uvidíte na pódiu.
Balkánská hudba zažila svůj evropský a možná i světový boom před mnoha lety. Může být právě propojení s elektronikou, jak předvádí projekt Fanfara Tirana meets TransGlobal Underground, oživovacím impulsem?
TGU + FT: Existuje spousta mladých hudebníků vyrůstajících na Balkánu, kteří vycházejí z elektroniky a zároveň se do ní nebojí zahrnout tradiční nástroje jejich země. Fúze dechovek s DJs je stále populární, ale my děláme něco hlubšího a dřív neslyšeného. Používáme melancholický zvuk klarinetu a tradiční mužský hlas znějící nad velmi hlubokým hučením. Společně s vypravěčským doprovodem sitára (mnohostrunný drnkací nástroj, pozn. red.) a tabla (dvojice bubnů různé velikosti, pozn. red.) získáte vlastně něco velmi unikátního.
Londýn a Tiranu dělí vzdálenost 1900 kilometrů. Jakým způsobem jste spolupracovali?
TGU: Naše party jsme nahráli v Londýně na základ, který vznikl v Albánii. Přidali jsme sitár, tabla, buben dhol, kytaru, klávesy a vokály. Někdy jsem poslali MP3 zpátky do Albánie, oni si ji poslechli, dostali jiné nápady, nahráli je a poslali nám je zpátky.
Jak vůbec vypadá současná hudební scéna v Albánii?
FT: Stejně jako všude jinde po světě, možná ještě horší.
Fanfara Tirana
Váš společný projekt má venku album a teď je na řadě mnoho koncertů. Už víte, kdy tahle spolupráce skončí, nebo ji chcete držet při životě co nejdéle?
TGU + FT: Doufáme, že v příštích letech odehrajeme spoustu koncertů. Teď je příliš brzo na to, abychom řekli, jestli natočíme další desku, nebo ne. Nikdy nevíš.
Fanfara Tirana a TransGlobal Underground = téměř dvacet lidí na jednom pódiu. Jak se tam poskládáte?
TGU + FT: Jeden druhému si musíme sednout na ramena.
Ještě před několika lety byli TransGlobal Underground v Česku velmi častým hostem. To jste to tu měli tak rádi?
TGU: Začali jsme k vám jezdit pár roků po sametové revoluci. Naše skladba Templehead byla přijata skoro jako hymna a v té době jsme hráli na opravdu velkých festivalech. Měli jsme vlastního agenta v Praze a vyjeli na mnoho koncertních šňůr. Češi společně s pivem a absintem vytvářejí velmi speciální místo.
Taky jste navštívili Colours of Ostrava. Nějaká vzpomínka?
TGU: Myslím si, že je to už deset let, co jsme tam hráli. Pršelo!
