Často se mi nestává, abych na výletě objevila restauraci, do které se budu ráda vracet, o níž budu vyprávět přátelům a nakonec i psát. Podnik, který bych se pak nestyděla dále doporučit, většinou nenajdu ani v turisticky exponovaných lokalitách, natož někde v malé vesničce nedaleko Křivoklátu. Někdy mám ale štěstí.
Do srubu v Horním Bezděkově jsem se nedostala úplnou náhodou. Vyrazili jsme sem na doporučení místních. Když jsem srub poprvé viděla, přepadla mě nedůvěra, kterou obvykle mívám ke kýčovitě vyvedeným podnikům, které se snaží vypadat co nejvíce autenticky. Nebyla ale oprávněná.
Prostředí je poněkud bizarní, přesto tenhle srub stojí za návštěvu - jsou tu milí a hlavně dobře vaří.
Z první návštěvy jsem byla nadšená a při těch dalších jsem byla přinejmenším spokojená. Pokud vás zláká letní výlet na Křivoklát nebo stejně jako mě návštěva jedné z nejlepších českých zmrzlináren (2AD) v nedalekých Tuchlovicích, bez obav se tu můžete zastavit na polévku, tyrolské knedlíky nebo císařský trhanec.
Trochu jiná polévka s knedlíčky
I díky poměrně nízkým cenám jsme během několika návštěv stihli vyzkoušet celou nabídku, včetně letního grilování, které restaurace nabízí posledních pár víkendů. Jídelní lístek je sympaticky stručný a drží se zvoleného tyrolského tématu. Moji favorité jsou jasní. Na úvod domácí hovězí vývar s knedlíkem (játrový, sýrový, špekový) nebo s palačinkovými nudlemi (42 Kč).
Vzhledem k tomu, že si tu knedlíky dávám zpravidla jako hlavní jídlo, většinou u polévky zvítězily pěkně opečené palačinkové nudle. Vývar sám o sobě není tak silný, jak bych od domácího hovězího čekala, ale nejsou z něj cítit žádná umělá dochucovadla. V kombinaci s kousky palačinky a pažitky je to fajn začátek oběda, byť porce je obrovská.
Z knedlíků mi v polévce nejvíce chutná ten játrový. Opravdu nejde o knedlíček, na jaký jsme u nás zvyklí, ale knedlík velký asi jako ten plněný švestkou. V Tyrolsku většinou najdete v polévce knedlíky dva, ale pak už do sebe stěží nasoukáte hlavní jídlo, takže jeden obrknedlík mi ve zdejším vývaru přijde úplně dostatečný.
A zase knedlíky
A protože knedlíky jsou typickým tyrolským jídlem, tvoří i stěžejní součást nabídky hlavních pokrmů. Na výběr jsou knedlíky špekové, sýrové, špenátové (3 ks za 99 Kč), ale můžete si také dát od každého jeden, což jsem samozřejmě udělala.
Všechny mají něco do sebe. Špekový s do dotmava osmaženou cibulkou, hodně výrazný sýrový, posypaný parmezánem, i jemnější špenátový, sytě zelené barvy s lehkým dotekem česneku. Po opakovaném testování knedlíkového mixu pro příště volím knedlíky špenátové, omaštěné máslem a lehce zasypané parmezánem. Tahle chuťová kombinace na mě působí nejharmoničtěji. Stálicí zdejšího lístku je i klasický vídeňský řízek, který téměř pokaždé zvolil někdo z mých společníků. Chválím autentické použití telecí kýty, ale nevyhovuje mi kombinace s restovanými brambory ani to, že se tu řízek smaží hodně do světla. Více křupavosti u řízku a méně u brambor - které by mu asi více slušely vařené - by tohle jídlo pozvedlo o stupeň výš.
Sladké maxiporce
Hned při první návštěvě jsem si v nabídce všimla "povidláku", tedy kynutého knedlíku sypaného mákem, který je přelitý vanilkovým krémem (95 Kč). Bylo ovšem dost těžké se k němu propracovat - pokud si dáte standardní hlavní jídlo, byť i bez polévky, pravděpodobně vám na povidlák jednoduše nezbude místo. Je to totiž jeden z největších knedlíků na světě, který zaplní téměř dokonale poměrně velký hluboký talíř a celý je utopený ve vanilkovém krému. Ano, v tom, který se u nás dává na buchtičky místo pravého šodó.
V nabídce je i sladký maxiknedlík.
Nakonec jsem si povidlák dala místo hlavního jídla a přiznávám, že byl trošku zklamáním. Těsto knedlíku je vláčné, povidla příjemně nakyslá, ale vanilkový krém podle mě celé tohle jídlo zabíjí. Krému je příliš mnoho na příliš velkém knedlíku. Nedovedu si představit, že někdo dokáže tohle jídlo zkonzumovat najednou. Preferovala bych na knedlíku jen mák a rozpuštěné máslo.
Příjemně mě naopak překvapil císařský trhanec, který tu podávají v menší i větší porci (50/95 Kč) s jablečným pyré nebo brusinkami. Jablečné pyré, které jsem vyzkoušela, se nijak zvlášť neliší od dobré jablečné přesnídávky. Zato dokřupava osmažené kousky sladkého lívancového těsta jsou opravdu skvělé a vůbec nevadí, že je nedoplňují klasické rozinky. Lehce poprášené cukrem a namáčené do jablečného pyré je na závěr rozhodně doporučuju. Pokud se tedy nerozhodnete pro buchty nebo koláče, které tu o víkendu pravidelně pečou.
V restauraci obsluhují většinou mladé dámy v zelených stejnokrojích, které namě působí hodně amatérským dojmem, ale neprofesionalitu vynahrazují přívětivostí. Ačkoliv dotaz, zda polévku chceme přinést před hlavním jídlem, mě minulý týden opravdu zaskočil. Zkrátka nečekejte restauraci, kde všechno běží jako na drátkách, ale milou tyrolskou hospůdku ve srubu mezi lesy.
A nezapomeňte, že tahle bizarní restaurace je v provozu pouze od pátku do neděle a ve svátek!
