O tom, že pozemkový fond je pomocníkem při bohatnutí mnoha „šikovných“ podnikatelů, upozorňují média mnoho let. Pan ministr na zářijové tiskové konferenci vůbec nepoukazoval na pochybnosti okolo mimořádného režimu vydávání náhradních restitucí, ale obecně vytáhl proti pozemkovým spekulacím a to pouze proto, aby podpořil takzvanou restituční tečku. Tu se nakonec jeho straně podařilo prosadit ve spolupráci s komunisty.
Ministr objevitel Za prvé je třeba říci, že na spekulacích s pozemky by nebylo nic až tak pohoršlivého a odsouzeníhodného, i když si pan ministr a někteří vicekomunisti v jeho straně myslí pravý opak. Nutně zde musíme říci, že kdyby Pozemkový fond ČR - v jehož čele Petr Zgarba stojí od 25. dubna letošního roku - fungoval řádně, o žádném skandálu by se mluvit nemohlo. Žádní spekulanti, ale ministrovi podřízení stojí za vydáním zmíněných pozemků. To pan ministr cudně zamlčuje.
Když pak tvrdí, že ve věci „nestandardního“ vydávání pozemků se v červnu zdržel hlasování, je tu svědectví poslance Kocourka (člena prezidia Pozemkového fondu), který řekl týdeníku Euro, že pan ministr se zdržel proto, aby jako držitel restitučních nároků nebyl ve střetu zájmů. O žádné věcné námitce ze strany ministra tehdy nebylo řeči. Úterní vyhození čtyř lidí z výkonného výboru fondu nic neřeší a hlavně nijak nezasahuje do současné praxe fondu v regionech.
U lidí, jakými jsou typově „provaření“ straníci Brožík či Machovec, můžeme v případě jejich vyhození víc než o zásluhách mluvit o zemanovské deratizaci, abychom se pohybovali v panu ministrovi srozumitelné lexikální rovině.
Vyházení členů prezidia fondu pak není ničím jiným než pokusem pana Zgarby schovat se za hromadou „mrtvol“. Takový postup může mít pro veřejnost jedinou výhodu, že vyhození pánové a dámy mohou začít mluvit a veřejnost se doví o praxi pozemkového fondu více.
Pan ministr tvrdí, že „celou akci upekla skupina lidí včetně předsedy dozorčí rady PF Jiřího Drdy (ODS) teprve v noci před zasedáním prezidia“. I kdyby to byla nakrásně pravda, jako že být nemůže, ministra by to stavělo věru do divného světla.
Pan Zgarba se ve skupování restitučních nároků vyzná, sám je provozoval, a proto by bylo alarmující, že nepochopil, jaký „tunel“ představuje zvláštní režim vydávání pozemků. Malé pravomoci ministra jsou mu pak prostoduchou výmluvou. Kdyby pan Zgarba opravdu chtěl, mohl na alarmující stav alespoň upozornit. Pokud to neudělal, je chtě nechtě patronem této zlodějny a o jeho politické odpovědnosti nelze pochybovat.
Účelovou lží je pak tvrzení, že zvláštní režim někdo vymyslel v noci před zasedáním prezidia fondu. Podle toho, jak se připravovali ti, kteří na zvláštním režimu později profitovali, celá akce se zrodila mnohem dříve a orgány podléhající panu ministru Zgarbovi tu posloužily jako výkonný nástroj k obohacení se na úkor státu.
Nefunkční opatření dělaná na efekt Ani odvolání členů výkonného výboru, ani celého prezidia Pozemkového fondu nic neřeší. Pan ministr je neuvěřitelně naivní, pokud si myslí, že praxe pracovníků Pozemkového fondu, kteří v regionech minimálně ve stovkách případů „vyhověli“ spřáteleným osobám, se změní, když jim do čela posadí čisté duše. Náhradní restituce nejsou nic špatného, pokud Pozemkový fond nepodvádí a nezvýhodňuje vybrané jedince.
Změna zákona, kterou začali teprve včera projednávat experti ministerstva, se jako reálná nerýsuje, protože nemá podporu ani v rámci koalice. Co tedy pan ministr Zgarba do voleb nabízí? Asi podobnou „ostražitost“, jakou projevil letos v červnu, a následnou rozhodnost, která je diktována strachem o vlastní ministerské křeslo. K tomu se dá snad jedině citovat lidovou moudrost: Jen hlupák se dvakrát spálí o stejná kamna.
Vzhledem k „zásadovému“ postoji Petra Zgarby k funkci nezbývá, než se spoléhat na premiéra Paroubka. Pan Zgarba se radikálního řešení bojí a na masovém vyházení nepoctivých úředníků nemá zájem.
Ministr objevitel Za prvé je třeba říci, že na spekulacích s pozemky by nebylo nic až tak pohoršlivého a odsouzeníhodného, i když si pan ministr a někteří vicekomunisti v jeho straně myslí pravý opak. Nutně zde musíme říci, že kdyby Pozemkový fond ČR - v jehož čele Petr Zgarba stojí od 25. dubna letošního roku - fungoval řádně, o žádném skandálu by se mluvit nemohlo. Žádní spekulanti, ale ministrovi podřízení stojí za vydáním zmíněných pozemků. To pan ministr cudně zamlčuje.
Když pak tvrdí, že ve věci „nestandardního“ vydávání pozemků se v červnu zdržel hlasování, je tu svědectví poslance Kocourka (člena prezidia Pozemkového fondu), který řekl týdeníku Euro, že pan ministr se zdržel proto, aby jako držitel restitučních nároků nebyl ve střetu zájmů. O žádné věcné námitce ze strany ministra tehdy nebylo řeči. Úterní vyhození čtyř lidí z výkonného výboru fondu nic neřeší a hlavně nijak nezasahuje do současné praxe fondu v regionech.
U lidí, jakými jsou typově „provaření“ straníci Brožík či Machovec, můžeme v případě jejich vyhození víc než o zásluhách mluvit o zemanovské deratizaci, abychom se pohybovali v panu ministrovi srozumitelné lexikální rovině.
Vyházení členů prezidia fondu pak není ničím jiným než pokusem pana Zgarby schovat se za hromadou „mrtvol“. Takový postup může mít pro veřejnost jedinou výhodu, že vyhození pánové a dámy mohou začít mluvit a veřejnost se doví o praxi pozemkového fondu více.
Pan ministr tvrdí, že „celou akci upekla skupina lidí včetně předsedy dozorčí rady PF Jiřího Drdy (ODS) teprve v noci před zasedáním prezidia“. I kdyby to byla nakrásně pravda, jako že být nemůže, ministra by to stavělo věru do divného světla.
Pan Zgarba se ve skupování restitučních nároků vyzná, sám je provozoval, a proto by bylo alarmující, že nepochopil, jaký „tunel“ představuje zvláštní režim vydávání pozemků. Malé pravomoci ministra jsou mu pak prostoduchou výmluvou. Kdyby pan Zgarba opravdu chtěl, mohl na alarmující stav alespoň upozornit. Pokud to neudělal, je chtě nechtě patronem této zlodějny a o jeho politické odpovědnosti nelze pochybovat.
Účelovou lží je pak tvrzení, že zvláštní režim někdo vymyslel v noci před zasedáním prezidia fondu. Podle toho, jak se připravovali ti, kteří na zvláštním režimu později profitovali, celá akce se zrodila mnohem dříve a orgány podléhající panu ministru Zgarbovi tu posloužily jako výkonný nástroj k obohacení se na úkor státu.
Nefunkční opatření dělaná na efekt Ani odvolání členů výkonného výboru, ani celého prezidia Pozemkového fondu nic neřeší. Pan ministr je neuvěřitelně naivní, pokud si myslí, že praxe pracovníků Pozemkového fondu, kteří v regionech minimálně ve stovkách případů „vyhověli“ spřáteleným osobám, se změní, když jim do čela posadí čisté duše. Náhradní restituce nejsou nic špatného, pokud Pozemkový fond nepodvádí a nezvýhodňuje vybrané jedince.
Změna zákona, kterou začali teprve včera projednávat experti ministerstva, se jako reálná nerýsuje, protože nemá podporu ani v rámci koalice. Co tedy pan ministr Zgarba do voleb nabízí? Asi podobnou „ostražitost“, jakou projevil letos v červnu, a následnou rozhodnost, která je diktována strachem o vlastní ministerské křeslo. K tomu se dá snad jedině citovat lidovou moudrost: Jen hlupák se dvakrát spálí o stejná kamna.
Vzhledem k „zásadovému“ postoji Petra Zgarby k funkci nezbývá, než se spoléhat na premiéra Paroubka. Pan Zgarba se radikálního řešení bojí a na masovém vyházení nepoctivých úředníků nemá zájem.
