Úřad má vyjadřovat serióznost, spolehlivost, efektivitu, ale i otevřenost a vlídnost. Tohle všechno se v Liberci podařilo. Třeba i díky detailu, jako je prosklená plocha vedle dveří do kanceláří, díky níž hned víte, jestli uvnitř někdo je.
Původně měl být magistrát města Liberce v novostavbě. Když bylo na přelomu tisíciletí třeba převzít část agendy zanikajících okresů a sloučit mnohé roztříštěné odbory na jedno místo, jevila se novostavba jako jediné možné řešení. Město na ni dokonce vypsalo architektonickou soutěž, ale z realizace nakonec sešlo.
Nový magistrát. Zvenku nedoznala trojice historických domů žádných podstatných změn, s výjimkou nároží, kde je dnes situován hlavní vstup.
Řešení se našlo až o několik let později, když se z bloku historických budov v centru vystěhovala do nedaleké novostavby knihovna. Zastupitelstvo rozhodlo, že tři uvolněné historické domy na rohu Frýdlantské ulice a hlavního náměstí nechá přestavět pro účely magistrátu.
Budovy měly na začátku 21. století za sebou již dosti bohatou historii, která se začala datovat roku 1882. Prodělaly mnoho stavebních úprav a funkčních změn. V původním dvojdomě řezníka a lékaře se během let vystřídaly hotel, Okresní spořitelna, centrála společnosti Siemens, zubní ordinace, restaurační a vinárenské sklepy, kulečníková herna, kavárna a pivnice. Později podstatnou část objektů obsadilo prestižní knihkupectví a roku 1967 se zde usídlila liberecká Vědecká a lidová knihovna, která zde vydržela až do roku 2000.
Úřední historie budov sahá až do roku 1913, kdy byl k původnímu dvojdomu dostavěn objekt třetí, do nějž byla umístěna úřadovna okresní správy. Šlo o první dům v Liberci s betonovými stropy.
Monumentální parter
Různorodost funkční náplně většinou odkazuje ke kvalitní stavební podstatě. Na objektech se v průběhu času objevily i mnohé stavební úpravy, z nichž nejvýznamnější je ta, která je z venku nejvíce viditelná: přeměna parteru z roku 1936 podle návrhu architekta Maxe Kühna. Ten výrazně zjednodušil a zmonumentalizoval parter pomocí strohých geometrických oblouků a obkladu travertinem a umělým kamenem, díky čemuž dnes stavba potřebuje jen minimální venkovní značení toho, co stavba obsahuje. Velkorysost a vážnost parteru jasně ukazuje na významnou veřejnou funkci a jednotlivé skleněné výkladce plní role úředních desek s veřejnými oznámeními. Současná rekonstrukce se tak na vnějším vzhledu projevila již jen minimálně, skrze lapidární celoprosklené světlíky ve střeše a především díky probrání parteru na nároží, kam byl umístěn nový hlavní vstup.
Nová hala plná světla
Hlavní změna se odehrála uvnitř. Autoři se nechali inspirovat poválečným projektem, který zvažoval vybudování centrální bankovní haly pro spořitelnu. Ubouráním části komplexu tak vznikla nová přepážková hala na půdorysu rovnoramenného trojúhelníku s mírně zakřivenou základnou. Přes všechna podlaží, velmi dobře prosvětlená díky střešnímu světlíku se subtilní ocelovou konstrukcí vyztuženou táhly a druhotnému prosvětlení skrz počítačové a zasedací místnosti z dvorního traktu.
Výtahy tvoří, na rozdíl od částečně skrytých schodišť, velmi viditelnou součást centrální haly. Jsou doplněny vedením vzduchotechniky, čímž vznikl designově výjimečný technický prvek v rohu centrální haly, který ovšem nepůsobí nijak rušivě.
Velmi solidně a kultivovaně je realizováno vnitřní vybavení a mobiliář, včetně úředních přepážek. Pěkný detail představují mosazná madla na železném zábradlí se svislými pasovými sloupky. Vysoká světlá výška jednotlivých podlaží historických budov je podpořena a zesílena záměrně výškově a šířkově předimenzovanými dveřními otvory zapuštěnými hluboko do ostění. Rozdíl mezi velikostí otvoru a samotného plného dveřního křídla je vyplněn sklem. Kromě nadsvětlíků, které pomáhají prosvětlit vnitřky kanceláří skrze centrální halu a pochopitelně i obráceně, stojí za pozornost i svislé zasklení hned vedle dveří. Pokud se tedy pohybujete po vnější chodbě po ochozu atria, hned vidíte, jestli v kanceláři někdo je. Je to zdánlivá drobnost, ale každý, kdo někdy čekal před zavřenými dveřmi úřadu s nápisem ‚neklepejte, vyčkejte našeho příchodu‘ přesně rozumí, o jak velké zlepšení se jedná.
Zasedací místnosti prosklené na obou stranách pomáhají přisvětlit hlavní halu, která má i stropní světlík.
Mírné rozdíly ve výškových úrovních podlah, které jsou vyrovnávány pomocí drobných ramp, ukazují, že sladit centrální komunikační jádro pro tři stavebně odlišné objekty nebylo snadné.
Neztratíte se
Za pochvalu stojí navigační systém s hustě rozmístěnými označeními, na němž je vidět, že vznikl ve snaze o soulad s barevností a jednoduchostí interiéru stavby. Spolu s atriem, které velmi napomáhá snadné vnitřní orientaci, snad úplně zabraňuje možnému zabloudění. Takřka všechny kanceláře mají okna na hlavní, čelní fasádě, do dvora jsou otočeny pouze servisní provozy.
FAKTA:Autoři: Jiří Janďourek, Jana Medlíková, Ladislav David, Projektový ateliér David, atakarchitekti Stavební řešení: Jan Havránek Generální dodavatel: Integra, a. s. Projekt: 2003–05 Realizace: 2005–06 Investor: Statutární město Liberec Náklady: 330 mil. Kč |
Od dokončení před sedmi lety údajně úřadem prošly již více než tři miliony lidí. To je obrovské číslo. Jedná se tedy o veřejný prostor v tom nejzásadnějším slova smyslu. Asi neexistuje nikdo, kdo by se na úřady vydával s radostí. Vždy je to svého druhu nepříjemnost, ale v Liberci se odehrává ve velmi důstojném a velkorysém prostředí. Zadavatelům a autorům návrhu je k takovému výsledku možné pouze gratulovat. Fakt, že při vzniku takového prostředí došlo k novému využití a fakticky tedy i k záchraně historicky cenných objektů, je velmi příjemným bonusem.
