Pod Sofijským chrámem, nejposvátnějším místem Ukrajiny, si Julija Tymošenková před zítřejšími prezidentskými volbami vzala na pomoc nejen Boha, ale i nejvyšší duchovenstvo, které si za ni stouplo na tribunu.
Tisíce lidí se svíčkami visely ztělesněné ukrajinské madoně na rtech, když končila dvacetiminutovou modlitbu slovy: "Bože odpusť mě a mé vládě, co jsme dělali špatně. Bože pomoz nám, aby se Ukrajina stala silnou, aby se stala evropskou. Bože pomáhej nám na naší cestě. Amen."
"No, kdybych ji neznal a viděl to poprvé, tak bych jí snad i věřil," ušklíbl se mladík postávající na okraji davu. O něco starší muž telefonoval domů: "Jen sem přijďte. Ten cirkus musíte vidět, na to budete vzpomínat ještě za dvacet let."
Finále kampaně před nedělními prezidentskými volbami se odehrálo nikoli na Náměstí nezávislosti, kde začala před pěti lety oranžová revoluce, ale symbolicky o pár se metrů dál, na Sofijském náměstí kyjevského starého města.
Pod Sofijským chrámem měla mítink Julija Tymošenková a na druhé straně náměstí, tři minuty pěšky, její soupeř, vítěz prvního kola a šéf "modré" opozice Viktor Janukovyč.
Janukovyčova show pod heslem "Ukrajina pro lidi" mítink Tymošenkové, pokud jde o decibely, televizní štáby, osvětlení, ale i účast (většinou ale "dobrovolníků" svezených z východní ruskojazyčné Ukrajiny), jednoznačně převálcovala.
Umělecká úroveň byla ale značně proměnlivá, slušné rockové skupiny střídal pokleslý postsovětský pop či popěvky z komunistických let. Ale to je prostě Janukovyč, kterého kyjevský zpravodajský týdeník Korrespondent zobrazil na titulce včerejšího vydání s komunistickými vyznamenáními na hrudi.
Ani o Tymošenkové si však Ukrajinci nedělají iluze. "Jak Janukovyč, tak Tymošenková se jako politici zrodili v temných 90. letech, v době špinavé privatizace, a dostali se k bohatství a moci podobnými metodami," říká kyjevská novinářka Irina Stogrinová.
"Tymošenková má samozřejmě svůj podíl viny na tom, že žijeme v zemi, kde se dá koupit rozsudek soudu a vůbec všechno. Ale za oranžové revoluce získala určitý kredit a alespoň říká, že to chce změnit. U Janukovyče není vidět ani ta snaha."
S obušky a rusky
"U Janukovyče víme, jak to bude a že to bude špatně. U Julije Tymošenkové je sice malá, ale přece jen naděje, že se změní," uvádí i Valentyna Pavlenková z kyjevské redakce Rádia Svoboda.
Obě se shodují, že nejde jen o Tymošenkovou a Janukovyče samotné, ale i o lidi, kteří stojí za nimi. V obou případech to jsou skupiny oligarchů, kteří spolu prostřednictvím svých lídrů bojují o moc. Tymošenková ale podle Pavlenkové alespoň říká, že se jich po volbách zbaví.
Janukovyč, který je podle převažujícího mínění novinářů, ale i obyčejných lidí jen figurkou, kterou posunují jiní, se nikoho zbavit nemůže. Hlavním hybatelem a sponzorem Janukovyče je miliardář Rynat Achmetov. "Achmetov sám je docela sympatický. Nechápu, proč si Janukovyče drží," říká asi dvacetiletý mladík, který korzuje s přítelkyní mezi oběma mítinky.
Ale drží – o čemž svědčí to, že Janukovyčův štáb sídlí v nejluxusnějším kyjevském hotelu Intercontinental, který patří Achmetovovi. Jen tamní křišťálové lustry a zlatem zářící interiéry nejdou moc dohromady s Janukovyčovým heslem "Ukrajina pro lidi". Ani drahá show za Achmetovovy peníze se nepovedla.
Janukovyč, který přišel s dvouhodinovým zpožděním, dal dohromady jen pár vět, plných hrozeb. "Nastal čas odplaty. Neděle bude posledním dnem oranžové revoluce," hřímal. Navíc demonstrativně rusky.
Když si k tomu člověk přidal pohled na obušky z tyčí, čouhající z rukávů mladíků v modrých dresech Janukovyčovy Strany regionů, nemohl mu nepřeběhnout mráz po zádech.
