Uvedení filmu Davida Yatese předcházely různé druhy očekávání – od těch mediálně vybuzených po jaksi autentickou rozechvělost dětských či dospívajících srdéček. A film by je měl asi uspokojit. Nebo přesněji: kdo viděl předcházející snímky série a přinesly mu nějaký zážitek, měl by ho najít i v tom posledním.
Yates převzal sérii od pátého dílu a dotáhl ji až do konce. Pod jeho vedením se styl potterovských filmů ustálil na jakési nákladné prostřednosti a řemeslném provedení bez výraznějšího autorského vkladu. Žádný z jeho filmů nedosáhl úrovně okouzlující "trojky" v režii Alfonsa Cuaróna, žádný z nich ale také nebyl nějakým okatým způsobem trapný.
Jistě, fanoušci nacházeli důvody remcat, proč bylo vynecháno toto a brutálně zkráceno tamto, tak už to ale při adaptování děl, jejichž rozsah přesahuje sto stránek, chodí. I poslední díl série není žádný vyslovený triumf, jsou v něm ale ty věci, jež by v něm plus minus být měly, provedené na neošizené technické úrovni (3D technologie sice film nijak nesráží, novou dimenzi mu ale nedává), velký spektákl i velké emoce, k nimž hrají velké orchestry (hudba Alexandra Desplata ovšem nespadne pod úroveň elementárního vkusu).
O poslední "Potterovce" čtěte také: |
Přepis se soustřeďuje na vykreslení závěrečné velké konfrontace mezi Harrym (Daniel Radcliffe) a Voldemortem (Ralph Fiennes). Než k ní dojde, je ovšem nutno se prokousat občas dost hrozivě působící expozicí. Zvlášť na diváka, jenž nezná literární předlohu zpaměti, může působit jako sled hovorů na téma "proč mně neznámé osoby na mně neznámých místech dělaly s mně neznámými předměty mně nepochopitelné věci".
Jistou popisnou upovídanost si film udrží až do konce. Objeví-li se někde na horizontu, dejme tomu, postava X v doprovodu dosud neznámé postavy Y, můžeme si být jisti, že někdo z jinak dosti zaměstnaných mladých hrdinů si udělá čas na otázku: "Vypadá to, že se vrací X, ale co to s ním jde za Y?" Jakmile ale budovu školy v Bradavicích oblehnou temné armády Voldemortovy, motor filmu naskočí. Jednak se stane i pro potterovského nedovzdělance jasným – zlí jsou támhle, dobří tady a teď to do sebe pustí.
Autorům se také podařilo dostat do scén předcházejících boji snesitelnou míru patosu. A vůbec – čelí-li ve filmu hrstka statečných na poslední výspě lidství (či správného čarodějnictví) mnohonásobné přesile okultních nácků, většinou jsem zasažen. Zvlášť obsahují-li ty obrazy jasné paralely s Londýnem v době blitzkriegu, což je i případ posledního Harryho Pottera. Rozbombardovanou scenérií procházejí stoicky odhodlaní pedagogové, občas některý z nich utrousí nějaký suchý žert. Správně. Dokonce se filmem mihne i jakási varianta vysílání BBC pro odbojové skupiny. A Voldemort i s tou jeho luftwaffe to pořádně schytají, i když jednu chvíli je to se silami dobra značně nahnuté. Jen té organizaci obrany Bradavic by se dalo ledacos vytknout. Například úkolem studentů zjevně je běhat v panice po chodbách všemi směry a plést se přitom Harrymu pod nohy. No nic.
V koncentraci na zachycení toho velkého boje tvůrci některé momenty odbývají. Všechny smrti, k nimž v táboře hrdinů dojde, jsou ukázány zběžně a s nanejvýš letmou emocionalitou (dlouhý flashback do života Severuse Snapea je v tom ohledu výjimkou). Nakonec jde téměř výhradně o Harryho, má toho taky hodně – najít všechny viteály, zjistit, jaká je jeho dějinná úloha, vyrovnat se s touž, navštívit trochu instantně spirituální zásvětní nádraží, pohovořit s mrtvými. I ten první francouzský polibek je kvůli tomu z jeho strany trochu ledabylý.
Harry Potter a Relikvie smrti – část 2Režie: David Yates Hrají: Daniel Radcliffe, Emma Watsonová, Rupert Grint a další Premiéra v ČR: 14. července |
