Osmdesátiletá Věnceslava bydlí ve třetím patře protějšího domu. Když ulicí otřásl výbuch, v první chvíli netušila, co se děje. "Opravdu velikánská rána," popsala. Její okna náraz tlakové vlny vydržela, vysklila se u sousedů v nižších patrech. Do bytu se jí otevřeným oknem dostal pouze popel. "Chvíli jsem se dívala z okna. Pak zavolaly děti ze strachu, jestli jsem v pořádku. Prý co tam dělám? Abych okamžitě odešla," líčila evidentně rozrušená paní.
Paní Věnceslavu přivádějí policisté k dceři.
Trvalo to dlouhé minuty. Všechna zpravodajská média už o výbuchu referovala, k ní se záchranáři ještě nedostali. Teprve když její děti zalarmovaly úřady, přišli si pro ni policisté a odvedli ji k policejní úzávěře na mostě Legií. Tam už ně ni čekala její dcera.
Výbuch a červené světlo
Na Fakultě sociální věd po výbuchu zavládla panika. "Seděli jsme ve třídě a měli jsme psát test. Najednou se zablesklo, viděli jsme červené světlo a všechna skla se vysklila. Všichni začali panikařit a táhnout ostatní lidi ven. Mysleli si, že je to bombový útok," popisuje situaci studentka žurnalistiky Lucie Kůsová.
Studentka Lucie Kůsová popisuje okamžiky po výbuchu.
"Dole pod námi se ale údajně propadla podlaha. V knihovně byly zraněné knihovnice. To jsme viděli, když jsme odcházeli. Měly zraněnou hlavu, viděli jsme krev. Bylo to hrozné," popisuje rozrušená studentka.
Nejhorší podle ní bylo čekání na pomoc. "Trvalo to hrozně dlouho, než se k nám někdo dostal. Pomáhali jsme odnášet lidi, kteří se nemohli dostat ven po svých. To byli asi dva lidé," říká Kůsová.
Student Olli Vainio vylíčil jak prožil výbuch.
Chvíle ticha
"Několik minut před výbuchem jsem se pohyboval na chodbě školy, telefonoval jsem si s bratrem do Finska. Potom jsem se vrátil do třídy. Ozvala se ohlušující rána a asi vteřinu nato se roztříštila okna. Lehli jsme si na zem, následovala malá chvíle ticha, potom nastala panika, všichni začali křičet. Někteří spolužáci byli poranění od střepů, táhli jsme je ven z budovy," říká finský student Olli Vainio.
