16. února 2016 7:00 Lidovky.cz > Zprávy > Kultura

Týden operních záskoků a recitál následníka Pavarottiho v Operním panoramatu Heleny Havlíkové

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 0Diskuse
Opera Madama Butterfly. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Opera Madama Butterfly. | foto: Patrik Borecký
Ani pamětníci 60+ si nevzpomínají, že by se v Národním rušila premiéra opery. Až nyní - kvůli nemoci obou alternantek Čo-Čo-San, Marii Kobielské a Christiny Vasilevy, jak potvrdila ředitelka opery ND Silvia Hroncová, byla první premiéra Puccciniho Madam Butterfly ohlášená na 4. února zcela zrušená.

První představení se uskutečnilo až v termínu druhé premiéry 9. února. Jistě, skandály k divadlu neodmyslitelně patří. Ale přece jen - neuskutečnění premiéry kvůli obsazení titulní role - ta přitom patří běžně do repertoáru lyrických nebo spinto sopranistek, včetně řady těch našich - je bezprecedentní a nesvědčí o flexibilitě a předvídavosti vedení naší první scény.

Náhradu pro titulní roli nakonec našlo ND v Itálii, odkud dorazila Donata D’Annunzio Lombardi – právě Pucciniho role jsou její doménou. Musela se vyrovnat nejen s příliš hlučně hrajícím orchestrem, ale i neobvyklou režijní koncepcí Jiřího Heřmana: japonská „story“ se v jeho pojetí odvíjí jako připomínka rodinné minulosti. Táže se po ní Pinkertonův – v tomto případě odrostlý - syn, kterého jeho matce Butterfly z Japonska Pinkerton se svou americkou manželkou Kate před dvaceti lety odvezl.

Opera Madama Butterfly.

Kompletní recenze vyšla v tištěných Lidových novinách 11. února 2016

Giacomo Puccini: Madama Butterfly

Hudební nastudování Martin Leginus, režie Jiří Heřman, scéna Jiří Heřman, Jan Lukášek, kostýmy Alexandra Grusková, pohybová spolupráce Lucie Hayashi, světelný design Daniel Tesař, videoprojekce Lunchmeat studio (Larva, Bartoš), sbormistři Adolf Melichar, Marek Valášek, dramaturgie Patricie Částková. Premiéra Státní opera 9. února 2016.

Hodnocení: 70 %

Trubadúr v zákopech první světové

Francouzský institut v Praze má ve svém sídle Štěpánská 35 také sympatický kinosál (Kino 35) s velmi pohodlnými sedadly pro dvě stovky diváků. Vedle uvádění snímků francouzské kinematografie (v původním znění s českými titulky) se institut pustil i do přenosů operních inscenací z francouzských divadel a festivalů. Prolamuje tak u nás hegemonii Metropolitní opery a i když z hlediska propagace zatím za sofistikovaně propracovaným marketingem, sobotní soustavností – a tuto v chvíli už i tradici – newyorských přenosů zaostává, kvalita přenášených představení je nejen srovnatelná, ale v mnohém MET převyšuje nebo alespoň nabízí zajímavou alternativu. A podobně jako při přenosech z MET i zde komfort českých diváků doplňují české titulky.

Přímý přenos Verdiho Trubadúra z Národní opery v Paříži 11. února, kde mělo nově nastudovaná inscenace premiéru na konci ledna, byl avizován s Annou Netrebko jako Leonorou. Bylo na co se těšit – tuto pěveckou superstar jsme v této roli mohli vidět v loňském přenosu Trubadúra z MET. Ovšem onemocnění sólistů a nutnost povolat záskoky se nestávají jen ve Státní opeře - nevyhýbají se žádnému opernímu domu (ani MET pro přenosy) a je věcí profesionality jeho vedení (a samozřejmě i peněz), že a jak takovou situaci zvládne. V tomto případě za Netrebko jako hlavní „tahák“ přenosu zaskočila čínská sopranistka Hui He, která byla připravena zpívat Leonoru v sérii dalších představení od 20. února. Hui He je v pařížské národní opeře obsazena také jako Čo-Čo-San a po mezzosopránovém začátku se zaměřila na prvooborové mladodramatické role ve Verdiho a Pucciniho operách, na repertoáru má i Wagnerovu Elsu. Díky pevnému voluminéznímu hlasu vystupuje v operních domech celého světa. Charisma Netrebko ovšem nemá. A pokud lze soudit ze zprostředkování hlasu přenosem, ani její měkkost a barevnost. Roli ovšem uzpívala suverénně.

Trubadúr bývá vysmíván jako příklad zmatených a nelogických operních libret (matka v rozrušení omylem upálí vlastní dítě) – přitom libretista Salvatore Cammarano, který Verdiho zaujetí pro Trubadúra podle hry Antonia Garsíy Gutiérreze dlouho nesdílel, nakonec odvedl z hlediska potřeb opery dobrou práci (kterou nestihl před svou smrtí dokončit a libreto dopracoval Emanuele Bardare). Opera o čtyřech aktech měla premiéru roku 1853 v Římě – a pro Verdiho to byl po mučivých letech skladatelských „galejí“ po Rigolettovi další operní triumf. A navzdory uštěpačným výtkám vůči příběhu, mnohé árie nebo z Trubadúra přešly do obecného hudebního povědomí.

Ke scénickému řešení Verdiho Trubadúra lze přistoupit jako k hudebnímu dramatu zničujících vášní s oproštěním od doslovného převyprávění příběhu, jak se to podařilo v režisérce Karle Štaubertové s výtvarníkem Jánem Zavarským v Ústí nad Labem v roce 2011. Nebo jako k velkolepé historické fresce, jakkoli děj opery jen volně fabuluje mocenské boje ve Španělsku 15. století. Takto pojal Trubadúra v MET Sir David McVicar, známý svým tradičním přístupem k operní režii, se vší důkladností a s detaily ohořelých trámů, plesnivějících zdí a rezavého zábradlí, s obličeji a kostýmy pomalovanými „špínou“ a „krví“, s mácháním šavlemi, bambitkami i ordinérními markytánkami ve výtvarném stylu inspirovaným Franciskem Goyou.

Pařížská Národní opera svěřila režii Àlexovi Ollé (1960), jednomu z členů inovativní divadelní skupiny La Fura dels Baus s jejími atraktivními pouličními produkcemi, zahajovacím ceremoniálem Olympijských her v Braceloně (1992), ale i neotřelými operními projekty včetně kompletního Wagnerova Prstenu. Ačkoli je Ollé stejně jako jeho scénograf Alfons Flores barcelonský rodák, pro inscenaci Trubadúra opustili španělskou lokalizaci děje i 15. století a přemístili děj z Biskajska a Aragonie někam do zákopů první světové války.

Žádný Palacio de la Aljafería a jeho zahrady ani pevnost El Castellar. Scéna byla rozčleněna mohutnými vysokými hranoly vyrovnanými do čtyř řad po osmi, které sofistikovaně - koordinovaně i různorodě - zajížděly a vyjížděly z podlahy jeviště nebo sjížděly z provaziště a tvořily zákopy, hřbitov, konvent i vězení. Lluc Castelis v tomto duchu oblékl sólisty i sbor do vojenských uniforem dvou nepřátelských uskupení první války a vybavil je i plynovými maskami, které u pasu nosí dokonce i jeptišky. Hrabě Luna ve finále trubadúra Manrica popraví střelou do hlavy. A cikánka Azucena, poté, co Lunovi vmete krutou pravdu, že právě zabil svého vlastního tak zoufale hledaného bratra, naběhne na jeho pistoli a zastřelí se Lunovou rukou. Nasvícení, také velmi promyšlené, bylo od počátku do konce pochmurné v odstínech šedé a hnědé, jakou mají dobové fotografie. Režisér chtěl údajně tímto posunem přiblížit krutost a drsnost situace, ve které se příběh odehrává. Podařilo se – stejně jako věrohodnost rozmístění postav, které sice zpívají vedle sebe, ale často se nemají vidět.

Hudební nastudování vedl s přehledem italský dirigent Daniele Callegari, který své kvality osvědčil jak dirigováním symfonických orchestrů, tak nastudováním množství oper v prestižních operních domech Evropy i Ameriky (včetně Metropolitní). I když chvíli trvalo, než diváci překonali zklamání z absence Netrebko a zvykali si na záskok Hui He v roli Leonory, tým sólistů byl vyrovnaný, všichni prověřeni působením na mezinárodní operní scéně. Hraběte Lunu ztvárnil miláček francouzského publika Ludovic Tézier, který v pařížské národní opeře „drží“ první barytonový obor od Mozartova Hraběte přes otce Germonta a další Verdiho role, Oněgina, Escamilla po Pucciniho Marcella. I když byl jeho lyrický baryton na „drsného“ vojevůdce poněkud měkký, zdůrazňování posledních tónů frází působilo jako rušivá manýra a ani herecky nepřesvědčil, že je „krutější“ z obou bratrů, obecenstvo bouřilo nadšením. Do role jeho bratra, trubadúra Manrica, byl obsazen argentinský tenorista Marcelo Raúl Álvarez, kterého v této roli známe z přenosu Trubadúra z MET v roce 2011. Pěvecky má roli propracovanou do detailu a dával „jižansky“ plný průchod svým emocím.

Klíčovou postavou opery je ale cikánka Azucena. Tu ztvárnila běloruská mezzosopranistka Ekaterina Semenchuk. Přes problém (který nezakrylo ani líčení), že je pro roli Azuceny ještě mladá, pěvecky potvrdila svou oslnivou mezinárodní kariéru.

Věřme, že Francouzský kulturní institut v přenosech vytrvá. Další přenos je plánovaný na 26. dubna – Verdiho Rigoletto v režii další osobnosti – Clause Gutha; hudební nastudování Nicola Luisotti a v hlavních rolích – Michael Fabiano jako Vévoda, Quinn Kelsey v roli šaška Rigoletta, Oga Peretyatko jako Gilda a Rafal Siwek coby nájemný vrah Sparafucile.

Giuseppe Verdi: Trubadúr

Dirigent Daniele Callegari, režie Àlex Ollé, kostýmy Lluc Castells, světelý design Urs Schönebaum, video Katrina Neiburga, sbormistr José Luis Basso. Přímý přenos z Národní opery v Paříži do Kina 35 11. února 2016.

Hodnocení: 80 %

Pražský debut Bryana Hymela i se sopránovou manželkou

Když jsme u těch záskoků – i amerického tenoristu Bryana Hymela dostaly na operní výsluní záskoky. Sice měl už za sebou zkušenosti z mnoha amerických i evropských operních divadel včetně Scaly nebo londýnské Královské opery i Anglické národní opery jako Verdiho Vévoda nebo Pucciniho Pinkerton a Cavaradossi, když v roce 2012 Jonas Kaufmann pro nemoc odřekl roli Aenea v Berliozových Trójanech v Covent Garden a vzápětí Marcello Giordani v MET – a Hymel debutoval na této scéně rovnou v této náročné roli včetně představení určeném pro přímý přenos.

Pražský debut Bryana Hymela.

Nyní debutoval Bryan Hymel i v Praze, jakkoli pouze v recitálu (jeho pojetí Prince ve Dvořákově Rusalce mohli v roce 2007 hodnotit diváci Wexfordského festivalu při jeho evropském startu a následně publikum v Bostonu). Partnerkou mu byla jeho manželka, řecká sopranistka Irini Kyriakidou

První část koncertu ve Smetanově síni Obecního domu byla věnována áriím a duetu italských veristů – Pucciniho Tosce, Bohémě a Mascagniho Sedláku kavalírovi. I z přídavku – Nessun dorma (Turandot) – bylo zřejmé, že právě to je repertoár, který tomuto spinto tenoristovi v současné době nejvíce sedí. Může v něm rozvinout svou objemný hlas, fráze na dlouhém dechu a efekt plně zpívaných dlouze držených výšek, díky kterým je považován za nástupce Luciana Pavarottiho.

Méně už přesvědčil jako mladistvě zamilovaný Gounodův Romeo. Druhou část večera totiž tvořila hudba francouzská – opět převážně nejslavnější árie nejen z Gounodovy opery Romeo a Julie, ale i Bizetovy Carmen (včetně duetu Parle-moi de ma mère). Do programu byly ovšem zařazeny také scény ze 4. dějství Massenetovy Hérodiady. Třebaže Bryan Hymel loni obdržel právě za francouzské operní árie, které natočil přímo s PKF – Prague Philharmonia pro label Warner Classics, cenu v německé anketě Echo Klassik, jeho výrazová přímočarost nachází nejpříhodnější uplatnění v repertoáru italském.

Irini Kyriakidou si „troufla“ před českým publikem předvést i árii o Měsíčku, kterou po technické stránce zvládá perfektně, zatím jí ještě chybí větší vřelost. Ale i jako Micaëla a Mimi předvedla, že se rozhodně neveze jen na vlně popularity svého manžela a disponuje techniky výborně zvládnutým sopránem i atraktivitou mladé přitažlivé ženy. Její nejsilnější pěveckou „zbraní“ byla decrescenda do jemných, ale barevných a znělých pianissim.

Opera Madama Butterfly.
Opera Madama Butterfly.

Mile tentokrát potěšila Prague Philharmonia, která pod taktovkou italského dirigenta Paola Bressana interpretovala i tak obehrané „vycpávky“ pěveckých recitálů, jakými je Intermezzo ze Sedláka kavalíra, Saint-Sänsovo Bacchanale ze Samsona a Dalily nebo Bizetova mezihra před 3. dějstvím, soustředěně a s jiskrou.

Bryan Hymel – recitál

PKF - Prague Philharmonia, Irini Kyriakidou – soprán, Paolo Bressan – dirigent. Smetanova síň Obecního domu 14. února 2016.

Hodnocení: 80 %

HELENA HAVLÍKOVÁ
  • 0Diskuse




REGISTRACE NA SERVERU LIDOVKY.CZ, NEVIDITELNÉM PSU A ČESKÉ POZICI

SMS Registrace

Diskuse LN jsou pouze pro diskutéry, kteří se vyjadřují slušně a neporušují zákon ani dobré mravy. Registrace je platná i pro servery Neviditelný pes a Česká pozice. více Přestupek znamená vyřazení Vašeho telefonního čísla z registrace a vyřazený diskutér se již nemůže přihlásit ani registrovat pod stejným tel. číslem. Chráníme tak naše čtenáře a otevíráme prostor pro kultivovanou diskusi.
Viz Pravidla diskusí. schovat

Jak postupovat

1. Zašlete SMS ve tvaru LIDOVKY REG na číslo 900 11 07. Cena SMS za registraci je 7 Kč. Přijde Vám potvrzující SMS s heslem.

2. Vyplňte fomulář, po odeslání registrace můžete ihned diskutovat

Tel. číslo = login,
formát "+420 xxx xxx xxx"
Kód ze SMS je rovněž heslo
Vaše příspěvky budou označeny Vaším jménem, např. K. Novák.
* Nepovinný.
Odesláním souhlasíte s Pravidly diskusí.

Najdete na Lidovky.cz