LN Včera Ústavní soud zamítl stížnost parlamentní opozice týkající se daní. Co říkáte interpretaci médií, podle níž teď ČSSD s komunisty neuspějí ani v oblasti zdravotnictví a sociálních věcí?
To média vědí víc než nás patnáct soudců Ústavního soudu. My jsme se zdravotnickou ani sociální částí ještě vůbec nezabývali. Jasné je, že ÚS hodnotí proceduru přijímání tohoto zákona jako velmi porušující principy demokratické diskuse. Přesto jedenáct soudců dospělo k názoru, že překročení těchto principů bylo spíše v oblasti nedostatečné politické kultury. Za protiústavní to označili jen čtyři soudci.
LN A mezi nimi vy. Nesetkal jste se s názorem, že v otázce obsahu reforem zaujímáte postoj bývalého člena ČSSD?
To je trochu primitivní představa. Stejně tak byl kolega Výborný ve vládách, kolegyně Lastovecká byla za jinou stranu senátorkou.
LN Kolegyně Lastovecká byla za ODS.
Tak by se dalo říci, že byla loajální ke své bývalé straně. To já absolutně odmítám. Ústavní soud se nesmí vázat na žádnou ideu.
LN Já nepředpokládám, že by vás ČSSD žádala, abyste jí hrál do karet. Takhle bych vás neurážela. Měla jsem na mysli, zda jste v srdci zůstal sociálním demokratem, z čehož by se dalo odvodit vaše rozhodování.
Myslím si, že nejenom u mě, ale i u ostatních soudců ÚS byla skutečnost, že se po nástupu na soud mohli definitivně odpoutat od jedné politické strany, tím nejpříjemnějším zážitkem. Jinak se netajím tím, že za jednu z nejvyšších hodnot moderní společnosti považuji sociální soudržnost a sociální solidaritu.
LN Takže se shodneme na tom, že jste levicově zaměřený člověk?
Tak obecně jsem byl vždy hodnocen jako sociálně laděný liberál.
LN Jak jste si jako šéf ÚS připadal, když vás prezident Klaus nedávno obvinil, že váš soud ohrožuje demokracii v této zemi?
Ten výrok nebyl šťastný. Každý má právo nesouhlasit. Ale v žádném případě si nemyslím, že by Ústavní soud ohrožoval demokracii. ÚS je tu od toho, aby ji chránil. Základní problém ústavního soudnictví – a myslím tím to naše, německé a španělské – je, že jako jediné mají gigantickou pravomoc. Nejenže mohou zrušit zákon, který přijal parlament. Ony mohou zrušit i jakékoli rozhodnutí jakéhokoliv orgánu veřejné moci, tedy vlády, ministra, soudu. Tak silná kompetence vede k jistému závazku zdrženlivosti. Ústavní soud nemůže do všeho zasahovat, musí velmi vážit, kdy je situace už kritická. A teď položím já otázku vám. Proč si myslíte, že v těchto třech zemích dostaly ústavní soudy tyto kompetence?
LN Asi proto, že mají zkušenosti s diktaturami.
Ano. Jsou to země s dlouhým obdobím totalitního systému a po pádu toho systému tu byla nedůvěra v obecné soudy. Není možno ty tisíce soudců vyhodit. Oni soudili za totalitního systému a budou většinou soudit do doby, než biologický faktor provede obměnu. A proto se v těchto zemích nad ně postavil Ústavní soud. Ale my nejsme další odvolací instance. Kdekdo u nás jde před slavný soud a už křičí: „Já půjdu až k Ústavnímu soudu!“ A teď řeknu něco, co je velmi tvrdé. My v takové kauze zjistíme, že rozhodnutí bylo nezákonné – a my ho nezrušíme. My nenapravujeme nezákonnosti, my napravujeme jenom protiústavnosti. Není možné vršit další a další opravné prostředky, protože pak by spravedlnost nikdy neskončila.
LN Takže pak nezbude než se obrátit na Štrasburk.
Ano, dneska jsme dokonce tak daleko, že už se hledá spravedlnost i za hranicemi vlastní země. Ale v rámci naší země platí jedna pravdivá věta. Víte, spravedlnost někde musí končit a u nás je to právě u ÚS. Ani Ústavní soud není neomylný, ale proti našemu rozhodnutí už žádný opravný prostředek není. Je to konečný verdikt. A ta zmíněná věta zní: Ústavní soud má vždycky pravdu, i když se mýlí.
LN Byl jste za dobu svého působení na ÚS někdy pevně přesvědčen, že verdikt soudu je omylný?
No jistě. Ale ÚS je stejně jako obecné soudy v této zemi zahlcený. A když jakýkoliv systém zahltíte, začne zákonitě generovat chyby.
LN Když mluvíte o zahlcení soudu, budu mít netaktní otázku. Pořád ještě máte oficiální pracovní dobu od pondělí do čtvrtka?
Tak především ústavní soudci nemají žádnou pracovní dobu a jestli věci vyřizují doma nebo na pracovišti, to nikdo nekontroluje. Ale pravda je, že když jsem nastoupil na ÚS, jako první věc jsem zavedl – a byl to zlozvyk z ministerstva spravedlnosti – statistiky. Každé tři měsíce – i když já osobně každý měsíc – dostáváme na stůl statistiku, kolik věcí který soudce vyřídil, jak je vyřídil, kolik jich zbývá nevyřízených... Všichni máme přesný přehled. Každý z nás to má na stole a vidí, kolik má který soudce nedodělků. Každý si může přečíst, že některý soudce jich má třeba sto padesát.
LN A vy?
Já jich mám v tuto chvíli jedenačtyřicet. Někteří soudci mají i ke dvěma stovkám.
LN K prezidentské volbě – neunavuje vás, že vás stále někdo vytahuje jak králíka z klobouku a chce instalovat na Hrad?
Z hlediska lidské ješitnosti to jistě může být potěšující, na druhou stranu já jsem opravdu už před pěti lety jasně artikuloval, že toto není práce, která by mě přitahovala. A dnes, když jsem na ÚS, to platí mnohonásobně víc, než když jsem byl ve vládě. Mé rozhodnutí je definitivní. Ústavní soud považuji za optimální naplnění svých životních osudů. A s ohledem na svůj věk a na to, že zbytek mého mandátu na tomto soudu je delší, než bude mandát nově zvoleného prezidenta za týden, ani neuvažuji o tom, že bych se své dnešní činnosti dobrovolně vzdával.
LN Mně z toho vyplývá, že ať už bude prezidentem Václav Klaus, nebo Jan Švejnar, obě varianty jsou pro vás přijatelné, protože ani jedna vás nenutí kandidovat.
Mě těší, že máme dva důstojné kandidáty na tuto funkci. Situace by mohla být mnohem horší. Taky jsme měli za kandidáta Sládka.
LN O Václavu Klausovi jste před pěti lety v LN řekl, že tady zavedl politiku konfliktu a konfrontace. Jak se vám jeví jako prezident?
Václav Klaus se mi už před několika lety svěřil, že si stejně jako já oddychl, že už se nemusí angažovat v žádné politické straně a nemusí být aktérem těch každodenních půtek. Přesto si nemyslím, že po pádu Československa byla politika konfrontace dobrá. Považuji to za velmi negativní jev a těším se, až se této éry zbavíme a vrátíme se dob dialogu.
LN Ve zmíněném rozhovoru pro Lidovky jste řekl, že díky nástupu ČSSD k moci je konečně možné hledat demokratický dialog.
Myslím, že jediný, kdo udělal v tomto směru úspěšný posun, byl Špidla. Ale jeho odchodem se opět vrátila konfrontace. Platí to o Grossovi, Paroubkovi i Topolánkovi.
LN Už předem jste odmítl hodnotit Švejnara. Jen mi řekněte, zda by vám vadilo, kdyby si ponechal americké občanství?
Mně osobně by to nevadilo, ale myslím, že by to prezidentovi neslušelo. Nebylo by to vkusné.
LN A je vkusné, že mu Amerika otevřela náruč, když utekl z totality, a teď najednou...
To si myslím, že je jeho velké mravní dilema.
LN Tato otázka se týká i vás osobně – bylo by špatné, kdyby byl prezidentem bývalý komunista? I když jste byl v KSČ v letech 1966 až 1969, nemohlo by to působit jako demytizace komunistů?
Nemyslím, že jen fakt pouhého členství v KSČ v nějaké etapě života je předem diskvalifikující. Že je to zátěž, o tom není pochyb. Ale poznal jsem řadu lidí, kteří strávili léta v kriminále a vrchovatou měrou odčinili své třeba krátké působení v KSČ v období pražského jara. A to tam byli z jediného důvodu – aby likvidovali totalitní režim.
LN Není to trochu alibistické? Každý, kdo tam na pár let vstoupil, mluví o likvidaci KSČ...
Podívejte, v roce 1958 mi bylo patnáct let, to jsem o padesátých letech nevěděl nic. Začal jsem se rozkoukávat na gymnáziu a na vysoké škole. Kdo mě mohl v těch šedesátých letech oslnit víc než Vaculík, Kundera, Klíma, Kosík? To byli nositelé odvahy a poctivosti. V těch letech nepochybně. Všichni ostatní v této zemi mlčeli. V osmnácti jsem k těmto osobnostem vzhlížel.
LN Takže kvůli nim jste do KSČ vstoupil. V té době byli vaši rodiče ještě ve funkcích?
Oba skončili po okupaci. Moje matka vystoupila z KSČ a byla ihned vyhozena. Můj otec byl krátce na generální prokuratuře, kam ho pozvali, aby dělal rehabilitace. Odtamtud ho taky vyrazili.
LN Takže co řekli na to, když jste vstoupil do KSČ?
Oni mi nikdy do mých věcí nemluvili. Ani nevím, jestli to věděli. Nebyli ani na mé promoci. Fakt.
LN To jste měli zvláštní vztah. Vyprávěla vám někdy vaše matka o svém působení v Kanceláři prezidenta republiky?
Vyprávěla, ale moje paměť není už dostatečná. Mluvíme o době, kdy jsem byl na gymnáziu. Moje matka byla odpůrkyní trestu smrti a snažila se v tom dosáhnout změny. Ale jinak jsem se o její práci nezajímal. Můj život byl někde jinde.
LN Jaké prezidenty tam zažila?
Všechny. Od Beneše po Svobodu.
LN Pořád mluvíte o tom, jak vás unavila politika. Čím? Vždycky jste působil v politice velmi aktivně. Taky jste byl v několika stranách. Už ve zmíněné KSČ, po listopadu potom u Svobodných demokratů, skončil jste v ČSSD...
Především jsem byl v OF, a to v době, kdy jsme nevěděli, co bude. A moje členství v ČSSD bylo motivováno tím, že dělat legislativu nebo spravedlnost nelze jinak než přes politickou stranu. Ale velmi mě zatěžovaly právě stranické záležitosti. Ty sobotní a nedělní schůze okresních, krajských a ústředních výborů... Tomu jsem se ani jako ministr nevyhnul.
LN Třeba Otakar Motejl se bez členství ve straně obešel. I když z ministerstva odešel celkem brzy.
Víte, jak se stal Otakar Motejl ministrem? Já jsem zhruba rok před volbami v roce 1998 jednou neprozřetelně slíbil Miloši Zemanovi, že když vyhraje volby, tak mu do té vlády půjdu. Jenže taky, když jsem odcházel z federální vlády, jsem slíbil své ženě, že už nikdy do žádné vlády nepůjdu. Zemanovi jsem to slíbil proto, že jsem předpokládal vždy jen koaliční vládu a říkal jsem si, že mi ještě všichni budou vděčni za to, že do té vlády nepůjdu, čímž oni budou mít nějaké křeslo i pro partnerskou stranu. Ale jednoho dne, zrovna jsem jel autem ze Senátu, mi volal jeden váš kolega novinář, že bude jednobarevná vláda. V tu chvíli jsem řekl: „Tak to bude vláda sebevrahů.“ To není výraz Miloše Zemana, to je můj výraz! No a v tu chvíli jsem nevěděl, co mám dělat. Bylo jasné, že jeden slib budu muset porušit. V pondělí měl jít Zeman k prezidentu Havlovi se seznamem členů vlády, ve středu měla být jmenovaná. V neděli večer jsem se sešel s Otou Motejlem. Byla u toho má žena. Chtěl jsem ho přemluvit, aby šel do vlády místo mě, protože jsem věděl, že když nabídnu Milošovi takovouto personu, tak budu úspěšný. Motejl by byl ozdoba té vlády. V úspěch jsem moc nevěřil a byl jsem překvapen, že během půl hodiny na to Ota přistoupil. Dnes vím proč.
LN Vaše žena asi vypadá dost nekompromisně.
A on byl na Nejvyšším soudě trochu nešťastný. Předseda soudu – a já to dneska už pět let cítím – se cítí za ten soud odpovědný, ale přitom na to nemá absolutně žádný vliv. On se tam stará o hadry na podlahu, prostě o to, aby ten soud fungoval. Ale vůbec si nedovedu představit, že bych já věděl, že třeba paní Kalenská má ústavní stížnost u třetího senátu našeho soudu, šel bych za nimi a ptal se jich, jak se rozhodnou. V tu ránu by mě vypoklonkovali ne z té místnosti, ale ze soudu. Proto Ota na mou prosbu tak rychle přistoupil. Jenže druhý den Zeman nepřistoupil na to, aby do vlády šel Ota místo mě a pěkně nám to rozdělil. Jeden na legislativu, druhý na spravedlnost. A šli jsme oba.
LN A teď jste slíbil své ženě, že nebudete v žádném případě dělat prezidenta.
Ano.
LN Kdysi jste řekl, že hlava státu by měla mít silný vztah k právu. Plní toto Václav Klaus? A z dosavadních výstupů – budí ve vás důvěru Jan Švejnar?
Tak Jana Švejnara nemohu posoudit, nemám potuchy. Myslím, že Václav Klaus má větší zájem o tuto oblast, než měl Václav Havel. Na druhé straně má menší pokoru než měl Havel. Tím končím.
LN Profesor práv Jiří Přibáň o Václavu Klausovi řekl, že „český prezident si, byť to na papíře ústavy není jednoznačně rozhodnuto, nemůže osobovat kvazimonarchistické pravomoci, s jakými počítala prvorepubliková ústava“. Shodnete se?
No comment.
LN Změnila se k lepšímu politická kultura v zemi? Vy jste byl tvrdým kritikem poměrů.
Někdy propadám až beznaději z toho, že se stále zhoršuje. To je problém celé Evropy. Před řekněme půl stoletím země vygenerovaly osobnosti jako Willy Brandt, Olof Palme, Charles de Gaulle. S lítostí konstatuji, že dnes Evropa takové osobnosti nemá. Výjimkou byl Václav Havel.
LN Takže Česká republika nemá dnes podle vás jedinou osobnost.
Myslím, že rozhodně ne této úrovně.
LN Kdo je na tom nejlíp?
To ode mě nechtějte. To se nesluší, abych já začal dělat žebříčky.
