S tím, jak pokračuje útok na Islámským státem kontrolované město Mosul, turecká vláda nastoluje otázku, zda by se na osvobozování iráckého města neměla více podílet. Přece jen, severoirácké město patřilo ještě před sto lety turecké Osmanské říši, a sto let není pro turecké nacionalisty nijak dlouhá doba. Prezident Recep Tayyip Erdogan přitom ví, že na nacionalismus a připomínání slavné minulosti (nejenom) turecká veřejnost slyší.
Personální čistky pokračují. V Turecku přišlo kvůli vazbám na Gülena o práci 10 tisíc lidí |
Nedávno Erdogan kritizoval Lausannskou smlouvu z roku 1923, která zanechala Turecko „příliš malé“. Erdogan dodal, že pro vládu jsou důležití i Turci a sunnité žijící mimo samotné Turecko a „historické právo“ na město Mosul.
Provládní média také nedávno zobrazovala mapy, ve které hranice Turecka jdou přes část dnešního Iráku a Sýrie, napsal The Foreign Policy (FP). Fascinace úspěchy Osmanů byla vidět například i při nedávných oslavách výročí dobytí Konstantinopole, které před více než 500 lety z Turků učinilo světové hráče.
  |
Přestože Turecko jen tak Irák v dohledné době anektovat nebude, píše FP, mapy zobrazující „historické právo“ spolu s nacionalistickou rétorikou popřevratové vlády slouží jako dobré doklady toho, jak Ankara dnes samu sebe vidí.
Turecko nezradí své bratry
Erdogan rozvíjí novou agendu v mezinárodních vztazích. Ve svém proslovu o Mosulu řekl, že Turecko nezradí „své sunnitské arabské a turecké bratry“ - ať už žijí kdekoliv. Co se Mosulu týče, turecký prezident varoval před riziky plynoucí z toho, že město mají osvobodit šiítští vojáci, jelikož Mosul má početnou sunnitskou komunitu, informovala agentura Reuters. Přes tuto rétoriku ale Turecko postupuje ve vztahu ke svým sousedům především pragmaticky, například zvolilo smířlivý tón vůči Bašáru Asádovi, vůdci Sýrie a dřívějšímu nepříteli.
Turecko podniklo v noci nálety na pozice Kurdů, zabilo 200 bojovníků, uvádí turecká armáda |
FP píše, že turecký „oportunismus“ není přitom nic nového. Během 20. století například v rychlosti zabralo provincii Hataj, když vypadla z francouzské koloniální kontroly. Podobně ani Kypr nebyl v „hledáčku“ turecké vlády když byl ještě pevně v rukou Britů. Současný kolaps politického řádu na Blízkém východě tedy může této turecké strategii vyhovovat.
K historickým, národním i náboženským nárokům přidal Erdogan ještě další argument, proč by nebylo nemyslitelné, aby se Turecko vměšovalo do záležitostí jiných zemí: „Pozval snad Saddám Američany do Iráku před 14 lety?“ položil turecký prezident řečnickou otázku obhajující potenciální tureckou intervenci.
Nakonec si ale Turecko je vědomé, že přes všechny argumenty a důvody, to nejdůležitější je, zda má země na zahraniční intervenci sílu, zakončuje reportáž FP.
