U oplodňováku jsem se trápil čtyři hodiny, tvrdí o hitu Koller

A tak ji bývalý člen folkového tria Marsyas a následný emigrant nabídl Davidovi Kollerovi; složil ji nedlouho předtím. Inspirovala se počátkem převratných devadesátých let, opakovanými písničkářovými návraty za Zmrzlinářem svého dospívání a láskou k jeho tehdejší druhé ženě (dnes už bývalé).

Píseň vznikla v kuchyni losangeleského domku a text byl – jak je u Oskara Petra zvykem – natolik mnohoznačný, že zůstal většině posluchačů dodnes nesrozumitelný: „Mlčíš a svět je funny záhadou /stává se pro mě honey, když dračí drápy tnou / temnice tmavá vříská, bleskne tmou / mý vlasy loučí víská a letí nad vodou / a hrubý síly vzývám / snídám bezpráví / tvý voči v hlavě vídám / je to všechno jedna velká síla.“ Pro Davida Kollera to byla jedna ze dvou písniček jeho sólového debutu, na kterých se autorsky nepodílel. Tou druhou byly Omyly od Vladimíra Mišíka. Přijal ji bez zbytečného váhání – jo, to by mohlo fungovat.

„Vůbec jsem v první chvíli netušil, jak je to těžká píseň!“ kroutí dodnes hlavou tehdejší sexuální idol dívek a žen, dnes otec tří synů. „Oskar Petr má mnohem větší hlasový rozsah než já, takže mi nezbylo než si celou píseň posunout o půl tónu níž. V opačném případě bych ve studiu vyplivl hlasivky. A stejně to moc nepomohlo: trápil jsem se s touhle skladbou snad čtyři hodiny, což se mi nikdy předtím ani potom už nestalo!“ S výsledkem byl nakonec celkem spokojený, jeho vokál se hezky snoubil se smyčcovým orchestrem, který pro tuhle píseň zaranžoval Martin Karvaš. Všichni byli spokojeni. Skoro všichni...

Krátce před koncem roku 1992 přistálo na Ruzyni letadlo z Los Angeles. Silvestra slavil Oskar Petr na rozlučkovém mejdanu s končícím rokem u bývalého zpěváka skupiny Lucie v Karlíně; pochopitelně hrála hudba. Mimo jiné došlo i na výsledek studiové práce. Oskar se zaposlouchal do úvodních smyčcových tónů, rozezněl se Kollerův zpěv, pomalu stoupal výš a výš... „Nejdřív jsem se strašně zhrozil, pak jsem začal vykřikovat: ‚Ty sis tu nejvyšší melodii upravil do jiného hlasu o interval dolů – to se musí přezpívat!‘“ David se jen ušklíbl – už bylo pozdě.

Nakonec se autor s interpretovou úpravou smířil; nic jiného mu ani nezbývalo.
Album nesoucí pouze jméno svého tvůrce se na trhu objevilo na konci jara roku 1993; do rozhlasového éteru ho vyprovázela singlová svižně rocková skladba Na mě zapomeň. Ale nebylo to ono. O několik měsíců později nasadili Chci zas v tobě spát a ta okamžitě probudila o Kollerův sólový debut zájem. Desky, která měla na obalu vyzývavou fotografii Tona Stana, znázorňující poloobnaženého Kollera paprskovitě obloženého nahýma dívčíma nohama, se nakonec prodalo přes šestatřicet tisíc kusů.

„Nepočítám hudbu na bankovky. Ta deska se tehdy zaplatila a víc mě v tomhle ohledu nezajímalo,“ říká s odstupem let na adresu takřka zapomenutého alba s nezapomenutelným hitem zpěvák, skladatel a bubeník, který se nedlouho po vydání sólové prvotiny vrátil do znovuobnovené Lucie. Ta tuhle „oskarku“ zařadila do svého repertoáru a provedla ji i při akustickém koncertu ve Státní opeře 12. listopadu 2002 za doprovodu Českého národního symfonického orchestru.

Skladba se o rok později objevila na desce Lucie v opeře. Oskara Petra natolik překvapil její druhý život, že se rozhodl písničku jednou natočit na vlastní album písní napsaných pro druhé zpěváky. Kdo ví, zda se tak někdy stane. Každopádně David Koller hit Chci zas v tobě spát hraje na většině svých koncertů, zpravidla hned na začátku. Tvrdí, že ji zpívá rád. I když... říká jí trochu pejorativně: spacáková.