Pedagog Jan Snášel žádal, aby do vleklého soudního sporu směl přistoupit jako vedlejší účastník jeho stejnojmenný syn. Ústavní soudci však naznali, že jde o zdržovací taktiku, která by opět oddálila vynesení rozsudku.
Studenti architektury Jiří Slezák, Martin Laštovička a Zdeněk Hirnšal na konci roku 1989 jako členové stávkového výboru kritizovali Snášelovu angažovanost v komunistické straně. A učiteli vadí označení za kariéristu a demagoga. Od té doby u soudů všech stupňů usiluje o omluvu, případ už kvůli jeho trvání řešil i štrasburský soud pro lidská práva.
Hirnšal nevěří, že se k dvacátému výročí listopadové revoluce podaří případ uzavřít. "Prvních pět let jsem si myslel, že to už skončí. Teď jsem skeptičtější," řekl LN. Přiznal, že s dnešní znalostí by tenkrát možná volil i radikálnější výrazy. "Ale tehdy se i to zdálo velice radikální," dodal.
Snášelův syn byl v době sporu ještě dítě
Snášelův syn tvrdil, že se jako vedlejší účastník sporu chtěl pomoci k očištění jména otce. Jako vedlejší účastník by měl více práv do pře vstupovat. Přestože na konci roku 1989 byl ještě dítě, původně brněnský městský i krajský soud jeho zapojení do případu připustil. Ústavní soudci to nyní odmítli.
Nyní může městský soud pokračovat v řešení případu. Ten už ostatně byl u ústavních soudců dvakrát - jednou vyhověl jejich žádosti, aby do sporu mohlo jako účastník řízení přistoupit Vysoké učení technické, na jehož fakultě spor začal. Později pak nechali vyměnit soudce, protože ten původní byl podle nich podjatý.