Jsa přitahován vším, co se odehrává na rozhraní, na místech, kudy prochází vibrující dělící čára, získal jsem šťastnou náhodou viniční pozemek ve Velkých Žernosekách, v oné nejproslulejší a nejprosluněnější vinařské obci Čech, která je zároveň jednou z nejsevernějších vinařských výsep Evropy. O mnoho dál už Dionýsos nedošel.
Vinaření na severu Čech je tak trochu adrenalinový sport. Je to těžká, ale nádherná práce. Podobně jako psaní knih. Až na to, že u psaní se většinou sedí. Goethe, velký milovník vína (a také obdivovatel Středohoří), u tvorby zásadně stál, aby se pohodlné hovění na sesli neodrazilo v jeho textech v podobě nejiskřivých, tuctových myšlenek. Možná by stálo za úvahu, pořídit si domů pulpit a u psaní, stejně jako při práci na vinici, státi!
Většinu víkendů od dubna do října budu tedy opět trávit na vinici. Těším se na vyvazování, podlom, smítání, zelené práce a nejvíc na první vinobraní, které je vždy až do konce nejisté. A můžete se snažit, jak chcete, můžete věnovat vinohradu veškerý volný čas, stejně vám to nemusí být nic platné. Stačí jeden jarní mrazík, přihodí se jedna desetiminutová bouřka s krupobitím a je po všem.
A začínáte znova. Pokaždé, když to postihne mě, nebo některého z kamarádů, si říkám, kolik příležitostí udělat výjimečné víno má vinař za jeden, krátký život? Pramálo. A přeci to zkoušíme znova a znova, tvrdohlavě si jdeme za svým, bláznivě zamilovaní do révy a vína, protože všichni věříme, že je to dobrá smlouva s Bohem.
Že i těch pár sudů plných lahodného, šťastně povedeného vína je dostatečná odměna a že si víc ani nezasloužíme, a že se o to nejlepší rádi a, ano, i trochu pyšně podělíme s přáteli. Vždyť také kvůli nim se na těch kamenitých svazích plahočíme. Není přeci nic krásnějšího, než sobotní podvečer ve viničním altánu nad Žernoseky, třeba u souseda, znamenitého vinaře a biochemika Aleše Svatoše, kdy se hledí na Labe a na oba Lovoše skrze krasohled zlatého, opukového vína, kolem sedí pár dobrých kamarádů a vše je tak úlevně prosté a člověk i víno jsou najednou zase součástí řádu věcí. Bez ohledu na všechna zlá snažení některých mocných této krásné země.
Konečně je tu pátek a vinice trpělivě čeká na svého vinaře.
