'Tvrz vyššího království na zemi' láká Bílkovou galerií i badatelnou

Nepřehlédnutelnou budovu, kterou zahlédnete nejčastěji z oken tramvaje stoupající po Chotkově silnici ze zastávky Malostranská k Pražskému hradu, můžou zájemci navštívit poprvé od roku 2001, kdy byla hned po velké bílkovské výstavě na Hradě veřejnosti uzavřena.

V ateliéru nově otevřené vily se nachází Bílkova galerie s rozšířenou sbírkou soch a plastik, ve vyšších patrech pak návštěvníci najdou knihy, které František Bílek graficky upravoval a autorovy skici. Nejzajímavější jsou bezesporu ilustrace k básnickým sbírkám jeho přátel Otokora Březiny nebo Jakuba Demla. V suterénu je otevřeno badatelské centrum, ve kterém mohou zájemci studovat Bílkův odkaz a jeho kontext s českým a světovým uměním.

Vila patří Praze a od smrti Bílkovy dcery v šedesátých letech minulého století ji spravuje Galerie hl. města Prahy. Celková rekonstrukce budovy trvala dva roky a přišla na 40 milionů korun. Opraveny byly podlahy a vytápění, nově byla zavedena klimatizace a vyměněna elektroinstalace. Upravila se také zahrada a mnoho děl bylo restaurováno.

Interiéry zdobí původní nábytek s výraznými přírodními a náboženskými motivy, který si navrhoval převážně sám Bílek. Oproti dřívějšku je obohacena zejména kolekce plastik, z nichž vyniká velkolepá dřevěná socha Úžas z roku 1907.

Učitel místo proroka

"Chci sobě tvrz sebeskrovnější vybudovat – tvrz vyššího království zde na zemi," napsal Bílek svému příteli Františku Vodseďálkovi před rokem 1910, kdy začal na projektu vily se zahradou pracovat. V té době již známý sochař a ilustrátor se do Prahy přestěhoval jihočeského Chýnova již v roce 1902, svůj vysněný dům ale začal budovat společně se zkušeným stavitelem Antonínem Hulánem až o osm let později.

Na konci letenského svahu tou dobou vznikala nová vilová čtvrť v anglickém stylu, jedinečná Bílkova vila však v jejím sousedství působila jako zjevení. Dostala zcela netradiční oválný půdorys a směrem na východ, odkud je dům nejčastěji pozorován, se stavba téměř prohýbá a ustupuje dozadu.

Fasáda z řezných cihel a hrubé omítky byla začátkem století populární, rovná střecha vily však byla úplnou novinkou.
Průčelí dominují betonové sloupy připomínající egyptské lotosové stvoly a sousoší Komenský se loučí s vlastí. Původně zde měla stát socha meditujícího Mojžíše, ta však našla své místo v parku poblíž Staronové synagogy v Pařížské ulici. Odlitek Mojžíše je na výstavě k vidění také.

Vila jako Gesamtkunstwerk

Bílek ve vile žil s rodinou, ale využíval ji také jako svůj ateliér a dílnu. Drtivá většina bytových doplňků nese jeho rukopis – od nábytku nebo portálů dveří k drobným detailům jako svítidlům nebo klikám. Ateliér v přízemí zabírá celou jižní polovinu vily a dosahuje výšky přes dvě poschodí. Své sochy mohl autor sledovat, i když šel spát, protože ložnici v horním podlaží s ateliérem propojují dvě malá okna v románském stylu.

Devětatřiecetiletý Bílek se s rodinou do vily nastěhoval už dvacátého ledna 1912. Jen samotný pozemek domu se zahradou o ploše 1275 metrů vyšel tehdy na 28 640 korun, což byla pro umělce v té době astronomická suma. Peníze, které si Bílek na stavbu půjčil, vracel velice těžko. O jeho sochy tou dobou příliš velký zájem nebyl. V roce 1939 se sochař přestěhoval zpět do rodného Chýnova, kde o dva roky později zemřel.

Výstavu během prvního týdne navštívilo více než tři tisíce lidí. Expozice přitom musela být kapacitně omezena, protože podlahy v domě neunesou více než patnáct lidí.

Díla všestranně nadaného českého symbolisty jsou k vidění denně kromě pondělí od 10 do 18 hodin. Vstupné je 120 korun, přičemž studenti nebo senioři zaplatí jen půlku. Badatelna v suterénu je přístupná pouze ve středu na objednání u Galerie hl. města Prahy. Na objednání galerie připravuje také doprovodné programy například pro školy.