Ukrajinská armáda? Dříve dojná kráva, dnes čára přes ruský rozpočet

Lidovky.cz: Ukrajinské armádě se v posledních týdnech daří, v úterý dokonce ohlásila významný pokrok v boji o separatisty kontrolovaný Doněck (více čtěte ZDE). Čím její úspěchy vysvětlujete?
Jednoznačně převahou, kterou má nyní na své straně. Na začátku tzv. protiteroristické operace se do postupu a strategie ukrajinské armády promítal celkový marasmus, rozklad a chaos, jež tehdy panovaly na celé Ukrajině. Ukrajinské vojsko bylo za Janukovyčova režimu podfinancováno, veškeré státní, tedy i armádní zakázky představovaly dojnou krávu pro oligarchy, především pak pro okolí samotného prezidenta. Nicméně v průběhu bojů na východě země ukrajinské ozbrojené síly zvládly zlepšit svoji taktiku, zmobilizovat techniku, jíž disponují, a posílit koordinaci mezi svými jednotlivými složkami.

Lidovky.cz: Jakou taktiku tedy ukrajinská armáda proti rebelům uplatňuje?
Spoléhá na postupné dobývání strategických míst, na nichž vytváří kontrolní stanoviště, díky kterým ovládne přilehlé území. Tyto opěrné body pak posunuje směrem k větším městským centrům, do nichž ve vhodném okamžiku vstoupí a vytlačí z nich separatisty. Celá operace ovšem probíhá v pro ni nepříznivých podmínkách: Doněcká oblast je hustě osídleným územím s relativně velkou mírou urbanizace a připomínám, že jak armádní velení, tak sám prezident Porošenko jasně zdůraznili, že se nesmí používat těžká technika vůči obydleným místům a platí kategorický zákaz masového ostřelování měst. To má zabránit jak ztrátám mezi civilním obyvatelstvem, tak ničení civilní infrastruktury.

Lidovky.cz: A taktika separatistů?
Nejčastěji se setkáváme s označením hybridní či kombinovaná válka. Separatisté navíc těží z podpory ze strany Ruské federace, to už je dnes neoddiskutovatelný fakt. Rusko přesouvá přes hranici diverzní oddíly, dodává vzbouřencům moderní vojenskou techniku i instruktory, kteří jim pomáhají ji ovládnout, ukrajinské území je z území Ruské federace pravidelně ostřelováno. V neposlední řadě hraje roli psychologický faktor, tedy opakované manévry a přesuny ruské armády v pohraničí. V první fázi operace se rebelové rovněž spoléhali na podporu místního obyvatelstva, jehož převážná část tehdy zastávala myšlenku velmi široké autonomie, popřípadě samostatnosti nebo dokonce připojení k Ruské federaci. Příčinou byly obavy z budoucnosti, živené ruskou propagandou, jež umně prosazovala obraz nepřítele v podobě „kyjevské junty“.

Lidovky.cz: Tamní obyvatelé však už několik měsíců žijí ve válce. Nezměnili názor?
Namístě je opatrnost: nemůžeme se opřít o přesná čísla a průzkumy. Máme ovšem svědectví novinářů, kteří s místními mluví, a to jak na územích stále kontrolovaných separatisty, tak v oblastech ovládnutých ukrajinskými vojáky. Postoj obyvatel Donbasu se zjevně posouvá směrem k rozčarování z fungování samozvaných separatistických republik a k živelné touze po míru. Už několik měsíců žijí v pocitu nejistoty, čelí hrozbě humanitární katastrofy, a stále častěji se tak ozývají hlasy, které volají po návratu ke klidu a aspoň částečným sociálním jistotám. Pozor – to ještě neznamená, že by místní obyvatelstvo začalo aktivně podporovat stávající kyjevskou vládu či se stalo nadšeným příznivcem ukrajinské myšlenky. Jisté vystřízlivění ze separatistických nálad a zároveň určitý příklon na stranu Ukrajiny je však patrný.

Lidovky.cz: V souvislosti s ukrajinskými ozbrojenými silami se často hovoří o dobrovolnických oddílech. V čem se liší od řádných jednotek ukrajinské armády?
Největší tíhu bojových operací na sobě dnes nese ukrajinská armáda. Vámi zmiňované oddíly měly významnou roli hlavně v první fázi bojů, kdy se ukrajinský bezpečnostní aparát na východě země nacházel de facto v rozkladu a tamní správa se nemohla opřít o žádnou reálnou sílu. Tehdy se využilo zkušeností patriotistických organizací zformovaných v době kyjevské revoluce, především Sebeobrany Majdanu a uskupení Automajdan. Výsledkem byl vznik několika desítek dobrovolnických jednotek, které disponují širokým spektrem zbraní a jež podléhají přímo ministerstvu vnitra. Asi nejznámější z nich je prapor Azov, který zaznamenal první úspěch při dobytí strategicky významného Mariupolu.

Druhou složkou mimo pravidelnou armádu je Národní garda. Ta má hlubší tradici: byla zřízena v roce 1991 z důvodu zabezpečování vnitřního pořádku a integrity ukrajinského státu. V roce 2000 byla rozpuštěna a pokus o její obnovení za vlády prezidenta Juščenka (2008) nevyšel, ale v době krymské krize ji v březnu tohoto roku ukrajinský parlament znovu vzkřísil. V současné podobě ji tvoří dobrovolníci, rovněž podřízení ministerstvu vnitra, kteří se sice zapojují do aktivních bojů, ovšem jejich hlavním úkolem je zajištění pořádku na již osvobozených územích.

Lidovky.cz: Zmínil jste roli Ruska. Jak vnímá Moskva nynější úspěchy ukrajinských ozbrojených sil?
První předpoklad ruské elity, tedy že se na východě Ukrajiny zopakuje krymský scénář, se ukázal jako mylný. Po vyvolání chaosu a přesunu ruské vojenské techniky a diverzních oddílů měla být ukrajinská moc destabilizována, což se povedlo, jenže Ukrajina tlaku navzdory očekávání odolala a přes všechny překážky se dokázala zmobilizovat k obraně. Moskva také přecenila proruské sympatie obyvatel jihu a východu země. Zajímavé je, že ruská rétorika o Ukrajině a ukrajinském národu často hovoří jako o neúspěšném projektu, což pramení z určité podvědomé nedůvěry v to, že Ukrajina dokáže jako samostatný stát fungovat a čelit vnějšímu nebezpečí. Taktika rychlého ovládnutí Donbasu a předpoklad, že se Ukrajina bez odporu smíří s dalšími územními ztrátami, tedy Rusku nevyšla.

Na druhou stranu se domnívám, že ruská politika vůči Ukrajině zůstává pragmatická a přímý zásah ruských ozbrojených sil nepředpokládám. Podle mého názoru jsou Doněcká a Luhanská oblast proti Moskvu cennější, zůstanou-li v rámci Ukrajiny, kde mohou působit jako destabilizační prvek a poměrně velký potenciál voličů kritických vůči ukrajinským národním snahám a prozápadnímu směřování země.

Lidovky.cz: Závěrem se vraťme k ukrajinské ofenzivě proti separatistům. Můžeme v kontextu nynější situace předpokládat, že Kyjev vzbouřence v dohledné době porazí?
V posledních týdnech pozorujeme postupné zmenšování separatisty kontrolovaného území. Operační prostor, taktické možnosti i lidský potenciál vzbouřenců tedy stále slábnou. Ukrajinští vojáci navíc rozbili jednotu separatisty kontrolovaného území a narušili tak jejich komunikační možnosti. Reálné datum, kdy by operace mohla skončit, si však nejspíš nikdo stanovit netroufá. Klíčový bude moment, kdy ukrajinská armáda získá úplnou kontrolu nad rusko-ukrajinskou hranicí, přes kterou separatisty zásobuje Rusko. Ukrajinské velení opakovaně oznamovalo, že v tomto ohledu uspělo, ale faktem je, že ukrajinské jednotky umístěné v pohraniční oblasti jsou vystavené neuvěřitelnému tlaku, jemuž nejsou schopny vzdorovat. Druhý faktor je vnější: podaří se Západu zatlačit na Rusko tak silně, aby pomoc separatistům zastavilo? A konečně třetí otázka, a sice ochota samotné Ukrajiny i nadále vynakládat nemalé lidské a materiální síly na zlomení vzbouřenců.

Lidovky.cz: Představme si, že ukrajinská armáda separatisty skutečně rozdrtí a získá kontrolu nad veškerým vzbouřeným územím. Co dál? Jak obnovit oblasti rozvrácené několikaměsíční válkou?
To záleží na ekonomických a finančních možnostech ukrajinské vlády. Konflikt způsobil východu Ukrajiny značné materiální ztráty, a přestože jedním z významných bodů mírového plánu prezidenta Porošenka je příslib ekonomické pomoci Doněcké a Luhanské oblasti, otázkou zůstává, kde se v dosti děravém rozpočtu Ukrajiny najdou prostředky na jejich rychlou obnovu. Pravděpodobně se to neobejde bez zahraničních půjček.

Současná diskuse o ukrajinské krizi navíc často opomíjí roli střední a západní Ukrajiny, která je však nesmírně významná. Především západ Ukrajiny se považuje za toho, kdo k pádu Janukovyčova režimu přispěl nejvíce, a vzpomeňme si také, že během kyjevské revoluce znělo mimo jiné heslo učinit přítrž nespravedlivému rozdělování dotací. Pokud do východních oblastí, po všech těch dramatických událostech letošního roku, znovu poplynou mimořádné finanční prostředky, bude před politickou elitou těžký oříšek. Jak zdůvodnit lidem ze západu, zvlášť při jejich vlivu na dnešní ukrajinskou politiku, že si musí utáhnout opasky a v zájmu obyvatel východu se – opět – obětovat?