Vážení přátelé,
otázka autorů rozhovoru, zda premiér přemýšlel o tom, že by se jako vojenský gymnazista stal cílem útoku nějaké antikomunistické ozbrojené skupiny, naprosto přesně vystihuje složitost a problémovost celé věci. Je příznačné, že na ni premiér – přes opakovaný dotaz – jasně neodpověděl. Já sám jsem byl jako absolvent VŠ (jsem ročník 1943) na vojně u útvaru na Slovensku, kde se skladovaly bojové chemické látky a v noci jsem chodil kontrolovat výkon strážní služby. Nebyly to příjemné pocity. Vojnu jsem neměl rád, komunisty jsem nesnášel, nebyla to moje volba. A v takové situaci přijít k úrazu kvůli akci nějaké bojůvky? Nechci hodnotit motivaci skupiny Mašínů a dovedu pochopit, že potřebovali peníze a zbraně. Ale ne za každou cenu! Protože i za takové situace není možné přijmout tezi, že „účel světí prostředky“. Rozhodně nesvětí. A o tom je celá tato diskuse.
