Lenka Klodová se v uměleckém světě proslavila svou doktorskou prací – pornočasopisem určeným ženám. Byla to její odpověď na to, že výhradními konzumenty pornografie jsou muži. Dnes vede v Brně na FaVU Ateliér tělového designu, kde pracuje s tělem jakou součástí díla a tělesností jako uměleckým projevem. Mimochodem, je to také jediné pracoviště svého druhu, kde se o pornografii přednáší na akademickéúrovni.
Při jednom z posledních projektů jste malovala akty náhodných zákazníků ve stánku uprostřed nákupního centra. Jaký typ lidí za vámi přišel?
Nejprve to vypadalo, že nepřijde nikdo, že bude stánek fungovat jen jako takový objekt. Vytiskla jsem tři krásné školní akty kreslené uhlem na plátno a vytvořila paraván. Na něj dala nápis Váš akt do dvaceti minut, po dvou hodinách jsem připsala Zdarma. První přišel pár a mládenec pobídl svoji dívku. Byla jsem nervóznější než ona, protože jsem cítila hroznou zodpovědnost, aby si byla podobná. A pak začali zájemci přibývat. Přišlo mi to jako zajímavý průzkum žánru, protože jsem chtěla po lidech, aby se ve veřejném prostoru svlékli, ale zároveň mě chránila skutečnost, že jde o umění. Nakreslím něco, co jim dovolí, aby překročili určitou společenskou hranici.
A překročili ji?
Každý příchozí představoval jiný příběh. V prvním případě měl mladík slečnu rád, chtěl se pochlubit jejím vzhledem a ona k tomu přistoupila pasivně. Dál přišel romský podnikatel, porostlý, mohutný muž, který dlouho stepoval kolem. Nechal se vymalovat velice důstojně. Další slečna potřebovala důkaz svojí krásy a pak dorazila skupinka výrostků, kteří se navzájem vyhecovali. Ale zvolený mladík, jakmile se posadil, začal brát situaci vážně a nakonecprohlásil, že obraz ukáže babičce.
Jaký mají Češi vztah k vlastnímu tělu?
Jsme ve své podstatě narcistní bytosti. Musíte ale vzít v úvahu, že nahý člověk je taky nejsvobodnější. Když pominu určité tlaky na úpravu porostu, s nahotou mizí všechny společenské znaky. Jedním ze zjištění, které jsem získala u svého stánku, bylo, že tělo stárne nejrychleji v obličeji. Přišli dva staří pánové a nazí vypadali mnohem lépe.
Oblečením si tedy nepomáháme?
Nějakou dobu se člověk oblečením vylepšuje, potom už je to spíš naopak, hlavně u mužů. Také kypré tělo vypadá lépe s nepřerušenou linií, když se do něj nic nezařezává. Na stánku aktů v obchodním domě mě zaujalo, že mi nikdo nevynadal. Čekala jsem, že se budu jen obhajovat a něco vysvětlovat, ale akty nikdo nezpochybnil.
Když prohlásíme nahotu za umění, je automaticky hájená?
Umění má kouzelnou moc. Divák se automaticky snaží hledat jiné významy, navíc cokoli uděláte, není to pornografie. I podle právní definice slouží pornografie k sexuálnímu vzrušení, umění nikoli.
Právě pornografií jste se začala sama zabývat před lety, když jste vytvořila dámský časopis s názvem Ženin.
Ženin jsem koncipovala jako časopis o obyčejném mileneckém vztahu. Chtěla jsem zjistit, jestli to jde v rámci žánru zpracovat. Zkoumala jsem obrazové zákonitosti pornografického časopisu. Vzpomínám si na jisté zklamání, které přišlo z feministických kruhů, kdy se mohlo od mého projektu čekat větší zaměření na autonomii ženské sexuality. Obsah Ženinu ale nebyl zaměřený politicky, spíš šlo o obrazovou analýzu. Nedávno jsem přemýšlela, že je to deset let a vlastně se dodnes na poli kreativní pornografie nic viditelného nestalo. Pornoprodukce se ještě více standardizovala, je ještě plošší.
  |
Proč se začne matka tří dětí zabývat pornem?
Právě mateřství ve mně vyvolalo zájem o ženské tělo. Děti jsem měla už na škole, takže se mi spojila tvorba s životem. Začala jsem se zabývat proměnami, jimiž tělo prochází. Objevila jsem pornočasopisy jako zdroj specifických obrázků nahých žen. Tenkrát mě nenapadlo fotit se sama, tak jsem koupila Leo a zjistila, že se přede mnou otevírá bizarní svět, pokud se na něj člověk podívá jinýma očima než cílová skupina. Začala jsem s vystřihovánkami, měnila jsem kontext.
V magazínu Pátek LN dále najdete:
- Digitální lynč. Proč se šikana na webu může lehce přenést do reality a jak lidé od počítače zničili kariéru jednoho minnesotského zubaře.
- Otto Šleger se vydal se svou GPS na Kubu hledat kešky. Pro Pátek popsal, jaké se hledají malé poklady v zemi, kde se neví nic ani o GPS ani o světové hře geocaching.
- Sládek brněnského minipivovaru Petr Hauskrecht vypráví o svých pivovarnických začátcích, jak přišel na úspěšné pivní speciály a jak kubánský cukr od Castra musel nechat rozbíjet dřevěnou palicí.
