Z Chicaga se v posledních letech přesunul natrvalo do Prahy, kde žije s partnerkou a rok a půl starým synem Lukášem Hunterem. A přestože se nám pro naše setkání podařilo trefit snad nejrozpálenější den letošního léta a navíc pravé poledne, kdy v Praze kolabovalo všechno včetně dopravy, Jan Novák sršel obdivuhodnou energií a po rozhovoru odkráčel rovnou na tenis.
Spisovatel Jan Novák.
LN: Zátopek je postava vpravdě románová – nechybí příběh zázračného talentu z chudých poměrů, ale taky zásadní politické přešlapy jako schválení procesu s Miladou Horákovou nebo souhlas se sovětským bojkotem olympiády v Los Angeles. Jaká to byla povaha?
Byl běžec, monumentální ve svém oboru. Z dělnické rodiny, otec přesvědčený stalinista, doma sedm sourozenců, Zátopek byl sedmý z osmi dětí. Proto v něm byl celý život klaun, který si musí nějak vydobýt pozornost. Třeba když létal s reprezentací vojenským speciálem, natáhl si v letadle houpací síť a ležel v ní s kytarou, hrál a zpíval. Svůj vlastní pokoj měl poprvé až na vojně, když se stal rekordmanem československé armády, to pro něj byl velký moment. A politicky? S režimem snažil nějak vycházet, i když na něj narážel i ve sportu. Uvědomoval si, jak je vražedný. Ale chtěl běhat.
LN: Bavil jste se o tom s Danou Zátopkovu?
Jistě, ještě v době, kdy jsme chystali o Zátopkovi film. Paní Zátopková byla sama z reakcionářské rodiny, její otec byl prvorepublikový důstojník, kterého po únoru vyhodili z armády. Když si chtěl Zátopek Danu vzít, jeho velitel v armádě mu to výslovně zakázal. Ale Zátopek neposlechl. Uměl se vzepřít, když o něco šlo.
LN: Kdy ještě?
V jeho životě je jeden silnej moment. Měl kamaráda Stanislava Jungwirtha, to byl taky běžec, vedle Zátopka jediný z našich, který měl před olympiádou v Helsinkách ve dvaapadesátém šanci na medaili. Později překonal světový rekord v běhu na 1500 metrů. Jungwirthův otec byl ale zavřený v uranových dolech za vyprávění politických vtipů, čímž zatopil i synovi. Stanislav se sotva – jako politicky nespolehlivá osoba – dostal na základě svého velkého talentu do Dukly. Zátopek tohle všechno věděl, a tak se před olympiádou celý rok usilovně snažil zařídit, aby do Helsinek mohl odjet i Jungwirth. V Dukle i reprezentaci mu to slibovali, dali Jungwirtha na seznam našich olympioniků, ale když helsinská výprava u Tyršova domu nastupovala do autobusu na letiště, tak už tam Jungwirtha nepustili. Zátopek naložil do autobusu svou ženu Danu a sám prohlásil, že bez Jungwirtha nikam neletí a že jdou spolu trénovat na Strahov. A fakt se tehdy otočil a šel.
  |
LN: V roce 1952 docela silné gesto. Co následovalo?
Riskoval hodně. Byl rozhodně naší největší olympijskou nadějí, takže mu hrozili, že bude potrestaný za rozvrácení reprezentace. Ale měl zároveň v ruce docela dobrý karty, protože když československá výprava přistála v Helsinkách, na Zátopka tam čekalo deset tisíc fanoušků. Finové totiž milují vytrvalostní běhy. Takže po dvou dnech přijela na Strahov limuzína, odvezla Zátopka v tretrách na ministerstvo obrany, kde soudruzi hodili na stůl jeho a Jungwirthův pas a letenky, ať teda jedou oba. S tím, že potrestaný bude až po návratu. Jenomže to už Zátopek nedopustil. Jako jediný vytrvalec v historii tam vyhrál tři zlaté medaile – v běhu na pět a deset kilometrů a taky v maratonu. Ve všech třech disciplínách navíc překonal dosavadní olympijské rekordy. Osobně si myslím, že se tím vzdorem i motivoval a že tam tehdy doslova běhal o život. A Jungwirth z toho byl tak vyklepaný, že vypadl už v semifinále.
LN: Byl Zátopek stejně výkonnostně nastavený i v životě? Co říkala paní Zátopková třeba o jejich partnerství?
Že to byl šílený atletický fanatik, a že by bez něj nikdy takových úspěchů nedosáhla. Nutil ji trénovat, třeba doma nainstaloval ribstole, kde ji honil jako nadmutou kozu. Ale třeba mi taky vyprávěla, že se spolu kočkovali a ona ho jako vrhačka často přeprala. Zátopek se kvůli tomu začal učit nějaké chvaty od zápasníků a pak to na ní zkoušel. Dana měla sílu a Zátopek výdrž, takže docházelo k situacím, kdy ho Dana drtila a on křičel: „Nech toho už, pusť mě.“ A když ho pustila, tak se na ni zase zarputile vrhl, až ji unavil natolik, že konečně vyhrál. Jednou mu prý Dana pěkně spálila záda na horkém topení. No, veselá domácnost.
V magazínu dále najdete
- Celý rozhovor se spisovatelem Janem Novákem o legendárním běžci Emilu Zátopkovi, bouřliváku Johnu Bokovi a režiséru Miloši Formanovi
- Jednu skleničku vína denně, nebo celou lahev? Lékaři vyvracejí mýty o pití alkoholu.
- Příběh hasiče, který zasahoval při největších pražských požárech tržnic a skladů a málem při tom přišel o život.
