14. května 2012 zůstane pro Davida Ratha osudovým datem. Byl přistižen, jak si z domu Petra Kotta a Kateřiny Pancové odnáší krabici se sedmi miliony korun. Takřka v tu samou chvíli zazněla dnes už legendární hláška: „URNA. Nic nedělej! Jsme v prdeli!“
Po třech letech padl jen prvoinstanční rozsudek u devíti obžalovaných. Manželé Kottovi si vyslechli trest 7,5 roku vězení a konfiskaci téměř 40 milionů korun (více čtěte ZDE). Na verdikt nad Davidem Rathem se stále čeká. A přitom: samotné vyšetřování bylo skončeno v rekordním čase. Šest měsíců po zatčení byla hotova obžaloba, v níž vyšetřovací tým zdokumentoval osm podezřelých zakázek za stamiliony korun.
Případ ztratil na tempu teprve až v soudní síni. V polovině loňského roku totiž obžalovaní a jejich obhájci opakovaně žádali o odročení, zpravidla kvůli zdravotním komplikacím.
Josef Baxa, předseda Nejvyššího správního soudu
Josef Baxa
Na chyby v systému to neukazuje, i když to tak vypadá. V kauze Rath bylo několik svědků, znalců, případ byl rozsáhlý i počtem obžalovaných. Jde o hodně, obhajoba tomu odpovídá, obžalovaní se brání. Může se zdát, že trvá dlouho, ale tyto případy nikdy nebudou trvat dva týdny. Systémová chyba může spočívat možná v tom, že soudce, který věc posuzuje, má zároveň na stole x dalších případů, které nemůže nechat ležet. Žádný soudce nemá na stole jen jeden spis, paralelně se zabývá desítkami či stovkami dalších různé závažnosti i rozsáhlosti, což je náročné na organizaci práce.
Současně se střetávají očekávání s realitou. Korupce je obecný problém ve společnosti a lidé by chtěli, aby byla postihována a eliminována. Z více důvodů se to nedaří. O to větší očekávání se soustředí do těch několika málo případů, kde se to jakoby daří a jsou vidět dílčí výsledky. Kauza Rath je jeden případ z mnoha, je zvláštní tím, že se týká osob činných ve veřejném životě, ale soudce musí mít vždy chladnou hlavu. Nesmí se řídit poptávkou veřejného mínění.
Lenka Bradáčová
Lenka Bradáčová, vrchní státní zástupkyně v Praze
Korektní je komentovat pouze rozhodnutí soudu, které se prozatím dotklo části obviněných, avšak části podstatné. Rozsudek pro mne přinesl dvě základní sdělení. V této zemi nebude korupce tolerována komukoli bez ohledu na jeho společenské postavení a zároveň státní zástupci a policisté odvedli dobrou práci.
David Ondračka, ředitel Transparency International ČR
David Ondráčka
Případ ukázal, jak důležitý je institut spolupracujícího obviněného, whistleblowing a souhra více faktorů - kvalifikované práce policie, podrobné analýzy prostředí zakázek a dotací a správné nasazení operativně pátracích prostředků. Trestní řízení je velmi formální a umožňuje obhajobě nadužívání obraných a zdržovacích prostředků, takže verdikt padne až s velkým časovým odstupem, kdy už veřejnost řeší jiná témata. Ale Rath podle mě moc dobře ví, že se svým gangem bezostyšně kradl veřejné peníze a pak jednoduše spadla klec. Spiknutí justice v tom může vidět pouze psychopatická osobnost. Časy beztrestnosti už skončily.
Robert Pelikán
Robert Pelikán, ministr spravedlnosti
Nechci se k tomu vyjadřovat, neboť by nebylo vhodné, aby ministerstvo komentovalo probíhající řízení. Nicméně věc pečlivě sledujeme a určitě z ní vyvodíme poučení pro přípravu nového trestního řádu.
Petr Soukenka, ředitel Nadačního fondu proti korupci
Petr Soukenka
Případ Rath a spol. jednoznačně ukázal, že celý soudní systém v České republice (bohužel to není problém pouze Česka) je extrémně vlídný vůči zločincům a dává jim mnoho nástrojů k tomu, aby se pomocí obstrukcí vyhýbali vyšetřování a soudu. Na druhou stranu případ ukázal, že policisté, státní zástupce a i soudce jsou schopni odvést profesionální práci, byť by člověk očekával rychlejší průběh (subjektivně bych toleroval 2 roky).
Soudce měl navíc odvahu udělit relativně přísné tresty. Pakliže odvolací soud nerozhodne zásadně jinak ve prospěch Ratha a spol., bude to nepochybně velmi silný kladný vzkaz pro společnost.
Daniela Zemanová, předsedkyně Soudcovské unie České republiky
Daniela Zemanová
Bohužel na položenou otázku Vám za Soudcovskou unii nemohu odpovědět. Skutečnost, že stále nepadl ani prvoinstanční rozsudek, sama o sobě vůbec nic neznamená. Bez bližší znalosti spisu nelze ani cokoliv konstatovat k fungování justice či policie. Prostě zatím není co hodnotit.
