26. března 2009 8:16 Lidovky.cz > Zprávy > Kultura

Trent Reznor? Tichý a milý chlápek

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 5Diskuse
Tomáš Zakopal v Tokiu.  | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Tomáš Zakopal v Tokiu. | foto: archiv LN
Zákulisí koncertů a velkých turné je pro pouhého fanouška něčím tajemným a nedosažitelným. Tomáš Zakopal strávil jeden měsíc v Americe s kapelou Nine Inch Nails, rockově elektronickým projektem Trenta Reznora.

Jak jste se dostal k práci pro Nine Inch Nails? Jakou roli v tom hrála náhoda a štěstí?

Jezdím totiž jako tourmanager s japonskou kapelou Boris, která někdy v létě minulého roku dostala nabídku jet jako hlavní předkapela NIN po Americe a Kanadě. Po dlouhých diskuzích a měnění nabídek z tábora NIN Boris pozvání přijali. Myslím, že náhoda a štěstí tady nehrají žádnou roli. Boris se pohybují na hudební scéně už někdy od roku 1992. Mají za sebou kus cesty a jsou dnes respektovanou kapelou na undergroundové scéně, ale přesahují i do mainstreamu. No a jelikož Trent Reznor si své předkapely pečlivě vybírá a má velkej přehled o hudební dění a myslím, že i dobrej vkus, vybral si i Boris.

Co přesně obnášela vaše práce?

Moje práce je vlastně zajistit, aby na turné vše probíhalo tak jak má. Od starání se o finance, o merchandise, přes přípravu turné jako kontaktování oraganizátorů koncertů, pomoc s backlinem a vůbec aby se kapela cítíla v pohodě. U Boris se k tomu ještě nabaluje starání se o Nene, což je čtyřletá dcera bubeníka a kytaristky.

Funguje to tak, že takový kšeft vám tzv. "otevře dveře" k dalším podobným, nebo je to stejný proces, jako na začátku? Existuje v téhle práci nějaká "hierarchie" nebo kariéra?

Hierarchie a kariéra tady určitě existuje, jako v každé práci. A jestli mi takové turné otevře dveře k dalším podobným nabídkám? Ani nevím, určitě jsem poznal pár lidí, jejichž kontakt není nikdy na škodu, ale myslím, že se tím nic zásadního nezmění. Pro Boris jako kapelu mělo turné význam zásadní.

Kdyby na to přišlo, asi by převládal názor, že taková práce je spíš zábava. Jak je to ve skutečnosti?

No, jak se to vezme. Když jedete s kapelou, která vás baví hudebně a rozumíte si po lidské stránce a po pár turné se z vás stanou přátelé, tak jsou ty turné super. Vše je jednodušší, protože se už navzájem znáte. Ale jsou i turné, kdy to po lidské stránce moc neklape a to je pak celkem težké se s tou, třeba měsíční šňůrou prokousat. Ale každá práce může být vlastně zábava, záleží jen na tom, co chcete dělat a jak se vám daří.

 Jak vypadá takový běžný den tour manažera?

Ráno se vstane, hodina je nepravidelná, dost záleží, jaký máme ten den přejezd. Pohybují se od dvou hodin do třeba někdy i osmi. Přijede se do klubu, najdu promotéra, zjistím co a jak. Vynosíme aparát, postavíme, proběhne zvukovka, ja mezi tím zařizuju s promotérém věci, které budou potřeba během koncertu. Pak se jde na večeři, nebo se objedná jídlo do klubu. V určitou hodinu se otvírají dveře klubu takže, vše musí být do této doby nachystané. Když nedělám merchandise, tak teď nástává trochu volna. Jen sleduju, aby kapela měla dost pití a vše co potřebuje ke koncertu. Dohlížím na to, aby se předkapely moc neloudaly a vše jelo na čas.

Po koncertě se balí aparát, já jdu za promotérem vyúčtovat koncert, pokud má kapela hlad, jede se ještě někam na jídlo, pak do hotelu. V noci ještě vyřizuju nějaký e-maily, dobookovávám hotely a podobně. Abych to nemusel dělat ráno. Pak spát a druhý den zase podobně.

Měl jste vůbec nějaké volno?

Občas volno je, ale stějně se většinou dělá to, co chce kapela. Jelikož je Nene alergická na určité potraviny, většinou se jede do krámu se zdravou výživou. Pak nějaké obchody s deskami, aparáty... Hlavně v USA, je to levné a dá se najít spoustu super věcí. Jinak moc volna není.

Jaký byl váš dojem a zkušenost ze spolupráce s NIN?

Jet jako předkapela na turné po arénách může být občas dost špatné. Nikdo tě nerespektuje, dávají ti najevo, že jseš nic, a nedají ti ani kousek prostoru. Musím ale říct, že zkušenost s NIN byla uplně opačná. Je sice fakt, že před turné jejich tour manager moc nekomunikoval, ale když už jsme na turné byli, všichni se k nám chovali velice hezky. Měli jsme docela dost času na zvukovku, postarali se o nás královsky co se jídla a podobných věcí týče. Když byl jakýkoliv problém, necítil jsem, že bych nemohl příjít za vedením NIN a zeptat se na cokoliv. Většina jejich crew byla fakt milá a docela nám i pomáhali. Před těma lidma máš třeba i takový profesní respekt. Nejlepší byl kytarový technik, kterýho si NIN půjčili od Van Hallen, starší pán, ale uplnej blázen do toho co dělá, stagemanagera měli zase půjčeného od Depeche Mode... Jinak tam dělali lidi, který už pro Reznora pracují dlouho, a tak všechno hezky funguje.

Potkal jste se osobně s Trentem Reznorem?

Přišli jsme do kontaktu asi třikrát. Poprvé nás přišel letmo přivítat na turné. Po druhým koncertě přišel s nabídkou, že Boris můžou použít jednu z těch obovských obrazovek, který NIN používají, a pár kamer, což mi přišlo velmi sympatické. Pak ke konci turné jsme za ním šli s bubeníkem Boris, dát mu nějáké dárky v podobě limitovaných desek Boris, a poděkovat mu za turné. Je to celkem nemluvný chlápek, řekne to, co je potřeba, je slušný. Bylo to krátké setkání, ale myslím, že z těch vinylových desek měl fakt radost (smích).

 Jste fanouškem Nine Inch Nails? Ovlivnila nějak tahle zkušenost váš vztah ke kapele?

Nikdy jsem NIN neposlouchal a ani to turné to asi nezmění. Libí se mi ale styl, jakým to dělají. Myslím, že Trent má rád, když se na pódiu pořád něco děje. Klade se důraz na světla a jak už jsem zmínil, NIN používají tři obrovské obrazovky, na kterých se promítá. Občas to vystoupení vypadá jako videoklip. I když mě nebavila muzika, bylo docela zábávné to pozorovat. Pak je tam ta fascinace tím, co všechno se technicky dá zvládnout. Oni ještě střídají akustický set s rockovým a ta výměna je neuvěřitelně rychlá. Pracuje tam hodně lidí a vše šlape jako hodinky.

Jsou vlastně nějaké rozdíly mezi tím, když se staráte o kapelu a jste jejich velkým fanouškem, nebo naopak vás jejich muzika vůbec nebaví? Hádám, že tohle v této branži nerozhoduje...

Z osobního hlediska v tom je velký rozdíl. Hlavně na tomhle menším levelu jako jezdím já, kdy jseš s kapelou v dodávce a pořád v kontaktu. Myslím, že je hodně důležité, koho vezeš. Podobná muzika přitahuje i podobné lidi, který si třeba víc rozumí... Na tom vyšším levelu to myslím zas až tak nefunguje, protože ti lidi, co na tom turné pracují, zase až do tak blízkýho kontaktu s kapelou nepříjdou. Ale obecně si myslím, že se každý snaží jezdit s kapelama, který mu jsou aspoň nějak sympatické a nezáleží na tom, jestli je to malá kapela, která hraje kluby, nebo velká kapela, která hraje stadiony. Velký turné jsou zajímavé po profesní stránce. Ale já dávám přednost asi menším, víc osobnějším. Další věcí jsou pak samozřejmě peníze.

S kterýma kapelama jste ještě jezdil? Fungovalo to podobně jako u Nine Inch Nails?

Za poslední dva roky jsem hodně času strávil s Boris. Pak třeba Pelican, These Arms Are Snakes, spousta dalších. Teď mě čekají Mono v Evropě, Ghost ve státech a pak Sunn O))), na to se hodně těším. Tyhle turné rozhodně fungují trochu jinak, než turné po arénách jako s NIN. Ve své podstatě jde ale o to samé: aby kapela byla spokojená.

Jaký je vůbec rozdíl mezi turné v Americe a Evropě, dokážete říct?

Oboje má své pro a proti. Státy jsou super v tom, že to "obecné bytí" na turné je jednodušší. Přes hledání hotelů, oprav pokaženého aparátu, nákupu věcí potřebných na turné, po orientaci ve městech a dopravy samotné. Taky příroda je nádherná, jiná než ta v Evropě, a některé přejezdy jsou fakt super. Třeba když jedete z Minneapolis do Seattlu. V Montaně jsou oblasti, kde třeba 200km nepotkáte benzínku, kde není tam vůbec nic. Tohle mám rád, izolovaná místa. Kaktusy a pouště v Texasu jsou taky super. Anebo lesy okolo Seattlu, který tak hrozně evokují Twin Peaks... Města jsou ale všechny vlastně stejný až na výjimky jako New York, LA, San Francisco a pár dalších. A to je trochu nudné. Evropa je super, že skoro každej den jste v jiné zemi, v jiné mentalitě, není to tak jednotvárné. Občas je sice horší komunikace kvůli jazykové barieře, ale není to tak hrozné. Organizátoři koncertů jsou ve státech víc profesionalizování než tady v Evropě. Což je občas trochu dvojsečná zbraň... Myslím, že mám rád oboje stejně.

 Vy sám hrajete? Máte kapelu? Jak dalece sahají vaše ambice?

Asi pět let jsem nehrál v žádné kapele, protože jsem byl skoro pořád na turné a něměl vůbec čas na něco jiného. Teď po několika letech jsem si to konečně zorganizoval tak, že na hraní nějaký čas zbývá. Hraju v takovém experimentálním projektu s mými přáteli z kapel Gospel of the Future, Balaclavy a Zabloudil, jmenuje se to Sunshine Genocide. Taky mám úplně novou kapelu, která se jmenuje Sade a je to takový... rock. Ambice nemám absolutně žádné. Je důležité, aby mě to bavilo, o ostatní se nestarám.

  • 5Diskuse




REGISTRACE NA SERVERU LIDOVKY.CZ, NEVIDITELNÉM PSU A ČESKÉ POZICI

SMS Registrace

Diskuse LN jsou pouze pro diskutéry, kteří se vyjadřují slušně a neporušují zákon ani dobré mravy. Registrace je platná i pro servery Neviditelný pes a Česká pozice. více Přestupek znamená vyřazení Vašeho telefonního čísla z registrace a vyřazený diskutér se již nemůže přihlásit ani registrovat pod stejným tel. číslem. Chráníme tak naše čtenáře a otevíráme prostor pro kultivovanou diskusi.
Viz Pravidla diskusí. schovat

Jak postupovat

1. Zašlete SMS ve tvaru LIDOVKY REG na číslo 900 11 07. Cena SMS za registraci je 7 Kč. Přijde Vám potvrzující SMS s heslem.

2. Vyplňte fomulář, po odeslání registrace můžete ihned diskutovat

Tel. číslo = login,
formát "+420 xxx xxx xxx"
Kód ze SMS je rovněž heslo
Vaše příspěvky budou označeny Vaším jménem, např. K. Novák.
* Nepovinný.
Odesláním souhlasíte s Pravidly diskusí.

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!

Najdete na Lidovky.cz