„Jako umělec se cítím dobře, narodil jsem se do skvělé doby. Moderní technologie umožňují i méně talentovaným, jako jsem já, vytvářet skvělá díla. Výroba objektu je poměrně náročná věc a vyžaduje mnoha průmyslových technologií (s hlínou nepracuji), nevidím jediný důvod, proč bych se měl všechny ty technologie učit ovládat, když jsou lidé, kteří to umí mnohem lépe. Úkolem umělce je myšlenka, ne výroba,“ odpověděl jednomu ze čtenářů.
Vyzdobená stanice metra na pražském Andělu.
Jeden ze čtenářů se zajímal o to, co výtvarníka posouvá dál a proč už mu nestačí tagování. „V první řadě bych chtěl říct, že tagy jsou krásná disciplína, ne všechny jsou povedené, ale dá se v nich dosáhnout opravdu poměrně slušné výtvarné estetiky. Moje ambice se věnovat výtvarnému umění je u mě zakořeněná od útlého mládí, graffiti mě sice velmi formovalo, ale především vystužilo můj pohled na umění jako takové,“ odpověděl Pasta.
Celý online rozhovor si můžete přecíst zde |
Komerční umění?
Na otázku, zdali jeho tvorba není čím dál tím více komerční a jak to snáší, odpověděl Pasta Oner, že dělení uměleckého světa na komerční a nekomerční je stejně naivní jako dělení politické scény na levici a pravici. „Využívám řadu možností, které mi trh nabízí, a velké množství jich také odmítám. Snáším to poměrně dobře, úspěšně se živím tím, co mě baví a hodlám v tom pokračovat,“ napsal.
Pasta OnerPatří mezi přední ikony současné české umělecké scény. Jeho styl vychází z graffiti a street art scény, příznačný je pro něj i vliv pop artu. Jeho práce byla například součástí české instalace na světové výstavě Expo v Šanghaji v roce 2010. V Praze je možné najít několik prací přímo ve veřejném prostoru, například v Dejvicích či na Jižním Městě. Naposledy například maloval na zeď ve stanici metra Anděl. Na podzim chystá velkou sólovou výstavu v Galerii Mánes. |
